JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Prvního září 2022 se ujala funkce ředitelky Knihovny města Ostravy básnířka, bohemistka a literární vědkyně Irena Šťastná. Po více než dvaceti letech tak nahradila Miroslavu Sabelovou, která knihovnu dostala na velmi vysokou úroveň. Prozradím, že jsem respektoval přání nové paní ředitelky, mj. absolventky Ostravské univerzity a Slezské univerzity v Opavě, abych jí poskytl dostatečný čas na rozhlédnutí se a nenaléhal na rozmluvu už po obvyklých třech měsících hájemství…

V knihovně pracujete již od roku 2002, takže její chod důvěrně znáte… Než jste byla jmenována její ředitelkou, působila jste jako vedoucí knihovnických služeb. Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila do výběrového řízení?

V Knihovně města Ostravy, odmyslím-li si šest let rodičovské dovolené, jsem už opravdu dosti let. Rozhodnutí ucházet se o pozici ředitelky přišlo v kontextu pohrávání si s myšlenkou, že možná tuším, co bych v některých oblastech dělala odlišně ve srovnání s tím, jak věci byly nastaveny. Věděla jsem, že mám chuť konkurz zkusit. Zároveň jsem nabyla přesvědčení, že pokud se k výsledku nedoberu, odeberu se do jiného pracovního prostředí.

Jak se vám podařilo zabydlet se ve své nové funkci? Co vás především překvapilo a s čím jste musela nejvíce „zápasit“?

Musela jsem se naučit dívat se na Knihovnu města Ostravy z nového místa. Původní obnášelo pouze sedm poboček, nové trošku vyšší číslo – dvacet devět knihoven.

Zápasím s objemem práce, přiznávám, že je jí poměrně výrazné množství. Je to dáno tím, že mám ráda inovaci, o mnohých dílčích věcech jsem přemýšlela s předstihem a věděla jsem, co chci a jak toho snad lze i dosáhnout. Čerpala jsem ze znalosti prostředí. To byla jednoznačně startovní výhoda. A navíc mám ráda práci ve stylu „rojnice“, tzn. mít paralelně rozpracováno více oblastí.

O denní operativu se naštěstí dělím s velmi zdatnou kolegyní, kterou jsem si vybrala pro pozici zástupkyně ředitelky. Fungování v tandemu a různých pracovních skupinách, malých týmech, považuji za taktické i praktické, funguje nám to.

Musím se ještě naučit nechávat si větší energetickou rezervu na nenadálé zvraty, které mohou čas od času nastat. Ale rozhodně se těším, až část oblastí, které jsou nyní nově nastaveny a teď už je jen po zavedení změn monitorujeme, budu moci pustit ze zřetele, protože budou plně fungovat a budou mít top kondici.   

Jedno „překvápko“ z praxe mohu zmínit. Rozbory hospodaření jsme měli v dubnu. Mým cílem bylo vysvětlit dvanáctičlenné komisi, jak výrazný je nárůst cen knih za posledních pět let, a obohatit je o informaci, že pokud nemají být v Ostravě knihovny s přízviskem retro, tj. takové, kde se „zastavil čas“, protože si nemohu dovolit více investovat třeba do modernizace interiérů, potřebuji výrazně posílit finanční prostředky na nákup knih. Protože buď budu stále méně a méně nakupovat fondy, což se nám v praxi dělo, nebo „uberu“ jinde, nejspíš v provozních položkách.

Dala jsem si velmi záležet na detailní přípravě pro laika srozumitelně komunikovaných dat, abych v poměrně krátkém čase, který jsem si vyžádala a pro účel prezentace naštěstí i dostala, dokázala sdělit zoufalou situaci s prostředky na nákup knižního fondu.

Naštěstí byl výsledkem příslib 1,5 milionu korun fixovaný v zápise z těchto rozborů. Nastala radost. Žel, zanedlouho prodělala Ostrava politickou krizi, došlo ke změně primátora, rady, k přeskupování politických sil. Takže naše obavy z realizace příslibu zesílily. Nezbylo než se vydat opět do terénu se snahou vysvětlit „nově příchozím“ kontexy a situaci. Nastala etapa nejistoty, trvající další tři měsíce.

Tu však vystřídala erupce radosti v okamžiku, když se záměr změnil v realitu. Podařilo se nevídané! A díky tomu jsme mohli již od srpna zacelit opravdu výrazné trhliny v nákupech fondů pro všechny pobočky naší organizace.

Na co zejména chcete navazovat a čím novým chcete působení knihovny obohatit?

V Knihovně města Ostravy vnímám jako adekvátní nynější, postupně a dobře budovanou síť knihoven. Jde o celkem dvacet devět míst v rámci teritoria celého města, které dnes obývá téměř 284 000 lidí. Typově jde v podstatě o tři typy poboček. Vesnické – menší, sídlící zejména v okrajových částech města, kde je na velmi zdatné úrovni komunitní život a velmi úzká vazba na obvykle pouze jednu školu a školku. Pak jsou to středně velké provozy, situované už blíže centru města. Jsou zpravidla v sídlištních lokalitách, kde lze na knihovnu také zdárně navázat komunitu, ale má mírně odlišný charakter ve srovnání s tou ryze vesnickou, vzrůstá zde i objem škol v okolí, stejně jako třeba počet konkurenčních poskytovatelů volnočasových aktivit. A celé struktuře vévodí pětice poboček s nejmasivnějším průtokem návštěvníků, která je umístěna ve spádových oblastech města, dopravně velice dobře dostupných místech. Těmito provozy projde za den třeba kolem stovky osob.

To, co podle mého názoru Knihovna města Ostravy potřebuje, je naučit se ještě lépe „prodat“, což s sebou nese umět vyhmátnout a především s předstihem si určit témata, která za to stojí. Vybrat jich pouze několik a dát jim dostatek pozornosti i energie, aby se dala výrazněji promovat. Je nezbytné mluvit o nich tak, aby to bylo atraktivní pro běžného člověka, což znamená jednoduše, bez knihovnického jazyka propojit témata s emocemi, zážitky, kvalitními daty, čísly, fotografiemi, krátkým videem.

Máme od ledna nastavenou novou koncepci propagace a začínám tušit, že se nám to poměrně dobře daří. Znamená to zamýšlet se i nad tím, jak které téma podat konkrétnímu publiku, jak ho uzpůsobit pro různé promokanály. Vyplácí se nám být trvale ve střehu a nechávat si dodávat kvalitní zpětnou vazbu od osob mimo knihovnickou komunitu.

Samozřejmě, nešlo by to bez zdatného grafika. Ten tomu dává kvalitativní šťávu a drží určitou stylovou linku. Získala jsem loni na podzim jednu novou, velmi pracovitou, zkušenou a pružnou paní, a tak lze novou, především autorsky autentickou grafickou stopu sledovat postupně ve všech našich komunikačních kanálech (pozn. red.: vizuální identita knihovny bude představena v příloze prosincového čísla). Je to výrazný kontrast ve srovnání s tuctovými fotkami nakupovanými přes fotobanky, což byl princip, který u nás fungoval dříve.

Výše zmíněné souvisí i s posílením hrdosti na region, což je i pro mne osobně důležité téma. Jsem přesvědčena, že právě knihovna může v této věci významně pomoci. Náš region zápasí dlouhodobě s odlivem „mozků“, poměrně mnoho osob se odstěhovává. Lidé odejdou třeba za studiem, ale už se nevracejí. Pokud je knihovna místem, kde dítko tráví část dětství a je mu zde dobře, znamená to utvoření pozitivní emoční vazby na základě opakovaných pozitivních zážitků. Ty máme hluboko v sobě a obvykle je nezapomínáme. Je jasné, že musíme během života vystrčit nos z rodné hroudy, je nezbytné nabýt třeba zkušenosti v zahraničí, ale je zásadní mít chuť vše také přivézt s sebou zpět a uplatnit to v původním místě.

Posilovat hrdost na region, v němž vyrůstám, znamená, že jej dobře znám. Tohle je role knihoven. Napomoci nejrůznějšími cestami tomu, aby uživatel odcházel obohacen. Nestačí však jen tím, že si osahal hřbety knih a pár z nich si nese domů.

V Knihovně města Ostravy jsme například letos vsadili na literární procházky. Neformální, zážitkové vzdělávání v terénu, při němž navíc hýbete svým tělem. Cílíme na žáky osmých a devátých tříd, na středoškolské či vysokoškolské studenty a v případě fyzicky méně náročných variant programů také na seniory. Máme literárně velmi zdatného kolegu, který má nyní osm takovýchto literárních procházek. Chceme tak upozornit třeba na konkrétní osobnosti – jako v případě Ostravské literární stezky Jaroslava Žily. Nebo jde o témata Literární výšlap na Emu po stopách ostravských hororů, Radvanicemi nejen za ostravskými spiritisty apod.

Další mou touhou je výrazně posílit procento soběstačnosti organizace, což má dvě roviny. Od ledna je v našem týmu nová kolegyně v nově zřízené pracovní pozici projektové manažerky. Cílím na objem získaných grantových prostředků a též na nové zdroje. Patří sem i například nyní připravovaný projekt ze zdrojů IROP/ITI. Ten iniciovala ještě má předchůdkyně Miroslava Sabelová. Projekt cílí na rekonstrukci interiérů naší největší knihovny v centru města, týká se také specializovaného oddělení – Zvukové knihovny pro nevidomé a slabozraké.

Druhou rovinu s významným potenciálem vidím ve fundraisingu na úrovni organizace jako celku, což je při naší velikosti zatím jen myšlenka v plenkách. Na lokální úrovni už máme více zkušeností i příkladů dobré praxe a snažím se soustavně posilovat kolegyně a kolegy, aby se pokoušeli hledat lokální zdroje, setřásli obavy z neznámého a nebáli se tuto cestu opakovaně zkoušet. 

Jste rovněž úspěšnou básnířkou. Na svém kontě máte sedm básnických sbírek, které již byly přeloženy do osmi jazyků, získala jste několik literárních cen… Jak se vám daří skloubit tak pragmatickou činnost, jako je zajišťování provozu knihovny, s vašimi múzickými ambicemi?

Domnívám se, že umím přepínat. Obě položky jsou svým způsobem prací. Jen z každé plynou odlišné počitky. Mám naštěstí ověřeno praxí, že obě tyhle entity potřebuji ke svému životu, aby dával hlubší smysl. 

Ve vašem životopise se rovněž uvádějí další profese, jako jsou třeba bohemistka a literární vědkyně. Čím jste se v těchto oblastech zabývala?

Třeba romskými pohádkami, jejich zákonitostmi, odlišnostmi. V českých pohádkách třeba rozhodně nevaříme tak často hlavy nepřátel, jak je tomu v romských textech. Další oblastí byly například výzkumy v knihovnách. Dnes už se téhle oblasti nevěnuji, ale jsem si vědoma toho, že právě terénní průzkumy potřeb komunity mimo prostor knihovny jsou ještě rozhodně hodny pozornosti.   

Děkuji za rozhovor a přeji vám, aby se vám všechny záměry podařilo uskutečnit.