PETR NAGY

OYEYEMI, Helen. Dívka jménem Boy. Přeložil Ladislav NAGY. 1. vydání.

Praha: Argo, 2016. Edice angloamerických autorů. 272 stran.

V pořadí již 125. svazkem vlajkové edice Arga, přinášející současnou prózu od anglo-amerických autorů (AAA), se stal román britské spisovatelky nigerijského původu Helen Oyeyemi s názvem Dívka jménem Boy. Teprve třicetiletá autorka má na svém kontě již dvě divadelní hry a pět románů – tím pátým z roku 2014 se Helen Oyeyemi, která nyní žije v Praze, poprvé představuje českým čtenářům. Knihu přeložil a doslovem doprovodil Ladislav Nagy a její křest proběhl za účasti autorky 19. července na palubě A(VOID) Floating Gallery.

Mladé spisovatelce se podařilo ve svém díle přirozeně skloubit pohádky a mýty s historií a sociální tematikou. Na půdorysu vybraného pohádkového příběhu nakonec vystavěla ryze postmoderní podobenství o údělu některých „barevných“ obyvatel USA ve 20. století, nahlíženém očima mladé a střední generace v 50. až 60. letech. Svou hlavní hrdinku Boy Novakovou, dceru despotického newyorského krysaře vyrůstající bez matky, nechává na útěku z domova dojít do města Flax Hill v Nové Anglii, kde se posléze stane členkou rodiny Whitmanových. S manželstvím ovšem do jejího života vstupuje nejen ovdovělý zlatník Arturo, ale také jeho dcera z prvního manželství a řada dalších, převážně ženských postav. A právě přítomnost Arturovy dcery s příznačným jménem Snow dává tušit, odkud autorka nejvíce čerpala inspiraci pro svůj pohádkově laděný příběh.

Román Helen Oyeyemi ovšem není moderní variací klasické pohádky o Sněhurce, a přestože v něm nechybí macecha, zrcadla ani krásná a všemi obdivovaná nevlastní dcera, která se záhy ocitne ve vyhnanství, jeho zápletka je zcela původní a o poznání komplikovanější. Zásadní novum a klíčovou postavu představuje Bird, vlastní dcera Artura a Boy, jejíž bezpečí se stává hlavním motivem hrdinčina jednání. Je to ostatně Bird, kdo má největší potíže se zrcadly (leckdy se v nich vůbec neodráží), a od svého narození se také stává ústředním katalyzátorem celého děje.

Zrcadla – potažmo zrcadlení, imitaci nebo iluzi – lze označit za leitmotiv přítomného románu, jak ovšem podotýká Ladislav Nagy ve svém zasvěceném doslovu, rovněž v tomto ohledu je situace o něco složitější. Zrcadlo a s ním spjaté motivy jsou v knize mnohdy pojímány metaforicky (odraz v zrcadle, respektive jeho absence, tak může symbolizovat třeba [ne]přijetí dotyčného soudobou společností) a řadu tradičních schémat či rolí autorka pozměňuje nebo zcela převrací (například coby macecha zde vystupuje jak matka nevlastní, tak i vlastní).

Ačkoliv je Dívka jménem Boy ve své podstatě románem historickým, zobrazené dobové reálie spíše jen ukotvují daný příběh s univerzálním poselstvím ve zvoleném časoprostoru a do popředí příliš nevystupují. Zatímco ústřední protagonisty a jejich osudy autorka vykresluje vcelku detailně, ba někdy až příliš doslovně, prostor jimi obývaný – městečkem Flax Hill počínaje a jednotlivými domácnostmi konče – zůstává poměrně mlhavý, takřka pohádkově nereálný. Obdobně nejasný či neujasněný je ovšem i vzájemný vztah trojice hlavních hrdinek (Boy, Snow a Bird), stejně jako čtenářův pohled na ně, který se postupně proměňuje v závislosti na aktuální vypravěčské perspektivě a míře znalosti celého příběhu.

Téma rasové segregace a zvláště problematiku jevu zvaného „passing“, kterým se označuje snaha některých „barevných“ nalézt lepší místo ve společnosti coby „bílí“, Helen Oyeyemi zpracovává velmi citlivě a s nemalým pochopením pro lidské slabosti i touhy. Její pohled na hrdiny, jejichž skutky často pohání sobectví, strach či závist, není v žádném případě černobílý, zároveň však neváhá tvrdě odsoudit vylíčené projevy rasově motivované nesnášenlivosti, pokrytectví a násilí.

Styl autorčina vyprávění je sice místy až příliš rozbíhavý (některé epizody působí lehce nadbytečně) a samotnou zápletku mohou někteří čtenáři pokládat za trochu přitaženou za vlasy (podobný námět ovšem zpracoval kupříkladu Philip Roth v Lidské skvrně), to však próze nikterak neubírá na čtivosti ani zajímavosti. Důmyslně komponovaný a poutavě odvyprávěný příběh Dívky jménem Boy svědčí o autorčině značném literárním talentu, a nezbývá proto než doufat, že se brzy dočkáme překladu dalšího z jejích románů.