VĚRA PELCOVÁ  vpelcova@mvk.cz

ZDENKA HAPLOVÁ  zhaplova@mvk.cz

Ve dnech 22.–23. 9. 2022 se konal již 18. ročník konference Co venkovské knihovny umějí a mohou. Tento vzdělávací seminář je celostátním setkáním knihovníků z menších knihoven. Tématem toho loňského byla komunitní knihovna, protože komunitní role knihoven má v obcích stále důležitější význam. Na pozvánce na konferenci se tak objevil podnázev Inspirujeme se místem, kde žijeme.

Pořádající knihovnou byla tentokrát Knihovna Halenkov, kde je knihovnicí Marcela Šuláková. Akce se konala pod záštitou hejtmana Zlínského kraje Radima Holiše, za podpory Ministerstva kultury a Obce Halenkov. Část hostitelských povinností na sebe z titulu pověřené knihovny převzala také Masarykova veřejná knihovna Vsetín (MVK). Navzdory zářijovému nevlídnému a deštivému počasí se na naši konferenci pěkně vyčasilo, přestalo pršet a dokonce vysvitlo sluníčko.

Den první ve Vsetíně

Na Valašsku ve Vsetíně nás přivítala ředitelka MVK Daniela Divínová. Popřála všem krásný pobyt a připomněla, že to hlavní, proč jsme přijeli, je knihovna v Halenkově, která se v roce 2020 stala nejen knihovnou Zlínského kraje za rok 2020, ale i nejlepší knihovnou České republiky v témže roce. Je dobře, že v našem regionu máme tak výborné knihovny.

Účastníci se shromáždili v sále MVK nejen, aby se po dlouhé cestě trochu občerstvili, ale hlavně, aby se zúčastnili vzdělávacího programu, který byl opravdu bohatý. Jako první přednesla svůj příspěvek Jana Tomancová z KFBZ Zlín. Seznámila nás se systémem knihoven ve Zlínském kraji, přiblížila národopisné členění regionu, což je nejen zeměpis, ale i trocha historie a upozornila na hlavní úkoly venkovských knihoven: udržují tradice, byly a jsou nositelkami kultury na venkově. A je dobře, že se v posledních letech změnily, a to k lepšímu. Sídlí v pěkných moderně zařízených prostorách a hlavně – pořádají daleko více akcí a jsou více vidět, protože žijí heslem: Jdeme ven z knihovny!

Připomněla také, že KFBZ slaví 20 let jako krajská knihovna a na oslavu výročí natočili 20 videí z knihoven kraje, kde se prezentují menší, ale velmi úspěšné knihovny.

Lucie Macháčková z NK ČR, organizátorka letošního setkání, také připomněla cíl našeho setkání – vítěznou knihovnu v Halenkově – a seznámila nás s těmi správnými cestami, jak se dá takového úspěchu dosáhnout, na co se soustředit a co si pohlídat.

Jak je to s naším mozkem nám poté ukázala Lidka Holbíková z MVK; nejenže nám obě jeho poloviny pěkně zamotala, ale dala nám i domácí úkoly a vysvětlila nám, jak mozek cvičit. Nebylo to jednoduché, místy jsme se vlastní nešikovnosti museli i zasmát, panovalo také napětí a soutěživost a někteří si luštění vzali i domů.

Pár rad, jak komunikovat s obcí, jsme dostali od Katky Janoškové. Nepodceňujme výběr knihovníka, mějme knihovnu voňavou a čistou, máme-li zahradu, využijme ji. Uvědomme si výhody knihovny – bezplatné služby, dostupnost i inspirující prostředí. Nemáme zapomínat také na dobrou propagaci knihovny, na vzájemné sdílení nebo využití dobrovolníků z okolí. Katka je prostě znalá problematiky, rozumí PR, má hodně zkušeností a je vidět, že ví, o čem mluví.

Příspěvek se zajímavým názvem Informace jsou jako jahody, v němž nám představila nadaci OSF, přednesla Tereza Lišková.

Následovala večeře a její příprava nás mohla přivést k úvaze, co všechno se knihovník může během své práce naučit – třeba i pořádat a obsluhovat raut. Pak už nás čekal zábavný večer s valašskou cimbálovkou a s výbornými muzikanty; jedním z nich byl i náš spolupracovník Michal a Mirek je zase manžel kolegyně knihovnice. Všichni jsme se dobře bavili, probíraly se i valašské tradice, například luženské dožínky, čepení nevěsty, dozvěděli jsme se, co je to lepák, hrabica nebo povříslo.

Druhý den v Halenkově

Kdo by pozoroval ranní dění v halenkovské knihovně, mohl sledovat čilý ruch, panující před příjezdem knihovníků. Děvčata z devátých tříd pod „vzdáleným“ vedením paní knihovnice Marcely Šulákové žhavila kávovar, krájela frgály, ladila hudební nástroje a urovnávala kroje.

Kluci zase chystali techniku. Co kluci, vlastně jen jeden kluk, Patrik. Ale ten stál za to! Tomu všemu velela Marcela – nuceně z domu, po telefonu a přes počítač, protože onemocněla covidem. Děti ale fungovaly, jako by měly svou paní učitelku přímo za zády. Ona je totiž Marcela nejen knihovnice, ale i jejich paní učitelka. Knihovna neboli Biblina, jak ji láskyplně nazývá, se nachází ve škole a je vidět, že to představuje výhodu. Holky měly příležitost stát se na chvíli hostitelkami a Patrik zase mohl ukázat, že jako ajťák je opravdu dobrý.

Přivítal nás starosta Halenkova Radek Chromčák i ředitel Krajské knihovny ve Zlíně Jan Kaňka. Marcela velela z domova a bezvadní žáci pomáhali a spolupracovali. Vítala nás z domu, ve výborné prezentaci nám přiblížila svou knihovnu, ale víc napsat nelze. Její dynamický projev je prostě nepopsatelný! Dokázal uchvátit, poučit i pobavit. Patrik jako IT specialista se projevil jako neskutečný expert a řídil svoji paní učitelku bez rozpaků a velmi odborně. Paní učitelko, potichu! – to od něho zaznělo a asi se mockrát v historii školy nestalo, aby žák tišil paní učitelku. A ta opravdu poslechla, ztichla a pokračovala až po jeho pokynu.

Terezka, Lucka a Nikolka, děvčata v krojích, se postarala o krásný hudební doprovod s houslemi a cimbálem.

Během dne jsme si mohli prohlédnout půjčovnu – průvodkyněmi byla také děvčata z devítky – a prohlídka halenkovské knihovny za zmínku určitě stojí. Knihovna je krásně zařízená moderním nábytkem a vůbec: celá je originální, včetně designově uloženého fondu, který lahodí oku. Je vidět, že její knihovnice je odvážná a nápaditá.

Vít Richter z NK ČR připomněl, že zakladatelkou těchto setkání venkovských knihoven byla Daniela Wimmerová, díky níž se mnoho starostů teprve dozvědělo, že mají v obci knihovnu a že se s ní musí něco udělat. Budiž jí za to velký dík! Zdravíme ji do Kaplic.

S nápady, jak dělat obyčejné knihovnické aktivity neobyčejně, za námi přijela z Bolatic Jana Štěpáníková. Když nám doporučila trio Osamělé Palačinky, asi jsme nebyly samy, kdo zvědavě googlil a zjišťoval, oč jde. Jo a také prý je dobré mít více nábytku na kolečkách. Všem nám bylo jasné proč. Přece jen ty „obyčejné“ aktivity zase tak obyčejné nebyly a vyžadovaly jak nápady, tak i kreativitu a prostor.

Dagmar Strbíková z Miskovic se ve své prezentaci zabývala hrátkami s pamětí a Ivana Kalinová z Hodic ukázala v příspěvku, jak funguje vesnický příměstský tábor. Pojala svou prezentaci z toho méně zábavného konce. Zabývala se totiž více než výčtem aktivit s dětmi spíše praktickými radami, jak tábor připravit, financovat, co nezapomenout vyplnit, na co si dát pozor ve vyúčtování a kde hledat rady. Všichni praktičnost jejího příspěvku ocenili.

Následoval blok informací Víta Richtera o zdrojích financování knihoven. O užitečnosti tohoto tématu nemusíme nikoho přesvědčovat, šéf Knihovnického institutu vysvětlil, pro koho je jaké financování vhodné, a o přestávkách byl k dispozici s poradenstvím a pomocí.

Zda pomůže změna zvenčí naší změně vnitřní a proč některé knihovny „zamrzly“ v devadesátkách a jiné nás naopak překvapí vkusným a komfortním interiérem, nad tím se zamýšlela Miroslava Sabelová z Knihovny města Ostravy. Změňme své myšlení a zapojme odborníky. Ty najdeme například v Metodickém centru pro výstavbu a rekonstrukci knihoven v MZK v Brně anebo také v Ceibě, se kterou nás seznámil dodavatel knihovnického nábytku a doplňků Lukáš Pajer.

Eliška Urbanová v příspěvku Knihovna dětem představila různé aktivity pro předškolní děti.

Tak trochu netradičně pojali knihovnu v Hradištku. Mimo jiné totiž pomáhají historikům a Lucie Hašková říká, že pomáhají lidem oživit vzpomínky. Věnuje se připomínání historie druhé světové války a zapomenutým příběhům. Při své práci pátrá po osudech francouzských vězňů z koncentračního tábora a kontaktuje ty, kteří přežili. Že je v tom velmi dobrá, svědčí i pozvání do Dijonu na křest knihy, jejímž hrdinou byl zemřelý vězeň. Knihu vydal jeho příbuzný. Paní Hašková uchovává prostě paměť obce pro další generace.

Poslední příspěvek pocházel z knihovny ve Slavkově a přednesla jej paní Miroslava Končitíková. To, že se neuskutečnila beseda Pes, nejlepší přítel člověka, kterou měla připravenou Marcela Šuláková, zavinil covid. Škoda. Kdo ale bude chtít, může se podívat na stránky konference Co venkovské knihovny umějí a mohou XVIII. Najde tam nejen tuto prezentaci, ale i všechny ostatní. Opravdu stojí za zhlédnutí!

Po obědě nás čekal výlet do Velkých Karlovic. Role průvodkyně se zhostila Zdenka Haplová, pravda s drobnými chybičkami, občas si popletla pravou a levou stranu, ale řidič autobusu statečně napovídal, a tak převládl celkový dobrý dojem a účastníci zájezdu byli spokojeni.

Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v malé knihovně v Huslenkách, kde nás čekala místostarostka paní Lucie Strbačková, naše bývalá kolegyně-knihovnice, a představila nám místní knihovnu, kterou navštěvují čtenáři i v době, kdy tam knihovník není. Stačí si jen půjčit klíče na obci, pobýt v knihovně a pak je zas spořádaně vrátit…

Všichni zúčastnění si z Halenkova odváželi nejen plno krásných dojmů a inspiraci pro svoji práci, ale i knihu Halenkov, kterou vydala Obec Halenkov, a půl výborného valašského frgálu.

Závěr

Závěr semináře proběhl opět v knihovně ve Vsetíně v hravém duchu. Petra Románková z MVK předvedla celou armádu ozobotů, beebotů a dalších bůhvíjakých „botů“. Všechny to mimořádně zajímalo, bombardovali Petru dotazy a virtuální brýle putovaly z hlavy na hlavu.

Příjemně unaveni a nabiti novými zážitky a poznatky se poslední účastníci rozloučili, navzájem si popřáli šťastnou cestu domů a osmnáctý ročník celostátní konference Co venkovské knihovny umějí a mohou skončil. Tak v roce 2023 na shledanou v Knihovně J. M. Hovorky ve Statenicích!

Foto: Lenka Látalová