Hlavní obsah stránky
PERIODIKA NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ ČR: Pražské noviny z tiskárny bratří Haasů
KATEŘINA SPURNÁ katerina.spurna@nm.cz
V únorovém i březnovém příspěvku této rubriky jsme se stručně věnovali Janu Ferdinandovi hraběti ze Schönfeldu a jeho novinám, které vydával na přelomu 18. a 19. století pod různými názvy. V roce 1824 získali privilegium na vydávání českých a německých novin původně náležejících hraběti Schönfeldovi bratři Ludvík a Ondřej Haasové. V roce 1825 začali tisknout české Pražské noviny a od roku 1828 také německé Unterhaltungsblätter, později známé především pod zjednodušeným názvem Bohemia.
Pražské noviny vycházely za Haasů po určitou dobu (v letech 1826–1833) jako dva čtrnáctideníky: sudá čísla pod názvem Pražské noviny, lichá coby literární příloha jako Rozličnosti Pražských novin. Vzestup periodika je spojen především s osobou básníka a překladatele Františka Ladislava Čelakovského (1799–1852), který se jejich redaktorem stal v roce 1834. Kromě do té doby obvyklého přebírání zpráv z německého, především vídeňského tisku se Čelakovský soustředil i na noviny z dalších jazykových oblastí, např. anglické a francouzské, čímž významně obohatil zahraniční zpravodajství.
Literární přílohu novin přejmenoval Čelakovský na Českou včelu a následně v ní začal publikovat překlady zahraniční literatury i literaturu českou. V roce 1836 se po jeho nuceném odchodu stal redaktorem listu dramatik a překladatel Jan Nepomuk Štěpánek (1783–1844). Pod jeho vedením i jeho následovníků se však kvalita listu snížila. V roce 1845 převzal vydávání Pražských novin tiskař a nakladatel Karel Vilém Medau (1791–1866) a při této příležitosti hledal pro periodikum nového redaktora. Na doporučení historika Františka Palackého přijal od 1. 1. 1846 Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), který již v dřívějších letech přispíval do České včely, v níž např. v roce 1845 publikoval na tehdejší dobu poměrně ostrou kritiku vlasteneckého románu Josefa Kajetána Tyla Poslední Čech.
Havlíček v Pražských novinách, jejichž úroveň svým přístupem k novinářské práci opět značně pozvedl, působil až do dubna roku 1848, kdy je předal Karlu Sabinovi a sám založil Národní noviny, další významný list vycházející od revolučního roku 1848 do ledna 1850. V období neoabsolutismu po zmíněném roce 1850 pak byly Pražské noviny v podstatě úředním listem loajálním vládě, v němž vycházela mj. úřední oznámení a vyhlášky. Poslední číslo novin vyšlo 30. 6. 1864.1
1 Při zpracování textu byly použity následující zdroje: BEDNAŘÍK, Petr , Jan JIRÁK a Barbara KÖPPLOVÁ. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2019. ISBN 978-80-271-1145-9 (ePub); FORST, Vladimír et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek I. A–G. Praha: Academia, 1985, s. 424–430 (heslo František Ladislav Čelakovský). ISBN 80-200-0797-0; STEJSKALOVÁ, Eva. Noviny a časopisy v době předbřeznové. In: BĚHALOVÁ, Štěpánka (ed.). Tiskárny a tisky 19. století: sborník příspěvků z celostátní konference pořádané při příležitosti 200. výročí založení jindřichohradecké Landfrasovy tiskárny. Jindřichův Hradec: Okresní muzeum v Jindřichově Hradci, 1998, s. 65–74; dále vybraná hesla z Encyklopedie knihy uveřejněné na portálu Knihověda.cz, dostupné z: https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php?title=Hlavn%C3%AD_strana [cit. 28. 2. 2023].