ADÉLA VÁCLAVÍKOVÁ vaclavikova@muklasterec.cz

Kulturní centrum v Klášterci nad Ohří, postavené v pasivním standardu, vzniklo podle principu udržitelnosti modernizací a dostavbou energeticky náročné budovy původního kulturního domu. Přestěhovala se do něj i městská knihovna, která rovněž sídlila v energeticky nehospodárné budově. Vybudování kulturního centra v pasivním standardu má zcela jistě potenciál inspirovat ostatní při budování podobných zařízení (společenská centra, školy, sportovní haly atp.) napříč celým územím České republiky.

Nové prostory pro veřejnost

Kulturní centrum využívá mj. sluneční energii pomocí solární technologie či dešťovou vodu. Stalo se střediskem setkávání místních obyvatel i návštěvníků napříč generacemi, a to za zachování genia loci, tj. ducha místa se zachovanými prvky z původního kulturního domu. Vznikly nové prostory pro knihovnu, rozšíření velkého sálu, zvýšení patra, balkon, čtyři gastro-provozy včetně celodenní kavárny s dětským koutkem, zázemí pro ochotníky a místní spolky, seniorské organizace, zkušebna, prostor pro workshopy, tiskové centrum a knihkupectví.

Nový je nejen interiér, ale i venkovní prostranství, kde byla vytvořena oddechová zóna s posezením, využitím kavárny, s veřejnou zelení, pítky či květinovou výzdobou. Vznikla rovněž příjezdová obousměrná komunikace či parkovací místa. Veřejnost projekt kulturního centra vnímá velmi kladně, líbí se jí moderní a vkusné pojetí, vzdušný prostor, světlé barvy, technické vybavení, multifunkční provoz a každodenní využití. Zároveň oceňuje také pestrou nabídku kulturních akcí napříč žánry.

Historie a jak na ni navázat

Kulturní dům a městská knihovna původně sídlily ve dvou velice nehospodárných budovách. Hlavní myšlenkou byl vznik kulturního centra přestavbou kulturního domu, kam se přestěhuje i městská knihovna. Původní kulturní dům sám o sobě byl představitelem pozdní sorely (socialistického realismu), stylu nebo způsobu stavění, který je dnes mnohdy neprávem opovrhovaný. Byly to velice kvalitně vybavené a navržené domy s krásnou estetikou.

Snažili jsme se ho pokud možno zachovat. Obestavět ho novou obálkou, která způsobí ekonomickou a energetickou efektivitu. Snažili jsme se použít co nejvíce původních prvků, zachovat plastiky, umístění základních schodišť i hlavního průčelí. Hlavním prvkem udržitelnosti, o který nám šlo a málokdo si ho uvědomuje, je právě přistoupení k tomuto řešení – ponechání základní budovy v útrobách moderního kulturního centra. Nemuselo se za vynaložení velkých finančních a energetických nákladů demolovat, odvážet nepředstavitelné množství suti a materiálu, ukládat ho na skládku, následně znova vyrábět, přivézt a postavit nové konstrukce. To je prvotní udržitelnost „v tomto domě zakopaná“.

Jelikož jsme tuto ideu akceptovali, vynaložení obrovského množství energie, úsilí a odpadu zkrátka nenastalo. Je pravdou, že v případě novostavby není stavebník nijak limitován a při návrhu nové dispozice se nemusí podřizovat původní budově, na druhou stranu tento přínos nevyvažuje finanční zátěž, kterou by s sebou demolice přinesla. Navíc by budova přišla o odkaz a poctu minulým generacím, které původní budovou prošly či které se zasadily o její výstavbu. Zcela by se tak vytratil již zmiňovaný genius loci, jejž podtrhují zachovaná umělecká díla, plastiky, mozaiky, lustry či hlavní schodiště.

Pasivní standard budovy

Současné kulturní centrum bylo vybudováno v pasivním standardu. Dané řešení má tedy zcela jistě potenciál inspirovat ostatní. Vznikly tak mj. nové prostory pro knihovnu a nová zeleň.

Projektem přestavby původního domu na kulturní centrum v pasivním standardu se snažíme snižovat energetickou náročnost, čímž zároveň snižujeme tvorbu skleníkových plynů, které mají za následek klimatické změny. Navíc byly dvě energeticky náročné budovy vloženy do jedné. Veškeré vody z původní stavby byly vedeny do splaškové kanalizace a následně do řeky. Současná stavba se snaží vody využít a následně tzv. zasáknout. V podzemí se nachází podzemní nádrž o objemu 23 m³, která čerpadlem tlačí vodu do závlahy. Voda, která se nevyužije pro závlahu přilehlé zeleně, je dále svedena do vsakovacího objektu o rozměrech 69 x 4,5 x 0,8 m. Voda z okolních parkovišť teče tzv. „zaolejovanou kanalizací“ do odlučovače ropných látek a následně do vsaku. Světlý plášť budovy a střechy snižuje přehřívání v zastavěném území. V okolí byla také vysazena nová zeleň a stromy, které poskytují stín.

Dům je mimo jiné vybaven vlastní fotovoltaickou elektrárnou, která přispívá ke snižování energetických nákladů. Pasivní dům využívá teplo obyvatel a návštěvníků, v zimních měsících navíc využívá teplo slunečních paprsků, které do interiéru pronikají velkými okny. Ta jsou naopak v letních měsících zastíněna venkovními žaluziemi. Větrání objektu zajišťuje výkonná inteligentní klimatizace, která získává teplo z odpadního vzduchu pomocí účinné rekuperace, a dům provětrává podle pokynů ze senzorů kvality vzduchu v jednotlivých místnostech. Dům také funguje v režimu vlastního vodního hospodářství.

Design & Build

Rekonstrukce kulturního centra včetně knihovny se realizovala metodou „design and build“, tj. jeden dodavatel vyhotovil projekt a zároveň i realizoval stavbu, což v době výrazného nárůstu cen stavebních materiálů a prací pro město jakožto zadavatele znamenalo nemalé úspory. A pasivní standard šetří dál. Nyní při provozu nově otevřeného kulturního centra jsou náklady na vytápění oproti původní budově, která byla dokonce menší, méně než poloviční.

Za dobu devítiměsíčního provozu centra – k jeho otevření došlo 8. 1. 2022 – jsme díky fotovoltaické elektrárně mimo jiné ušetřili 4,16 tun uhlí a 4,94 tun CO₂ a osm pokácených stromů. Celkové náklady na stavbu činily 188 171 253 korun vč. DPH, a to z vlastních zdrojů z rozpočtu města a s přispěním dotace ve výši 45 023 035 korun z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) z prostředků EU na ochranu a zlepšování kvality životního prostředí.