ANNA FUCHSOVÁ  afuch18@gmail.com

Nina Wančová se ve své akademické i pracovní kariéře věnuje využití nových médií a technologií v paměťových institucích. Její snahou je větší propojení veřejnosti s uzavřenějším akademickým prostředím a oborovými institucemi. V rámci Mladého SKIP, sekce Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, se věnuje tématu univerzitních praxí a jejich přínosu pro studenty i instituce. Rozhovor s ní je úvodní částí nové rubriky, ve které budeme představovat nastupující generaci pracovníků knihoven.

Jak Nina Wančová sama uvádí: Pojďme se na praxe dívat jako na náš společný zájem, jak mladé lidi dostat do knihoven, jak jim ukázat, že je to místo pro seberealizaci, jak mladé lidi nadchnout, aby chtěli zůstat u toho, co studovali.

Ve své doktorské práci se věnujete významu role nových médií v muzejní prezentaci. Co vás vedlo k výběru tohoto tématu?

K tématu jsem přišla úplnou náhodou. Přivedl mě k němu můj tehdejší učitel, teď kolega Josef Šlerka, který se angažoval na festivalu Šrámkovy Sobotky (https://franasramek.cz). Součástí místního informačního střediska je i Muzeum Fráni Šrámka. Doktor Šlerka tenkrát řekl, že ho mrzí, v jaké situaci se muzeum nachází, že není pro návštěvníky atraktivnější. Naťukl, že by dal studentům za úkol, aby ho zkusili nějakým způsobem osvěžit. Já se pro to úplně nadchla. Přes veškerou počáteční nervozitu jsem se k projektu přihlásila a zpracování výstavy se díky tomu stalo náplní mé magisterské práce. Kolega Šlerka potom dodal, že když už jsem s projektem začala, bylo by docela fajn, aby projekt nezůstal jenom na papíře. Chopila jsem se toho jako výzvy a projekt dále rozvíjela. Podařilo se mi získat grantové prostředky ze dvou grantů a muzejní výstavu jsem díky nim předělala a inovovala.

To bylo takové moje první setkání s tématem technologií nových médií a výstav a vrhla jsem se do toho úplně po hlavě. Asi proto, že jsem měla pocit, že téma spojuje všechny mé předchozí zájmy. Malovala jsem, mám hluboký vztah k umění, zároveň jsem ráda četla, nevadí mi ponořit se do teorie toho, jak věci fungují [nadšeně vyjmenovává]… a také jsem se věnovala filmu a audiovizuálním médiím a žurnalistice. A v muzeích se vše zmíněné potkává.

Z hlediska praktických inovací v muzeích jste také spolupracovala na projektu INDIHU (Vývoj nástrojů a infrastruktury pro digital humanities). Jak jste se k této spolupráci dostala? Co vidíte jako svůj největší příspěvek projektu?

Myslím, že INDIHU byl a stále je skvělým projektem, protože stále běží. Pracovala jsem v Národní knihovně ČR na projektu Knihy znovu nalezené (http://knihyznovunalezene.eu). V rámci popularizace byla mimo jiné vytvořena i virtuální výstava. Myslím si, že na základě těchto zkušeností se potom formoval projekt INDIHU. Začali jsme se médiem virtuálních výstav zabývat ve spolupráci s knihovnou Akademie věd ČR a dalšími jejími ústavy, namátkou zmíním Archeologický ústav, Ústav pro českou literaturu, Etnografický ústav, Filozofický ústav. Nástroj na tvorbu virtuálních výstav se ujal a zároveň jeho využití umocnila situace kolem pandemie covid-19, během které došlo k uzavření kulturních institucí. Muzejníci tak měli možnost nástroj během té doby využívat, včetně samotného Národního muzea.

V současné době ho dále rozvíjíme ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc v rámci Norských fondů. Schyluje se k tomu, že nástroj spustíme v jeho vylepšené podobě, a to zejména pro online návštěvníky. Zároveň posilujeme interaktivní složku rozvíjením her, které nástroj nabízí. K využívání existuje bohatá dokumentace i s manuálem, takže technických překážek ve využívání obecně moc není.

V rámci výuky na ÚISK (Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK) také mimo výuku předmětů spojených s muzejnictvím zaštiťujete i průběh praxí pro studenty. Jak vnímáte propojení praktického a exaktního přístupu k výuce na univerzitě? Jaké jsou podle vás hlavní výhody a nevýhody současné podoby praxí v rámci ÚISK?

Jsem ráda, že tahle otázka padla. Považuji praxi za hodně důležitou. Někdy mám ale pocit, že o tom nepanuje obecná shoda, že se praxe berou spíš jako organizační úkol a byrokratická zátěž a nevěnuje se jim taková pozornost, jakou by si zasloužily. Celkově praxe pro mě nejsou jen součástí jednoho vymezeného předmětu. Do svých předmětů zařazuji hodně praktických úkolů. Uvědomuji si, že i když se snažím předat studentům nějakou svou těžce nabytou zkušenost, tak přestože odkývají, že je jim to jasné, tak se jim to do krve nedostane a nestane se to součástí jejich repertoárů dovedností.

V Mladém SKIP jsme si proto pro první rok zvolili téma praxí. Chceme zmapovat, jakým způsobem jsou vedeny a jací aktéři do nich vstupují. Konkrétně mluvím o instituci, mentorovi, škole a studentech a o jejich očekávání. Domnívám se, že univerzitní praxe dokážou ovlivnit, zda studenti nakonec do institucí nastoupí, nebo ne. Jsou takovým prvním setkáním s tím, jak by to mohlo vypadat v reálu. V rámci knihoven je výhodou, že jejich pracovní prostředí naši studenti z pozice čtenáře znají. Může však docházet k omezeným nebo zkresleným představám o tom, co všechno taková práce může obnášet. Třeba vidí jenom výpůjční pult, ale už nevidí, že v rámci práce v knihovně můžete například vytvářet i software pro tvorbu virtuálních výstav. Stejně tak můžete být knihovník, který nikdy nebude mluvit se čtenářem. Mluvím i o pozici informačního pracovníka, jehož pracovní náplň je pro spoustu lidí hůř uchopitelná, a dalších zaměstnáních nejenom v knihovnách, ale i v jiných institucích, ve státní správě i v byznysu a v neziskovém sektoru.

Co by podle vás lepším praxím pomohlo?

Rozhodně by se mi líbilo, kdyby byly praxe v mnohem větším propojení mezi všemi stranami, tzn. student – škola – instituce. Myslím si, že pro instituce je to jedinečná příležitost, jak se dostat do kontaktu s mladými lidmi, kteří by jednou potenciálně mohli být jejich zaměstnanci. Mohou tím také zjistit, jaká jsou očekávání mladé generace. Rozvojem informačních a komunikačních technologií dochází ke změně v možnostech organizace práce a díky studentům na praxi by se pro ně mohly vytvořit lepší podmínky. Praxe na ÚISK mám na starosti už několik let; teď se o agendu dělím s kolegyní Pavlínou Kolínovou a pokoušíme se všemi silami budovat vztahy právě s institucemi, kam studenti docházejí. Snažíme se poukázat na to, že profesní vzdělávání budoucích pracovníků je naším společným cílem a zájmem. I z toho důvodu vytváříme sadu doporučení, jak praxe uchopit, jak mladé nadchnout, aby zůstali u toho, co studovali.

Jste také garantkou předmětu s názvem Odborné fórum. Předmět umožňuje studentům vyslechnout si přednášky různých odborníků, kteří aktuálně přispívají k rozvoji témat spojených s knihovnictvím a informační vědou. Stála jste u zrodu tohoto předmětu? Jak jste spokojena s jeho průběhem a jakými dalšími informacemi byste nalákala případné budoucí posluchače?

Jedná se o tradiční výběrový seminář, který funguje více než deset, možná i patnáct let. V jeho čele se vystřídala celá řada pedagogů. Mám ho na starosti několik let a od letošního roku společně s již zmíněnou kolegyní Pavlínou Kolínovou. Tímto jí také děkuji za její nové impulzy. Snažíme se předmětem a výběrem jednotlivých přednášejících ukázat na to, že informační věda a knihovnictví je hodně interdisciplinární obor s mnoha různými podobami. Dáváme prostor různorodým tématům a projektům, protože v knihovnách a obecně v knihovnických institucích se realizuje spousta grantů a projektů, které klasická výuka zkrátka neobsáhne. Také tím vyjadřujeme, že tu pro odbornou veřejnost jsme, že se o ni zajímáme a že jí tu otevíráme prostor. Pokud by to tedy četl někdo, kdo by chtěl se svým tématem vystoupit na Odborném fóru, tak jsme tomu určitě otevřeni.

Na zápočet studenti píšou seminární práce, kdy rozvíjejí jedno z uvedených témat. Myslím si, že samotný výběr je zajímavým zrcadlem k tématům, která jsou teď aktuální. Podařilo se nám vydat nejzajímavější a nejkvalitnější práce z daného akademického roku už ve dvou sbornících (https://uisk.ff.cuni.cz/cs/pro-verejnost/odborne-forum/). Díky tomu témata posouváme z univerzity zpět k odborné veřejnosti a noví uchazeči o studium na našem ústavu mohou vidět, čím se tu zabýváme. Na přednášky je vřele zvaná i širší veřejnost.