Hlavní obsah stránky

TÉMA: Přístupnost knihoven I: Od dětí k dospělým – zkušenosti se vzdělávacími programy pro osoby s mentálním postižením

HELENA HUBATKOVÁ SELUCKÁ hubatkova@kjm.cz 

Knihovna Jiřího Mahena v Brně má dlouholetou tradici v přípravě a realizaci programů pro osoby s mentálním postižením. Dlouhá léta spolupracuje s Mateřskou školou a základní školou Brno, Kociánka, příspěvkovou organizací, která vzdělává žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, s různým typem a stupněm postižení. A právě díky těmto aktivitám a získané praxi se nám podařilo navázat spolupráci i s dalšími subjekty, které zastřešují osoby s mentálním postižením, primárně dospělé.

Prvním subjektem byl Domov pro osoby se zdravotním postižením, který má jako jediné zařízení, se kterým spolupracujeme, takový statut. Většina klientů tohoto zařízení zde žije celoročně, domov nabízí i odlehčovací služby. Dalšími subjekty jsou pak různé denní stacionáře, které pracují s klienty, kteří do zařízení pravidelně docházejí, ale nebydlí v něm. 

Spolupráce při přípravě programů

Nejdříve nám připadalo (vzhledem k dané cílové skupině, která zahrnovala osoby s těžkým mentálním postižením) zcela přirozené vzít programy, které jsme realizovali pro děti, a použít je pro tyto uživatele, někdy se musely i trochu zjednodušit, ale v podstatě jsme moc neměnili. Vždy jsme pracovali s nějakou jednoduchou pohádkou, na kterou navázala výtvarná dílna (např. příběh o chobotnici1 a k němu tvorba chobotnice), součástí programu byla i práce s 3D objekty: mušle, preparovaní mořští živočichové, které si účastníci programu mohli osahat, využívali jsme i pohybové aktivity (pantomima – vlny, ryby, ježek…) Takový program trval cca 45 minut. Klienti domova chodili na programy jednou za měsíc. Bylo nutné upravit prostor tak, aby se do klubovny vešlo několik vozíků, a počítat s tím, že při výtvarných aktivitách bude nutná větší dopomoc.

Díky společným pracovním schůzkám s pracovníky sociálních služeb se časem ozvalo několik dalších zařízení, která měla zájem o spolupráci. Tato zařízení měla statut denních stacionářů a integrovala lidi s různým stupněm mentálního postižení. Od lehkého, kde klienti mají nejblíže k charakteristice seniorů, přes střední až po těžké; u těchto osob je potřeba programy hodně upravovat aktuálním potřebám a někdy i náladám klientů. Tyto charakteristiky jsou doplněné vždy o specifické charakterové rysy jednotlivých osobností.

Se všemi zařízeními začala spolupráce jednoduchým programem, který v sobě zahrnoval návštěvu stacionáře a seznámení s jeho fungováním a schopnostmi, dovednostmi a projevy klientů, a pak návštěvou knihovny, která seznamovala klienty s tím, jak knihovna funguje. Vytipovali jsme zajímavé obrazové knižní tituly, které by mohly klienty zajímat, případně se podle schopností klientů zvolila i nějaká knihovnická aktivita (třídění knih podle abecedy, přenášení/převážení knih, jejich obalování nebo tvorba knižní záložky nějakou zajímavou technikou).

Postupem času jsme s vedením jednotlivých stacionářů konzultovali různá témata programů nebo oni sami navrhovali, co by klienty zajímalo, nebo korigovali jejich vlastní témata (např. téma láska bylo nakonec upraveno na téma související se slavnými milostnými dvojicemi v literatuře a ve filmu). Témata se dala zpracovat i formou různých kvízových her (např. Riskuj, Videostop). Více a více jsme se odchylovali od „zábavných“ aktivit k programům, které mají vzdělávací cíle, posouvají se k celoživotnímu učení a rozvíjení kompetencí (dovedností) pro život (pozn. aut.: viz článek Vzdělávání osob se specifickými potřebami v knihovnách – základní otázky, s. 303–306).

Využíváme často životní zkušenosti klientů, jejich zájmy a dovednosti (např. jak si oni sami pamatují významné události z novodobé historie města Brna, světové události, co dělali jako malí apod.). Stavíme na jejich koníčcích, jako je cestování, sledování televizních seriálů, hudba, sport.

Program k výročí 17. listopadu 1989

Příkladem takového programu může být program, který jsem připravovala pro klienty denního stacionáře (pro osoby s lehkým mentálním postižením) k výročí 17. listopadu. Cílem bylo, aby klienti porozuměli událostem, které předcházely 17. listopadu 1989, a roztřídili jednotlivé události podle toho, kdy proběhly a jaké vzbuzují z dobových fotografií emoce. Popsali také svoji zkušenost se životem v dané době nebo vzpomínky svých blízkých.

Téma si zvolilo vedení stacionáře. Program jsem připravovala poměrně dlouho a bylo pro mě těžké najít vhodnou cestu, jak jej uchopit. Skoro žádná dostupná literatura nenabízela text, který by byl využitelný pro klienty stacionáře. Nejvíce v tomto případě pomohly internetové zdroje, a to lekce Knihovny Václava Havla.2 Zde je dostupný rozsáhlý metodický materiál, který jsem pro tvorbu programu využila.

Klienti pracovali ve skupinách. Na úvod dostala každá skupina vytištěný kapesní kalendář roku 1989 s ruskými názvy měsíců3, ve kterém byly zakroužkované milníky revolučního roku 1989 (např. 15.–19. leden, 17. květen, 10. červen, …). Jednotlivé měsíce se snažili klienti přečíst a za pomoci asistentů našli různá slova, která jim pomohla úkol splnit (měsíce ve slovenštině, Oktoberfest apod.). Zaměřili jsme se i na konkrétní datum 17. listopadu. Klienti si zkusili vzpomenout, co si z toho roku/dne sami pamatují nebo co v té době asi dělali. Bylo zajímavé sledovat, jak se naše vzpomínky a zkušenosti liší, nebo naopak shodují (např. někdo chodil do prvního zaměstnání, někdo začal chodit do školy, někdo se ještě nenarodil). K dokreslení atmosféry nám pomohla i kniha o brněnské podobě 17. listopadu 1989 autora Michala Konečného Jak to ruplo4, kde klienti na dobových fotografiích našli místa, která navštěvovali a znají.

Poté skupiny dostaly sérii barevných fotografií, které vizuálně vyprávějí zlomové okamžiky roku 1989. Měly je rozdělit podle emocí na hezké a smutné, jednotlivé skupiny pak prezentovaly svůj výběr a porovnávaly si výsledky. Klienti popisovali, co jim na fotografiích připadalo smutné nebo veselé.

V další části jsme postupovali podle kalendáře a významných dat, která jsem předem zakroužkovala, abychom si uvědomili, co všechno předcházelo danému významnému datu (Palachův týden, Petice Několik vět, slovenský koncert Joan Baezové…) a k jednotlivým datům jsme lepili fotografie z předcházející části programu; postupně tak vznikala zajímavá plakátová koláž. U koncertu Joan Baezové jsme si pustili hudební ukázku z koncertu.5 Podařilo se mi docílit i toho, že si českou verzi písně klienti i zazpívali (Spirituál Kvintet – Jednou budem dál6). Postupně jsme prošli události, které předcházely i následovaly po 17. listopadu 1989. Využila jsem i další hudební ukázku, a to autentický záznam vystoupení Marty Kubišové na Staroměstském náměstí7, ze kterého je patrná atmosféra celé doby. Obě ukázky jsem si stáhla do mobilu a pouštěla přes přenosný reproduktor klientům.

Atmosféru události jsme završili několika citáty významných osobností, které události konce roku popisovaly. Tyto citáty jsme opět přidali na vznikající plakát, který klientům zůstal ve stacionáři (Dominik Duka, Daniela Drtinová, Barbora Hrzánová, …), citáty jsem vybírala z webové stránky 100 studentských (r)evolucí8 a z knihy Petra Macka 1989 očima 30 slavných osobností9.

Program přinesl hodně zajímavých momentů. Klienti ochotně sdíleli své vzpomínky a znalosti o dané době. Dozvěděla jsem se o jejich životě hodně nových informací. Vzniklo několik zajímavých plakátů a koláží, které zůstaly ve stacionáři k vystavení a možnému návratu k tématu. Byla to pro mě další meta, kterou jsem sama sobě i okolí dokázala, že vzdělávací programy pro osoby s mentálním postižením mají v knihovně své místo a každé téma je možné zpracovat.

S některými prvky programu jsem pak pracovala i ve své rodině, kdy jsem téma upravila pro práci s dětmi předškolního věku a spojila s návštěvou míst, která 17. listopadu ožívají. Většina prvků je podle mého názoru využitelná i pro další věkové skupiny, a to nezávisle na tom, zda se jedná či nejedná o účastníky programu se zdravotním hendikepem.

 

1 MORAVCOVÁ, Jana. Pohádky stříbrného delfína. Praha: Lidové nakladatelství, 1973. 195 s.

2 Rok revoluce. Knihovna Václava Havla [online]. c2019-2022 [cit. 2021-01-11]. Dostupné z: https://www.rokrevoluce.cz/cs/lekce.

3 Kapesní kalendář Census 1989. Colnect [online]. c2003-2022 [cit. 2021-01-11]. Dostupné z: https://colnect.com/cs/pocket_calendars/pocket_calendar/6535-Census_1989-Sov%C4%9Btsk%C3%BD_svaz_SSSR.

4 KONEČNÝ, Michal. Jak to ruplo: knížka o mém listopadu '89 v Brně. Vydání první. Brno: TIC Brno, příspěvková organizace, 2019. 93 stran. ISBN 978-80-88313-11-3

5 Joan Baez – We Shall Overcome – Vaclav Havel – Prague 2009. Youtube [online]. 2009-18-11 [cit. 2021-11-11] Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5FbAVOdA15c.

6 Jednou budem dál [online]. 2015-20-11 [cit. 2021-11-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=-2tkoWeQ93c.

7 Marta Kubišová – Modlitba pro Martu [online]. 2013-13-03 [cit. 2021-11-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=npMZ7UxwVgU.

8 100 studentských (r)evolucí: vysokoškolští studenti roku 1989 v časosběrné perspektivě: životopisná vyprávění po 20 letech. Ústav pro soudobé dějiny [online]. c2022 [cit. 2021-11-11]. Dostupné z: http://www.studenti89.usd.cas.cz/.

9 MACEK, Petr. 1989 očima 30 slavných osobností. Vydání první. Praha: Euromedia Group, 2019. 221 stran. Universum. ISBN 978-80-7617-652-2