Psaní před válečnou vřavou

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

v době, kdy píši tento editorial, všude kolem mě v mediálním prostoru probíhá zlověstné řinčení zbraněmi či komentáře k volební kampani kandidáta, který musí dohánět ztrátu z prvního kola. Kdyby nešlo o vážnou věc, dalo by se nad tím pousmát, ale bohužel nad námi visí další pětiletá hrozba Damoklova meče se lživým ostřím. Jako bychom se stále nevyrovnali se svou minulostí, se svým někdy děsivě bolestivým dědictvím, kdy lidé uvěří i neuvěřitelnému…

Omlouvám se, že vás hned od začátku nedokáži prvoplánově lákat na pestrý – jak redakce pevně věří – obsah únorového čísla. Defilují zde příklady česko-slovenské knihovnické spolupráce a stále trvajících kontaktů, nové projekty a podnětné iniciativy, dozvíte se, že knihovny ve Frýdku a Místku si už připomínají sto let trvání, že česká knihovna zapustila kořeny i na Islandu, o  sličné podobě vizuální identity Městské knihovny v Praze a mnohé další. Naší pozornosti neušla ani výměna na místě ředitele specifické knihovnické instituce, jakou je Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana. 

Časopis Čtenář se už dožil v relativním zdraví 75 let za podpory Ministerstva kultury i  Středočeského kraje, zřizovatele jeho vydavatele Středočeské vědecké knihovny v Kladně, vás přispěvatelů, předplatitelů a čtenářů. Dnes už to není věk kmetský, ale docela normální, ale v oblasti periodického tisku u nás vzácná výjimečnost. Ještě si vzpomínám, jak jsme před pěti lety připravovali ke kulatému výročí tohoto periodika výstavu. Pročítal jsem si za tímto účelem mj. jeho úvodníky. A jak se dnes tvrdí, že doba normalizace byla doslova obdobím umrtvení společenského života a zakonzervováním iniciativy lidí, mohu potvrdit. Doslova mě šokovalo, že v jejich dikci a z jejich poselství se vůbec nezrcadlilo dění v zemi. Hlavně se slepě papouškoval povolený textový balast a bylo v podstatě jedno, zda držíte v rukou denní tisk, knihovnický časopis nebo periodikum chovatelů drobného zvířectva. Nehrálo v tom příliš velkou roli ani datum vydání. S předsevzetím tohle neopakovat jsem přistoupil k tomuto textu. …A teď mi promiňte, musím se neprodleně podívat na internet na čerstvé zprávy, do jaké války se Česko chystá vstoupit, pokud si nezvolíme toho, kdo tohle lživě hlásá. Nevím, zda to nazvat pokrokem…  

JAROSLAV CÍSAŘ