Hlavní obsah stránky
Z HISTORIE: Sto let knihovny v Rokycanech aneb Roky knih
JANA AUBRECHTOVÁ jaubrechtova@rokycany.cz
Městská knihovna věrně otevírá své brány informací a dobré četby skutečně roky. V její historii byly šťastnými milníky letopočty končící jedničkou. Loni už uplynulo sto let, kdy došlo k oficiálnímu aktu sloučení knihoven obecní, muzejní a knihovny spolku Hálek, aby vznikla městská knihovna v relacích a podle zákonů tehdejší mladé Masarykovy republiky.
Cesta k moderní veřejné knihovně se otevřela vydáním knihovního zákona. Nová veřejná obecní knihovna vznikla 29. 5. 1921 sloučením muzejní knihovny (6000 svazků), obecní půjčovny (10 200 svazků) a knihovny čtenářského spolku Hálek (2347 svazků). Tehdy měly Rokycany 6731 obyvatel a 597 domů. Vedením knihovny byl pověřen pan Josef Sedlák, městský účetní, a to za roční odměnu 1800 korun.
Výhodné umístění v domě na náměstí získala knihovna už v roce 1910, nejprve ve druhém patře domu, který patřil městské spořitelně. V roce 1934 darovala spořitelna dům městu a knihovna se přestěhovala o patro níže. Podobné uspořádání s menšími obměnami vydrželo až do kompletní rekonstrukce budovy v roce 1992. Proces obnovy ale přetrvává dodnes, a tak v roce 2018 dostala budova novou střechu, o rok později okna v přední části a loni se pracovalo na výměně oken a fasády v zadním traktu budovy.
K narozeninám knihovny jsme kromě celodenního pořadu pro veřejnost vydali vůbec první pohlednici, čtenářům nadělili nový bibliobox a na podzim 2021 jsme vydali kalendárium, nazvané Roky knih aneb Malé dějiny knihovny.
Jana Aubrechtová, ředitelka městské knihovny Rokycany
Vizitka Městské knihovny Rokycany — knihovní fond: 105 313 svazků; — roční přírůstek: 3055 dokumentů; — 2475 registrovaných čtenářů; — 111 971 výpůjček za rok; — 11 zaměstnanců; — 56 obsluhovaných knihoven regionu; — knihovní systém Koha. |
Ukázky z vydaného kalendária Roky knih aneb Malé dějiny knihovny
(www.rokyknih.cz) – 1955
Nový pracovní rok je zahájen společnou poradou pro celý Dům osvěty, kterou vede nový okresní knihovnický inspektor Bittengel. Porady jsou opakovány týdně. Každý zaměstnanec si vede svůj denní plán, jehož plnění je kontrolováno. V knihovně je zavedena kniha absencí. V únoru do knihovny nastupuje po delší přestávce místo paní Vyskočilové paní Anna Schweinerová, budoucí dlouholetá ředitelka.
22. února je uspořádán pro čtenáře a posluchače Divadla hudby poslechový večer s operou G. Verdiho Traviata. Zúčastnilo se 120 osob, mnoho zájemců bylo odmítnuto pro nedostatek místa.[1]
29. března ve 20 hodin byla na programu Pohádka norských fjordů. Posluchači vyslechli Griegrovu suitu Peer Gynt. Průvodní slovo měl pan Antonín Špelda, profesor Vyšší pedagogické školy v Plzni, který vyprávěl o své cestě po Norsku. Přednáška byla doprovázena světelnými obrazy promítnutými epidiaskopem, promítacím přístrojem filmových okének. Následovala recitace. Nadšených posluchačů bylo 90. Opakování tohoto večera proběhlo opět
6. dubna za účasti 111 osob.
V červnu vychází v časopise Čtenář shrnující článek o činnosti knihovny: OLK v Rokycanech připravila v Měsíci květnu literární večer, věnovaný Jiráskově knize Psohlavci. Ukázky z knihy četli členové KOD[2] v Plzni. Mluvené slovo dokreslovala Kovařovicova hudba. O Jiráskových Psohlavcích se hovořilo i v četných místních knihovnách na Rokycansku. Celá tato akce vyvrcholila na krajské konferenci v Plzni. Velké oblibě se těší hudební večery, pořádané každý měsíc. V březnu se uskutečnil večer o norských fjordech, na němž si přítomní vyslechli přednášku prof. Špeldy z Plzně a pásmo Peer Gynt. Ibsenovy verše přednášeli opět členové KOD. Na tomto večeru samozřejmě nechyběla Griegrova hudba. Pro čtenáře pořádá OLK pravidelné měsíční zájezdy do KOD v Plzni. Na léto připravuje autokarový zájezd na místa, kde žili a pracovali přední spisovatelé.[3]
V červenci začala reorganizace dětského oddělení. Knihy se přebalují (do modrého balicího papíru), lepí se různobarevné štítky podle druhu, píší se nápisy na hřbety knih. Knihy jsou rozděleny na: 1) pohádky, 2) knihy z přírody, 3) dobrodružné, 4) historické, 5) technické, 6) ruské, 7) čtení pro dívky, 8) nejlepší spisovatelé. (Znalec dětského oddělení ví, že téměř stejné rozdělení používáme dodnes, ač už nevyčleňujeme ruské knihy a nejlepší spisovatele nazýváme klasiky.) Pro děti byl připraven volný výběr knih, ale také umývadlo s mýdlem, aby se mohlo vybírat s čistýma rukama.
Seznamy „závadné“ literatury byly rozmnoženy a zaslány všem knihovnám okresu. Všem také rozeslány knihy tzv. Fučíkova odznaku. (Jednalo se o propagandistickou akci spojenou se vznikem čtenářských kroužků. Pravidelná setkání měla přilákat k hodnotné četbě nejen mladé. Seznam krásné literatury, kterou měli zájemci o odznak přečíst, byl úzký, např. díla Olbrachta, Majerové, Řezáče, Bezruče, Zápotockého.)
Prověrky knih byly toho roku provedeny v Ejpovicích, Bušovicích, Cheznovicích a Mýtě.
18. října se knihovnice zúčastnily bramborové brigády ve Svinné, aby pomohly družstevníkům v okrese.
V prosinci uspořádala knihovna vánoční výstavu knih. Pan Kozlík namaloval velkou (asi 2 metry) postavu Dědy Mráze, knihovnice si opatřily v truhlářství latě a z nich stloukly podstavec. Byl opatřen stromek a klestí, uspořádány stoly a rozloženy knihy. Tehdy se prodalo na 160 knih.
Roční přírůstek knih činil 865 svazků…
[1] Městská knihovna Rokycany, A 002 (Schweinerová, Anna: Zápisky 1952–1958)
[2] Krajské oblastní divadlo Plzeň. Název divadla v letech 1949–1955, dnešní Divadlo J. K. Tyla Plzeň
[3] Čtenář: měsíčník pro práci s knihou. 1955, č. 6, s. 181. ISSN 0011-2321. Dostupné z: https://ndk.cz/view/uuid:3df7c800-cce6-11e3-85ae-001018b5eb5c?page=uuid:25e74250-cd99-11e3-85ae-001018b5eb5c