Hlavní obsah stránky
ROZHOVOR s předsedou SKIP ČR Mgr. Romanem Giebischem, Ph.D.: Velkým problémem je změna myšlení knihovníků
JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz
Co se změnilo v oblasti knihovnictví od minulé valné hromady, která proběhla v Praze? A nemyslím tím zrovna vyrovnávání se s pandemií covid-19...
Činnost knihoven se od roku 2021 řídí dokumentem, který přijala vláda – Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2021–2027 s výhledem do roku 2030. Jejím úkolem je zapojit systém knihoven do Strategického rámce Česká republika 2030. V Koncepci je formulována základní vize rozvoje systému knihoven v rámci tří základních pilířů: Knihovny jako pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit, Knihovny jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce a Knihovny jako správci kulturního a znalostního bohatství. Jakým způsobem se nám podaří tyto vize naplnit, záleží na každé knihovně.
Co by sis přál, aby se podařilo uskutečnit, a bohužel se nestalo, a naopak, co sis nepřál, a ono se zrovna stalo?
Nepodařilo se nám uskutečnit spoustu projektů a akcí v souvislosti s pandemickou situací, která nám ztěžuje práci již druhým rokem. Díky pandemii se nedaří v daném termínu zorganizovat Noc s Andersenem, předat Knížky pro prvňáčka nebo sety projektu S knížkou do života – Bookstart. Mým velkým přáním byly studijní zájezdy do zahraničních knihoven, na rok 2020 byl připraven zájezd po francouzských knihovnách a v roce 2021 jsme chtěli letět do Finska a navštívit hit světových knihoven Ústřední knihovnu v Helsinkách – Oodi (oodihelsinki.fi). Věřím, že se tam po skončení pandemie podíváme.
Jak bys zhodnotil aktivity knihoven a knihovníků, které mají vliv na fungování knihoven? Funguje už sedm odborných sekcí, pět klubů a jedna komise...
Z mého pohledu vliv na fungování knihoven mají primárně jejich zřizovatelé a provozovatelé. Staví se nové knihovny a mnoho knihoven se rekonstruuje, zaniká minimum knihoven a dokonce vznikají knihovny nové, takže si myslím, že to s knihovnami v Česku zatím není vůbec špatné. Otázkou je, jaké dopady bude mít ekonomická krize, která vystřídá krizi pandemickou. Nevíme, jakou podporu budou mít knihovny od nového vedení Ministerstva kultury. Činnost knihoven ovlivňuje jistě Ústřední knihovnická rada, poradní orgán ministra kultury, a také profesní spolky a sdružení, které podepsaly memorandum o spolupráci. Co se týká SKIP, tak vliv mají pouze ty aktivní sekce, kluby a komise, a to nejsou zcela všechny. Většina těchto orgánů funguje díky aktivitě několika jedinců – aktivních členů SKIP – to je podle mě málo.
Ovlivňuje to nějak nárůst institucionálních nebo individuálních členů?
SKIP má naštěstí dlouhodobě narůstající členskou základu – institucionální i individuální. Podle mého názoru to souvisí také s našimi úspěšnými projekty, kde požadujeme členství v profesní organizaci – Knížka pro prvňáčka a S knížkou do života – Bookstart. Pokud bychom se domluvili na povinném členství např. u Noci s Andersenem, tak by to jistě bylo ještě zajímavější. Ale musím přiznat, že k našim celostátním aktivitám se hlásí mnoho škol a tady by to členství bylo problémem, pokud by se do SKIP hlásily školní knihovny... Ovšem situace se školními knihovnami, kterých je v Česku cca 3500, je velmi problematická a jejich příslušné ministerstvo se ke svým školním knihovnám chová macešsky.
V roce 2019 na valnou hromadu navázala odborná konference Architektura a výstavba knihoven, letos je téma dosti podobné – Architektura knihoven. Z přípravy časopisu Čtenář mohu potvrdit, že vzniká řada krásných nových knihovnických objektů, doslova „obýváků svých obcí“. Mají tyhle akce přímý vliv na vznik a rekonstrukce dalších knihoven?
Jsem přesvědčený, že konference na téma architektury knihoven by se mohla konat v Česku každý rok, ale musel by se najít schopný organizátor. Jako olomoucký rodák vzpomínám na tyto výborné konference, které spolupořádala Univerzita Palackého a Dana Lošťáková, ředitelka univerzitní knihovny. Pamatuju si, že vložné bylo vysoké, a tak jsme se ve Vědecké knihovně v Olomouci hádali, kdo se bude moci zúčastnit a uslyší např. Jana Kaplického. V architektuře se i v Česku v posledních letech odehrávají velké a zajímavé změny a bylo by úžasné toto téma prezentovat ve spolupráci s architekty i knihovníkům. Pokud by se podařilo pozvat i mezinárodní architekty, je to pochopitelně už o jiných penězích.
Čím si také vysvětluješ, že vzniká tolik nových knihoven s neuvěřitelnou škálou nabízených aktivit, jako u nás snad nikdy?
Vznik nových knihoven určitě reflektuje společenskou poptávku po komunitních, kulturních a vzdělávacích „veřejných domech“. Vždy si vzpomenu na oblíbený slogan Zlaty Houškové: Knihovna je nejlepší „veřejný dům“. Myslím si, že společnost, stále více individualizovaná, takováto místa potřebuje. Jsme nejateističtější národ v Evropě, a tak se Češi příliš nepotkávají v chrámech víry, ale mohou se potkávat v chrámech vědění. Knihovny jsou často poslední veřejný a nekomerční prostor, který v řadě obcí a měst existuje, a také proto si myslím, že knihovny nezanikají. Mají multifunkční využití a jejich budoucnost je obrovská, pokud budou reflektovat poptávku a požadavky na služby své komunity.
Troufl by sis zaprognózovat, jakým způsobem bude tento trend pokračovat?
Myslím si, že činnost knihoven bude v následujících letech ovlivněna ekonomickou a energetickou krizí, která po této pandemii a válce na Ukrajině musí přijít. Bude daleko složitější obhájit činnost knihoven u jejich zřizovatelů, kteří se budou snažit zajistit nutné služby v obci v souvislosti s narůstajícími cenami energií, lidské práce atd. Knihovny musí nabídnout svému zřizovateli služby, které pro něj budou nepostradatelné, a musí ho naučit, aby svoji knihovnu miloval – a to myslím zcela vážně!
Dříve jsme často vyhlíželi nové nápady za hranicemi. Trvá tento trend, nebo i my jsme dnes inspirací pro jiné?
Možná můžeme být inspirací pro země na východ od nás (a to nemyslím Slovensko), viděl jsem několik ruských knihoven a tady skutečně inspiraci nenačerpáme. Stále trvá, že velkou inspirací pro české knihovny jsou knihovny skandinávské, a to nejen z hlediska architektonického (viz již zmiňovaná Oodi v Helsinkách), ale hlavně z hlediska nabízených služeb. Před mnoha lety jsme se SKIP navštívili švédské knihovny, které byly otevřeny 24/7 a obyvatelé komunity měli klíč od knihovny, kterou mohli navštěvovat kdykoliv a využívat její služby. Podle mne je toto trendem i pro české knihovny. Uživatelé jsou dnes zvyklí využívat služeb bank, internetu, obchodů 24/7 a budou toto chtít i po knihovnách.
Co je dnes nejpalčivějším problémem existence veřejných knihoven, a naopak problémem už přestalo být?
Aktuálně je teď nejpalčivějším problémem pochopitelně složitá pandemická situace, která ovlivňuje i služby knihoven. Některé knihovny se dobře zorientovaly v nabídce virtuálních služeb, ale většina českých knihoven nemá co svým uživatelům online nabídnout. Podle mého názoru již není problémem např. technické vybavení informačními technologiemi, nejen díky grantům Ministerstva kultury. Velkým problémem je změna myšlení knihovníků a čekání na konec pandemie, že se uživatelé vrátí. Mnoho z nich se totiž již nevrátí, najdou si nabídku jiných služeb, která je adaptabilnější. Společnost se díky epidemii změnila a knihovny se budou muset změnit také – nabízet více služeb, které si uživatelé vyřídí ze svého bezpečného domova.
Co bys popřál SKIP ČR do dalších let?
SKIP bych popřál mnoho aktivních členů, protože ti jsou nejdůležitější. Důležitá je dnes kreativita, spolupráce s partnery a vize, kam by měl spolek našeho typu směřovat a jaké služby by měl svým členům nabízet. Finance se vždy nějak dají zajistit, ať díky grantům, nebo soukromým firmám, spolupráci se samosprávnými orgány atd. Kvalitní projekty jsou důležité a k jejich realizaci potřebujeme aktivní a kreativní členy.
Díky za rozhovor a přeji všem kolegům z oboru, aby nadcházející valná hromada SKIP přinesla mnoho podnětných vizí. Stále vyhlížený konec pandemie je samozřejmostí, ale objevil se nový v podobě válečného konfliktu…