RADEK LIŠKA liska@svkkl.cz

Válka na Ukrajině zcela jistě změnila mnohé a souvisí s ní samozřejmě i přesun mnoha obyvatel tohoto státu, a to jak uvnitř Ukrajiny, tak mimo území napadené země. Česká republika je pak jedním ze států, kam směřovalo a stále ještě směřuje velké množství těchto uprchlíků, kteří zde nalezli a nalézají svůj dočasný domov a s ním spojené zázemí.

Knihovny byly jedněmi z prvních institucí, které se snažily nějak smysluplně těmto uprchlíkům pomoci. Po začátcích, kdy nebylo úplně jasné, co by bylo nejpřínosnější a nejvíce pomohlo, se knihovny v této situaci velmi rychle zorientovaly a začaly nabízet poměrně různorodou škálu pomoci.

Knihovny ve Středočeském kraji se stejně jako v krajích ostatních chopily s iniciativou sobě vlastní všech možností, které byly dostupné, a začaly pomáhat těmto uprchlíkům před válečným konfliktem. Středočeský kraj jako největší kraj ČR byl cílem velkého množství těchto příchozích, tomu odpovídal i počet větších knihoven, které se aktivně a iniciativně zapojily a pomáhají občanům napadeného státu, kteří zde nalezli dočasné útočiště.

Na druhou stranu nesmíme zapomínat ani na to, že existuje množství knihoven, a to včetně těch v malých obcích, které pro tyto uživatele v rámci svých možností udělaly také spoustu záslužné práce, i když rozsahem v menším měřítku. Převážná část příchozích jsou ženy a děti různého věku. Proto je většina akcí zaměřena především na ně.

V počátcích války se činnost řady knihoven zaměřila především na pomoc humanitární. Knihovny organizovaly či se nějakým způsobem aktivně podílely na sběru, skladování, distribuci humanitárního materiálu. Nejprve byla pomoc zaměřena na obyvatele zasažených oblastí a tam se posílala. V další fázi, která vlastně pokračuje dodnes, se tato činnost zaměřila více na příchozí, kteří zde zůstávají. Jim pak slouží prostory některých knihoven jako místo, odkud si mohou odnést různé potřebné věci.

Knihovny se v tuto dobu také stávaly důležitým informačním uzlem, kde se poskytovaly informace všeho druhu, jako byly a jsou informace ohledně registrace u cizinecké policie, zdravotního pojištění, informací, kde je možné získat dávky pomoci v hmotné nouzi, ohledně pomoci s administrativou, materiální pomoci, možnosti ubytování, stravování, vyučování češtině, návodu, jak zapsat své děti do školy, právní pomoci či informace, kde sehnat oblečení a další důležité věci pro život v cizí zemi. Mnoho knihoven v této souvislosti tisklo různé informační letáky s nejdůležitějšími informacemi a kontakty. Některé knihovny pro tyto účely vyčlenily část prostoru na svých webech či přímo zřídily webovou stránku, jako tomu bylo např. ve Statenicích. Někde pak zřídili informační nástěnku, kde se postupně objevovaly pro uprchlíky důležité informace. Další možností, kterou knihovny využívaly, bylo umísťování informací také na sociálních sítích, které provozují.

Velmi důležitou a podstatnou činností knihoven byla výuka češtiny pro Ukrajince. Její znalost potřebují jak děti, které se začleňují do vyučování na českých školách, tak dospělí, když se ucházejí o práci a samozřejmě také pro běžný denní styk s místním prostředím. Velmi úspěšné kurzy pořádali např. v knihovně v Lysé nad Labem, Sedlčanech, Slaném či Milovicích, kde dokonce po vzoru finských knihoven zavedli tzv. jazykové kavárny. Ty může navštívit každý, kdo se chce zdokonalit v českém jazyce.

Další oblastí byla – zjednodušeně řečeno – organizace volného času pro tyto příchozí. Samozřejmostí byly besedy na různá témata, která se týkala problémů války a života v této nelehké době. Velmi vděčnými náměty pro besedy byla např. témata týkající se života na Ukrajině, národních zvyků apod. a v neposlední řadě velmi oblíbené besedy o typické ukrajinské kuchyni, které byly často spojeny s ochutnávkou ukrajinských specialit. A při dobrém jídle se lidé snadněji sbližují. Řada besed se pak zabývala problematikou vzájemného soužití či řekněme sladění potřeb místní komunity s nově příchozími, včetně doporučení a rad, kde si co zařídit, kde co potřebného získat, na koho se kde obrátit apod.

Knihovny pak svoji činnost přizpůsobovaly těmto nově příchozím. Na své webové stránky dávaly užitečné odkazy s danou problematikou v ukrajinštině, některé knihovny pak přímo vytvořily speciální webovou stránku. Umožňovaly zdarma přístup na internet, nakupovaly knihy či deskové hry v ukrajinštině, spolupracovaly s různorodým spektrem lidí a organizací. Seznamovaly s chodem knihovny, informovaly o možnostech, které jim knihovna nabízí, a mnoho dalšího, jako v knihovně v Kolíně a dalších. Řada z těchto příchozích se pak stala i pravidelnými uživateli/čtenáři.

Oblíbená také byla různá pravidelná setkávání či potkávání se v prostorách knihovny, a to hlavně celých rodin. Byly zde pak k dispozici jak knihy, tak např. hry, výtvarné potřeby apod. Někde vzhledem k velkému počtu zájemců z řad příchozích z Ukrajiny museli sáhnout k tomu, že pro práci s ukrajinskými dětmi vyčlenili celý den. Takto to probíhalo např. ve Slaném, kde se věnovali především výtvarným činnostem.

Někde dokonce prostory knihovny sloužily jako mateřská školka – například v obci Doubek. Což se zase samozřejmě, i když dočasně, promítlo v běžném chodu knihovny, která fungovala omezeně.

Některé knihovny zase pořádaly procházky po okolí, aby nově příchozí lépe poznali místo, kde budou mít dočasný domov. V Sedlčanech se pak snažili rozšířit znalosti o naší zemi pořádáním výletů na různá místa: Tábor, Památník Karla Čapka, Červený Hrádek, Písek, Národní divadlo, Národní muzeum apod.

Část knihoven také ve svých městech či regionech spolupracovala s neziskovými organizacemi, které se o tyto uprchlíky staraly a zajišťovaly jim zejména po jejich příchodu to nejnutnější. Důležitá byla také spolupráce s různými dobrovolníky, kteří se často rekrutovali z řad Ukrajinců, v první fázi z těch, kteří zde už nějakou dobu pracovali nebo studovali apod., poté i z řad příchozích. Někteří z nich se stali dobrovolníky v knihovnách právě na základě předchozí zkušenosti z akcí, které pro ně knihovny organizovaly. Např. v knihovně v Mělníce na pravidelná setkání pro ukrajinské rodiny docházela ukrajinská učitelka, která ve městě žije již delší dobu, stejně jako pracovnice, která se věnovala dětem.

Některé knihovny zašly v pomoci ukrajinským uprchlíkům ještě dál, jako např. v Lysé nad Labem, kde si v rámci programu ERASMUS+ požádali o grant, který obdrželi. Z důvodu zdokonalení se v práci s uprchlíky jeli do polského Řešova (Rzeszów), kam z Ukrajiny již od počátku války směřovalo velké množství uprchlíků. Zde získali velké množství zkušeností v této oblasti, které pak uplatní ve vlastní knihovně.  

Je však potřeba zdůraznit i fakt, že řada příchozích poté brzy odcházela, někteří zůstávali a přicházeli další, což činilo práci v knihovnách obtížnější, časově náročnější a často velmi flexibilní. S tím samozřejmě souvisí i to, že některé činnosti se nesetkaly s takovým zájmem a jejich provozování bylo poté ukončeno. Některé knihovny např. zaváděly čtenářské kluby, které probíhaly v ukrajinštině. Ty pak často ukončovaly svou činnost pro nedostatečný zájem. Pro knihovny bylo také velmi složité skloubit vlastní činnosti pro občany obce s novými výzvami souvisejícími s příchodem těchto uprchlíků. A nelze také nezmínit problém velmi důležitý, a to v mnoha případech nedostatečné množství financí, které podvázalo činnosti knihoven v tomto směru. Některé knihovny to řešily žádostmi o dotace a řada úspěšně.

V některých knihovnách pak situaci vyhodnotili tak, že mnohé z těchto činností se snažili pořádat ne odděleně pro ukrajinské příchozí, ale aktivně je zapojovali do místní komunity v různých aspektech života v obci. Takovým příkladem pak může být zejména knihovna v Sedlčanech, kde se od počátku zaměřovali na potřebu začlenit nové ukrajinské sousedy do běžného života města, aby uprchlíci získali vědomí, že jsou součástí místní komunity. Proto pořádali hodně společných akcí pro všechny obyvatele města, včetně nově příchozích. V Sedlčanech pak funguje v rámci komunitního centra knihovny i ukrajinské divadlo Ginger. Samozřejmostí také byla, jak to už u knihoven chodí, vzájemná spolupráce či inspirace.

Veškerou touto činností knihovny naplňovaly jeden z pilířů Koncepce rozvoje knihoven, a to dodržováním a prohlubováním demokratických principů ve společnosti a poskytováním služeb bez jakýchkoli rozdílů.

Na závěr bych chtěl velmi ocenit snahu i vervu a entuziasmus, se kterým do toho knihovníci mnoha středočeských knihoven šli. Není v možnostech tohoto článku všem jmenovitě poděkovat, a to jak institucím, tak konkrétním lidem, ale alespoň takto všem, kterých se to týká, moc děkuji za jejich velmi nelehkou a často i dost náročnou práci, kterou řadě příchozích uprchlíků pomohli zmírnit jejich stres z války, cizí země, neznalosti jazyka apod. a ukázali jim tak, že zde mohou nalézt dočasný domov ve své každodennosti. A někdy bylo možná tou největší pomocí klidné a bezpečné prostředí knihovny s usměvavým a empatickým knihovníkem, tedy spíše knihovnicí.