Hlavní obsah stránky
TÉMA: Z historie: Biskupská knihovna Biskupství královéhradeckého jubilující
JIŘÍ NAVRÁTIL navratil@bihk.cz
ZDENĚK ZAHRADNÍK zahradnik@bihk.cz
V letošním roce slaví Biskupská knihovna Biskupství královéhradeckého v Hradci Králové dvě výročí, a to 210 let od svého založení a 20 let od svého nového otevření pro veřejnost.
Zakladatel arcibiskup Maria Tadeáš Trautmannsdorf-Weinsberg
Narodil se 28. 5. 1761 ve Štýrském Hradci. Byl vybrán, aby se věnoval dráze duchovního. S tímto úmyslem také studoval od roku 1780 Collegium Germanicum v Římě. Zde ještě během svých studií v létě roku 1783 obdržel uprázdněné místo sídelního kanovníka v olomoucké kapitule sv. Václava, čímž získal nejen pevný zdroj příjmů, ale i životní šanci být později zvolen olomouckým arcibiskupem. Svá teologická studia ukončil v Pavii v roce 1784, když před tím 5. 6. 1783 obhájil zvolenou tezi De tolerantia Ecclesiastica et Civili, která byla posléze vydána tiskem. Toto dílo je silně poznamenáno autorovým nadšením pro reformní úsilí císaře Josefa II., jemuž je knižní vydání dedikováno.
V roce 1793 ho císař jmenoval biskupem v Terstu. Tohoto úřadu se však nikdy neujal, protože následujícího roku zemřel královéhradecký sídelní biskup Jan Leopold Hay a císař František II. ho jmenoval na uprázdněný biskupský stolec. Jako biskup projevoval cit pro specifické potřeby místní církve. Byl znám jako milovník knih a vzdělávacích institucí. Vyřešil problém vztahu zvýšených nároků na vzdělávání kléru a nutnosti nezávislosti na pražské teologické fakultě. Jeho zásluhou bylo obnoveno dvoustupňové církevní školství v diecézi, zahrnující gymnázium v Německém Brodě a na ně navazující tříletý kněžský seminář s teologickým institutem, zřízený Františkem II. v listopadu 1802. Tento ústav byl pouze formálně závislý na pražském centrálním semináři.
Roku 1811 byl metropolitní kapitulou u sv. Václava v Olomouci zvolen arcibiskupem, a proto rezignoval na post v biskupství královéhradeckém. Svou rozsáhlou knihovnu, kterou pořídil ze svých soukromých prostředků, daroval zdejšímu biskupství, aby tím přispěl v duchu osvícenských tradic jak k prohlubování vzdělání duchovních správců, tak studentů jím založeného teologického institutu. Hlavním pramenem k poznání tohoto daru je předávací protokol se soupisem knih, který zahrnuje 3222 knihovních jednotek a je datován k 31. 3. 1812. Hrabě Trautmannsdorf je zde podepsán již jako zvolený olomoucký arcibiskup a pečetí tohoto úřadu je protokol také stvrzen. Kapitulu při chrámu sv. Ducha zastupoval její děkan František Wurda a kanovník arcijáhen, známý malíř vedut a kartograf Jan Venuto. Jako svědci byli přizváni profesoři semináře Jan Křtitel Kron a profesor dogmatiky Vincent Weber, který se stal prvním správcem knihovny.
Nástupce biskup Alois Josef Kolowrat-Krakovský
Pro veřejnost začala knihovna fungovat za Trautmannsdorfova nástupce biskupa Aloise Josefa Kolowrata-Krakovského, který rozšířil fond o další knihy a daroval dva nejvzácnější rukopisy psané na pergamenu: bibli z konce 14. století a rukopisná akta basilejského sněmu z 15. století. Od roku 1820 byla vedena i kniha výpůjček, přičemž výpůjční systém byl založen na maximální důvěře a realizoval se absenční formou, kde maximální délka výpůjční lhůty nebyla stanovena. Čtenář si sám v knihovně vybral, co potřeboval, a učinil o tom záznam do příslušné výpůjční knihy. Ten obsahoval výčet titulů, počet svazků, nacionále vypůjčitele a někdy i datum výpůjčky. Mezi uživateli knihovny nalezneme významné hradecké osobnosti z doby národního obrození jako např. kněze a literáta Josefa Liboslava Zieglera, dramatika Václava Klimenta Klicperu a další.
Obnovení a rekonstrukce knihovny
Během 19. a první poloviny 20. století se fond knihovny dále postupně rozšiřoval akvizicemi, dary biskupů a různými nadacemi a pozůstalostmi. Po únoru 1948 byla knihovna na dlouhá desetiletí uzavřena. Až v osmdesátých letech archivář kapitulní konzistoře František Pecina umožnil odbornou katalogizaci knihovního fondu a byl vytvořen poslední lístkový katalog knihovny. Jeho zásluhou se podařilo většinu rukopisů a starých tisků uchovat až do dnešních dnů.
Po roce 1989 rozhodl biskup Karel Otčenášek knihovnu a její činnost obnovit a daroval jí svoji soukromou knihovnu, vybudovanou zejména ze zahraničních darů. Leželo mu především na srdci, aby opět sloužila co nejširší veřejnosti. Započala rekonstrukce bývalé jezuitské koleje (dnes Nové Adalbertinum) a knihovna pro veřejnost měla být nově včleněna do těchto prostor. Ambitová chodba (bývalá sala terrena), která spojovala sakristii kostela Nanebevzetí Panny Marie se středním příčným křídlem koleje, tvoří nejstarší zachovalou část této historické památky. Záměr zrenovovat a upravit toto spojovací křídlo pro provoz knihovny bylo již od samého počátku součástí celkové koncepce obnovy objektu. Na základě zpracovaných odborných průzkumů a z nich vyplývajících doporučení byla provedena obnova jižního spojovacího křídla do podoby, jakou mohla mít tato stavba po přestavbě v první polovině 18. století. Hlavním architektem projektu byl Jiří Krejčík – ARN studio, spol. s. r. o. Slavnostní otevření nové knihovny proběhlo 30. 9. 2002. Správcem obnovené knihovny byl jmenován Petr Adam, který se zasadil nejen o zrestaurování většiny vzácných rukopisů, prvotisků, ale i historických prostorů a mobiliáře tzv. Trautmannsdorfské knihovny v biskupské rezidenci.
Po odstěhování mobiliáře a prken podlahy byly zjištěny statické nedostatky, které vyžadovaly zpevnění zdiva ocelovými sponami. Stavební úpravy se týkaly hlavně provedení nových elektroinstalací a rozvodů k novým klimatizačním jednotkám. Dřevěná podlaha byla kompletně odstraněna, vyměněna její konstrukce a původní prkna byla přebroušena a ošetřena. Stropní konstrukce zůstaly zachovány. Pod cihlové klenby v ocelových nosičích byl po odizolování vložen nový podhled v klasickém provedení, opatřený štukovou omítkou a štukatérskou výzdobou. Okna byla osazena vitrážovými skly a opatřena fólií proti UV záření. Na čelní stěně byl nainstalován nově zrestaurovaný zarámovaný obraz Karla Škréty Svatá rodina se sv. Karlem Boromejským a sv. Františkem. Slavnostní otevření nově zrestaurované knihovny proběhlo v únoru 2006.
Poklady knižního fondu
Nejstaršími rukopisnými památkami ve fondu královéhradecké Biskupské knihovny jsou pergamenové fragmenty psané karolinskou minuskulou asi ve 12. století, druhotně použité v několika prvotiscích z druhé poloviny 15. století. Dalšími rukopisy jsou např. již zmiňovaný pozdně antický latinský překlad bible tzv. Vulgaty z konce 14. století, který pochází z benediktinského kláštera sv. Lamberta ve Štýrsku, a stejného původu je i rukopis akt Basilejského sněmu z roku 1442.
Důležitým pramenem pro dějiny biskupství je i třísvazkové rukopisné dílo sedmnáctého biskupa královéhradeckého Karla Boromejského Hanla Memorabilien-Buch der königgrätzer Bisthums-Herrschaft Chrast und des königgrätzer Bisthums, jehož první svazek je věnován biskupskému panství Chrast, jež tvořilo jádro hospodaření královéhradecké diecéze. Druhý díl se vztahuje k vlastním dějinám královéhradeckého biskupství a třetí tvoří opisy pramenů k dějinám biskupství, a doplňuje tak první dva svazky.
K nejvzácnějším součástem knihovního fondu patří soubor necelých tří desítek inkunábulí z druhé poloviny 15. století. Nejstarším je Bible vytištěná v roce 1477 v Norimberku u Antona Kobergera. Jsou zde i dva provenienčně české prvotisky – tzv. Kutnohorská bible, vydaná v roce 1489 Martinem z Tišnova v Kutné Hoře, a Pasionál čili Život a umučení všech svatých mučedníků Jacoba de Voragine, z něhož jsou zachovány dva korekturní listy (vydané později v roce 1495), vlepené na předsádku basilejského vydání sentencí Petra Lombardského z roku 1492.
Vedle prvotisků je zde uloženo velké množství starých tisků od 16. do 18. století. Do knihovny se též postupně zařazují knihovní celky významných církevních představitelů i např. soubory zaniklých farních knihoven.
Současnost
Trautmannsdorfská knihovna jako součást Biskupské knihovny je dnes zapsána do seznamu kulturních památek. Je uzavřeným knihovním celkem reprezentačního charakteru a památkou na patnáctého sídelního královéhradeckého biskupa.
Biskupská knihovna je knihovnou královéhradeckých sídelních biskupů. V duchu více než dvousetleté tradice umožňují jednotliví diecézní biskupové využívat fond této knihovny odborné veřejnosti a dnes patří do sítě veřejných knihoven. Knihovna není samostatným právním subjektem a působí v rámci biskupství královéhradeckého. Jedná se o specializovanou knihovnu, jejíž knihovní fond obsahuje především publikace z oblasti teologie, filozofie a historie. K dispozici jsou také knihovní jednotky z hraničících oborů, zabývající se uměním, metodologií některých vědních oborů apod. V současné době knihovní systém Verbis čítá více než čtyřicet tisíc knihovních jednotek.
Pro veřejnost poskytuje knihovna kromě prezenčního studia v omezené míře i možnost absenčních výpůjček. Pořádají se zde různé kulturní a společenské akce, její prostory i fondy jsou poměrně častým předmětem odborných návštěv a exkurzí, je i jedním z reprezentativních prostor biskupství.
Knihovna se pravidelně účastní knižních veletrhů pořádaných Univerzitní knihovnou Univerzity Hradec Králové (UHK) v Hradci Králové. Specifické postavení má v programu činnosti spolupráce s Diecézním teologickým institutem, dalšími významnými knihovnami v Královéhradeckém kraji, katedrou kulturních a náboženských studií Pedagogické fakulty UHK a zejména katedrou pomocných věd a archivnictví Filozofické fakulty téže univerzity.
Biskupská knihovna Biskupství královéhradeckého Velké náměstí 35, 500 01 Hradec Králové tel.: 495 063 450, 495 063 451 mail: knihovna@bihk.cz |