LIBUŠE FOBEROVÁ libuse.foberova@centrum.cz

Pan doktor Milan Sobotík se narodil ve Zlíně v roce 1940, zemřel letos v lednu v Opavě. V Opavě prožil kus svého života a stál v roce 1992 u zrodu výuky knihovnictví na tamní Slezské univerzitě. Vystudoval obor Knihovnictví a vědecké informace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ovládal velmi dobře španělštinu, ze které překládal a kterou na univerzitě také vyučoval. Přeložil mimo jiné i publikaci od Emilie Currás z Universidat Autónoma v Madridu (Informace, chaos a řád. Acta Bibliothecalia et Informatica. Opava: SU, 1998). Byl skvělým redaktorem, pedagogem a spisovatelem. K psaní sci-fi příběhů ho přivedlo osobní setkání s Ludvíkem Součkem.

Vynikající pedagog učil informační vědu, informační etiku, sémantiku a španělštinu. Setkání s ním bylo vždy velmi obohacující, byl skvělým vypravěčem. Jako pedagog na Slezské univerzitě působil nesmírně fundovaně, inspirativně a lidsky. Učil i mě. Probíral s námi nejen studijní záležitosti, ale často i osobní věci. Mně osobně ovlivnil profesní život hned dvakrát. Po prvním ročníku bakalářského studia oboru Knihovnictví mi poradil, ať přejdu studovat na Masarykovu univerzitu do Brna. V Brně byl obor Vědecké informace a knihovnictví – pětileté jednooborové magisterské studium, které zde založil doc. Jaromír Kubíček – významný bibliograf a dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny.

S dr. Milanem Sobotíkem jsem často hovořila o svých profesních plánech a o tom, že bych chtěla knihovnictví vyučovat. V té době jsem pracovala jako knihovnice v Univerzitní knihovně Obchodně-podnikatelské fakulty v Karviné Slezské univerzity v Opavě. V Brně se dalo během knihovnického studia vystudovat pedagogické minimum pro výuku knihovnictví na středních školách. Ale jak už to v životě bývá, místo učení jsem se začala věnovat ředitelování. Stala jsem se ředitelkou Knihovny Matěje Josefa Sychry ve Žďáru nad Sázavou, kam jsem se přestěhovala za manželem. Na tohle ředitelování mám krásné vzpomínky; působila jsem tam pět let a dodnes tam mám přátele. Pozvala jsem sem na přednášku pro knihovníky i dr. Milana Sobotíka.

Po čase se mi ozval, že v Opavě hledají pedagoga, a tak se stalo, že jsme byli od roku 2005 kolegové. Učení v Opavě považuji za to nejkrásnější, co mě v profesním životě potkalo a potkává. Milan Sobotík to věděl. Stihla jsem mu nejednou za všechno poděkovat. V Opavě jsem se díky němu setkala a setkávám s celou řadou mimořádných osobností, mimo něho to byla dr. Eva Křivá, doc. Jaromír Kubíček, prof. Milan Konvit, prof. Dušan Katuščák a další, v neposlední řadě garant knihovnického oboru doc. Richard Papík.

Dr. Milan Sobotík byl rozený pedagog, jeho výuka byla zajímavá a poutavá. Svou nesmazatelnou stopu zanechal i v Praze, učil knihovnictví i na Univerzitě Karlově. Lásku k oboru knihovnictví jsem získala i jeho velkou zásluhou. Dokázal o našem oboru hovořit tak přesvědčivě, že studenti často získali dojem, že není lepší profese než knihovník. Děkuji, pane Milane, za všechno, co jste pro obor knihovnictví učinil. Děkuji za všechny spokojené studenty, kolegy a přátele. Čest Vaší památce.