JIŘÍ UHLÍŘ zj.uhlirovi@seznam.cz

Před 100 lety, dne 3. 1. 1923, zemřel v Lipnici nad Sázavou na zápal plic a ochrnutí srdce ve věku nedožitých 40 let kontroverzní spisovatel Jaroslav Hašek (1883–1923), který zde v letech 1921–1922 psal, ale nedopsal svůj satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Letos si připomínáme v neděli 30. 4. ještě další Haškovo výročí – 140 let od jeho narození v Praze ve Školské ulici v rodině středoškolského profesora matematiky a latentního alkoholika.

Po středoškolských studiích Jaroslava a nezakotvení v trvalém zaměstnání ani v manželství po jeho svatbě v roce 1910 s dcerou zámožného vinohradského štukatéra Jarmilou Mayerovou (1887–1931), pozdější spisovatelkou-prozaičkou, které se narodil v dubnu 1912 syn Richard, získal literát Jaroslav Hašek v Praze pověst výtržníka, pijana, kraválisty a nepolepšitelného bohéma.¹

Jaroslav Hašek je však především prozaik, autor kabaretních her, publicista, novinář, redaktor, spolumajitel obchodu se psy čili kynologického ústavu; humorista, satirik, tvůrce světoznámého satirického díla, zkrátka Švejka. Svým politickým  založením byl Hašek anarchista, nepostižitelný mystifikátor, zakladatel a kandidát Strany mírného pokroku v mezích zákona (1911), bohém, bouřlivák, anarchista, charakterovým a psychickým založením společenský extrovert a pyknik. Rád se toulal nejen Čechami, Slovenskem, Uhrami, ale zabrousil i na Balkán. Podle již citovaného R. Pytlíka prošel křížem krážem Evropou bez haléře v kapse, několikrát byl zadržen pro žebrotu a vsazen do obecního vězení. Dostal přezdívku „toulavé house“.

V únoru 1915 Hašek narukoval k 91. pluku do Českých Budějovic a pak odejel na haličskou frontu, kde se dal v září 1915 zajmout Rusy. V únoru 1916 se přihlásil do československého vojska, vstoupil do čsl. legií, publikoval v časopise Čechoslovan, v únoru 1918 se ale s legiemi rozešel a v březnu 1918 vstoupil do Rudé armády (působil zde až do 18. 11. 1920). A v témže roce v březnu také do ruské komunistické strany (bolševiků), kde byl tajemníkem internacionální sekce a zástupcem náčelníka politického oddělení armády. Zneužila toho komunistická propaganda k potlačení významu Masarykových československých legií v Rusku. V Rusku působil v Samaře, Bugulmě, Ufě, Čeljabinsku, Omsku, Krasnojarsku, Irkutsku. Dvakrát se oženil; jednou v Praze, jednou v Krasnojarsku. Dvakrát byl na něho vydán zatykač pro velezradu.

Ohlas života v tvorbě

Zážitky ze svých toulek i z války uložil do svých literárních děl. Především do znamenitých předválečných humoresek, které podle některých tehdejších literárních kritiků splňují nároky na literárně-estetická kritéria, kdežto jeho Švejk údajně nedosahuje estetické úrovně některých humoresek (Z. Nejedlý, Arne Novák, F. X. Šalda. V. Dyk, V. Nezval apod.). Je faktem, že Haškův Švejk měl a má dosud velký ohlas doma i v zahraničí a navzdory nižší umělecké hodnotě se „jako lidové čtení“ stal světoznámým dílem, a to i díky filmu.

Hašek napsal půldruhého tisíce povídek, črt, satir a humoresek, fejetonů, lokálek, publicistických článků, které se dosud nepodařilo všechny objevit, dále několik divadelních her a kabaretních výstupů; je autorem tří humoristických románů, z nichž jeden se snad ztratil a jeden se stal nejslavnější českou knihou ve světě. Hašek užíval cca 115 pseudonymů, jimiž podepisoval své texty.

V prosinci 1920 se J. Hašek vrátil ze sovětského Ruska se svou druhou ženou, Ruskou Alexandrou Gavrilovnou (Šurou) Lvovou Haškovou (1894–1965). Týden pobyli v karanténní stanici v Pardubicích (9.–16. 12. 1920). Odjeli pak do Prahy, kde se Hašek vrátil opět k životu bohéma, aby ve čtvrtek 25. 8. 1921 přibyl s malířem Panuškou do hostince U Koruny v Lipnici. Teprve 12. 9. 1921 za ním přijela do Lipnice jeho druhá manželka Šura. Tady zemřel 3. 1. 1923 v malém domku pod hradem Lipnicí asi o půl deváté ráno ochrnutím srdce. Trpěl chorobou akutní zápal plic – tělo bylo oslabeno chronickým alkoholismem, jak konstatuje „Soudní protokol o úmrtí Jaroslava Haška“ a ošetřující lékař MUDr. Ladislav Novák3. Podle vyjádření Ivana Olbrachta z roku 1921 zde dokonal autor „geniálního idiota“. Haškův pohřeb se konal na Tři krále 6. 1. 1923.

Tulákem ve východních a severovýchodních Čechách

Haškův trvalý pobyt v Lipnici nad Sázavou, kde nalezl smrt, je všeobecně známý. Před první světovou válkou v červnu a červenci 1908 zavítal také do Libáně u Sobotky, kde navštěvoval svou milou Jarmilu Mayerovou, která zde byla na zotavené. Pobýval také v Litomyšli. Těsně před vypuknutím první světové války se zdržoval ve Dvoře Králové nad Labem u bratra sochaře O. Gutfreunda. Několikráte také u redaktora Julia Schmidta v tehdy Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, stejně jako v Chotěboři i jinde ve východních Čechách.

Na Jaroměřsku a Náchodsku je pak asi nejvýznamnější Haškův několikerý pobyt v Jasenné u přítele Václava Hrnčíře (1890–1916), který se s Haškem seznámil za svých studií techniky v Praze (1909–1914/15?). Haškovi přátelé doporučili provokujícímu bohémovi, aby sem po vyhlášení první světové války odejel, a tak na venkově unikl slídivým očím a uším pražských fízlů. Zde od července až do srpna 1914 v době válečného strádání nalezl azyl a plné hmotné zajištění. Hašek pobýval na Hrnčířově statku čp. 28 na Dolním konci obce k Šestajovicím a přespával ve studentském Hrnčířově pokojíku. Veselé příhody ze žní u Hrnčířů a Samků (Anička Samková byla Hrnčířova nevěsta) vylíčil v groteskní a mystifikační humoresce Nebezpečný pracovník, ve které se vysmál sám sobě, své nešikovnosti při zemědělských pracích, takže se stával druhým lidem až nebezpečný. V humoresce jmenuje i konkrétní obyvatele pohostinné Jasenné. Byla otištěna 28. 8. 1914 ve Vilímkových Humoristických listech.

Z Jaroměřska vytěžil celkem čtyři humoresky, z nichž vedle Nebezpečného pracovníka je asi nejzdařilejší elegicky melancholická a podle mě skutečně umělecká humoreska Kaťouráci (otištěno ve Světozoru 31. 12. 1914), což je nářeční slovo označující pohodné, kteří zabíjeli psy a z jejich kůží zhotovovali řemínky k cepovkám, cepům na mlácení obilí. Hašek v Jasenné vedle literární tvorby také houbařil (povídka Zápas dobra se zlem, Kopřivy 8. 10. 1914), kuchařil, navštěvoval místní hostince a vyváděl pobuřující taškařice. Rád se toulával po okolí (Šestajovice, Libřice, Velká Jesenice). Pobyty byly pro zvídavého Haška nejen příjemné, ale i poučné. Povšiml si specifik psychiky venkovana i jeho mluvy. Při svých toulkách na šestajovických lukách v údolí řeky Metuje ho zaujala hejna čápů (povídka Podivuhodné dobrodružství indického kačera v městském parku, Světozor 29.1. 1915). Válečný chaos v nedalekém vojenském Josefově z prvých válečných dnů i válečný ruch na josefovském nádraží nalezly odraz v úvodních kapitolách samotného Švejka, v němž třikrát cituje svou oblíbenou vojenskou píseň Když jsme táhli k Jaroměři. V textu se objevují i dva bodří Jaseňáci, velmi hodní, vlídní a pohostinní lidé.

Haškův pobyt v Jasenné potvrzují též tři Haškovy vlastnoruční dedikace, autografy ve dvou Haškových knížkách pro Aničku Samkovou, datované 21. 8. 1914 a 23. 12. 1914, a v knížce Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova pro Václava Hrnčíře (8. 1. 2015): Milý příteli Hrnčíři Vašku! / V těch dobách truchlivých,/ kdy mapa Evropy se mění,/ prý nad vše jiné, humor se dnes cení. / Toť úsudek je trochu nelidský, / když humor bývá tragický. / Radosti projev bývá krátký: / Když knihu přečteš, / tu bez toho pouzdra, / už nepřijmou ti knihu zpátky. / A to bude osud Tvůj, / dál bude Tebe strašit / podpis můj / Jaroslav Hašek.

Když v roce 1914 přijeli za Haškem do Jasenné jeho pražští přátelé, prof. Ladislav Jančák, syn majitele proslulé kavárny Union v Praze, a Oskar Butter, středoškolský profesor, podnikli společně i s Hrnčířem výlet do České Skalice a Babiččina údolí. V Náchodě v hotelu U Beránka uspořádal Hašek dobrovolnou sbírku pro české spisovatele uvržené válkou do bídy a získané peníze propil. V lázních Chudoba v Kladsku měl jakýsi delikt s německy mluvícími četníky, které Hašek oslovil: Vy trulanti, já byl v Rusku zatčen a považován za špiona. Incident se prý urovnal za přispění známého náchodského advokáta dr. Johna. Také samotný Náchod i Hronov nalezly ohlas v Haškově tvorbě; v Náchodě měl konflikt s místními sokoly a město se připomíná v novinovém článku Kopnikiáda v Čechách (České slovo 20. 2. 1912), v němž referuje o podvodném jednání tří členů údajně stavební komise z Vídně v Náchodě, kteří zneužili zdejší pohostinnosti. Výborně se poměli na banketu a druhý den tito podvodníci zmizeli bez placení. Později tento novinový článek Hašek vtipně zbeletrizoval v satirickém Ladově čtrnáctideníku Karikatury ze dne 12. 3. 1912. Prostě Jaroslav Hašek nebyl tuctovou literární osobností!

Obr.: archiv autora

ZDROJE:

[1] PYTLÍK, Radko. Jaroslav Hašek. 1. vyd. Praha: Čs. spisovatel, 1962. 144 s. 8 s. obr. příl.

[2] PYTLÍK, Radko. Toulavé house: život Jaroslava Haška, autora Osudů dobrého vojáka Švejka. Vyd. třetí, přeprac. dopl. Praha: Emporius, 1998. 320 s.

[3] PYTLÍK, Radko. Jaroslav Hašek: Data – Fakta – Dokumenty. 1. vyd. Praha: Emporius (Věra Dyková), 2013. 240 s., 60 obr.

[4] UHLÍŘ, Jiří. Humorista Jaroslav Hašek a Jaroměřsko. 1. vyd. Liberec: Dr. Eva Koudelková, 2012. 112 s., 38 obr.