JAROSLAV KOSTECKÝ  kostecky@upm.cz

Historie Knihovny Uměleckoprůmyslového muzea (UPM) je protkána velkými jmény; kupříkladu František Adolf Borovský, Zdeněk Wirth, Oldřich J. Blažíček nebo Zdeněk Lukeš. Mezi těmito jmenovanými i nejmenovanými osobnostmi náleží významné místo i dr. Jarmile Okrouhlíkové, která knihovnu řídila přes dvacet let a v loňském roce oslavila osmdesátku.

Takové výročí je báječná příležitost připomenout její působení a zásluhy, ale autory oslavných textů staví do nezáviděníhodné pozice. Každý publikovaný článek musí být originální, nápaditý a neopakovat již mnohokrát řečené. Proto se musím čtenářům omluvit, že tento můj elaborát bude o všem možném a kolegyně Okrouhlíková v něm bude spíše skryta jako spojovací řetěz než jeho hlavní hybatel.

A hned musím připojit další omluvu. Nazval jsem paní Okrouhlíkovou kolegyní, i když jsme nikdy v žádném pracovním smyslu kolegy nebyli. Když jsem se ucházel o řízení Knihovny UPM, byla už na odpočinku a já mnohokrát slyšel: Ty neznáš Járu Okrouhlíkovu? No, to tě musím seznámit!

Žel, podle rčení, chcete-li pobavit bohy, sdělte jim své plány, spadli jsme do doby covidové a naše možné seznámení bylo odloženo na neurčito. Ovšem i v tuto dobu její stopa ovlivňovala naše myšlenky i činy. Připravovali jsme nové stránky knihovny a výstavu k jejímu stodvacátému výročí otevření v budově UPM a tehdy jsem postupně s obdivem odhaloval, čím vším tato žena prošla a co všechno dokázala.

Po studiích knihovnictví roku 1963 nastoupila rovnou do knihovny a byla okamžitě vržena do budování nového systematického katalogu podle MDT a jmenného katalogu článků z časopisů. Vedle práce ovšem ještě dokončila studium dějin umění.

Na začátku 70. let se stala svědkyní rozdělení tehdy sloučených institucí UPM a Národní galerie a pro knihovnickou práci daleko zásadnější věci – vybourání podlahy a stropu mezi dvěma velkými skladišti a vybudování čtyřpatrové železné konstrukce, která měla zajistit dostatek místa pro uložení fondu v budově UPM. Což o to, konstrukce místo zajistila, ale také způsobila tak vážné statické narušení celého objektu, že se objevily praskliny ve zdech. Náprava stavu a rekonstrukce po povodních v roce 2002 už dopadla zcela na bedra Járy Okrouhlíkové, protože se roku 1991 stává ředitelkou knihovny.

Někdy v této době zvažuje velkou životní změnu – opustit knihovnu a věnovat se své druhé lásce: umění. Naštěstí pro knihovnu k tomu nedošlo, a tak Jára Okrouhlíková stojí za všemi proměnami klasického lístkového knihovnictví v dnes známý elektronický svět fulltextových vyhledávačů a katalogů. V roce 1995 byla zahájena elektronická katalogizace, dva roky poté mají počítače všichni pracovníci a v roce 1999 má Knihovna UPM jako první muzejní knihovna u nás vlastní webové stránky a on-line katalog za vydatné technické podpory Květy Hartmannové (a další velké jméno!).

V již zmíněném roce povodní sice muzeum ani knihovní sklady nebyly zasaženy, ale stav budovy byl natolik vážný, že celý fond – 155 000 svazků o váze 190 tun – musel být přestěhován do depozitáře v Brandýse nad Labem. Knihovna zůstala otevřena i během rekonstrukce až do roku 2004, kdy byly knihy nastěhovány zpět.

V roce 2010 přechází knihovna díky získaným prostředkům z VISK na nový elektronický knihovnický systém.

Poslední velkou rekonstrukci budovy UPM, která probíhá v letech 2014–2017, by sice mohla Jára Okrouhlíková sledovat pouze zpovzdálí, přenechává své vedoucí místo mladší kolegyni Šárce Bláhové (také jméno!), ale využívá svých zkušeností a pomáhá při stěhování fondu i při knihovnické práci v provizorních podmínkách domu U Minuty. Do nově rekonstruovaného prostoru se však již nevrátila a odchází na odpočinek.

Její dobrý duch je však stále přítomen při zásadních i méně zásadních rozhodnutích, která se knihovny dotýkají, a je tedy jenom logické, že v roce 2021 pro ni podáváme návrh na udělení Ceny českých knihovníků. To už byla moje práce a současně šance na osobní setkání. I když to chvíli nevypadalo, covid útočil, Jára Okrouhlíková se necítila zdravotně nejlépe, přece jen se podařilo! Na slavnostním zasedání výkonného výboru SKIP, několik dnů před jubileem, k nám zavítala a cenu převzala. Ale to už všichni víte.

Co tedy říci závěrem? Ještě jedno přání (a omluvu): Milá Járo, snad prominete toto familiární oslovení od svého nástupce, buďte tady s námi ve zdraví ještě dlouhé roky a vzpomeňte na nás. Doufám, že víte, že jste ve své (a také trochu mojí) knihovně vždy srdečně vítána.