Hlavní obsah stránky

MEDIÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V KNIHOVNÁCH: 1. část: Jak se dnes vyznat v médiích?

MARIANA NOVOTNÁ

Schopnost kriticky vyhodnotit informace i jejich zdroje je v době rychle se měnící mediální scény stále důležitější. A právě knihovny se jeví jako přirozená základna mediálního vzdělávání. Této problematice je věnován i následující cyklus, který v rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím připravuje Nadace OSF a jehož první část v tomto čísle otiskujeme.

O tom, co si představit pod pojmem „mediální gramotnost“ a jak ji co nejefektivněji zlepšovat, jsme hovořili s Jaroslavem Valůchem, vedoucím programu ověřování informací a mediálního vzdělávání v organizaci Transitions, která mimo jiné učí seniory rozpoznávat, kde dezinformace vznikají nebo jak si vyhledat ověřené zdroje. Je důležité oprostit se od paniky a místo vyvracení dezinformací na sociálních sítích organizovat místní akce, které starší lidi přivedou dohromady, říká Valůch, jenž s nadací spolupracuje jako jeden z lektorů Cyklu mediálního vzdělávání pro knihovny.

Dezinformace a jak na ně

Umělé vytvoření koronaviru nadnárodními elitami, léčba nemoci covidem-19 oxidem chloričitým nebo spekulace o spojitosti mezi pandemií a zaváděním 5G sítí – i to jsou příklady dezinformačních sdělení, která se v posledních dvou letech hojně šíří virtuálním prostorem a aktualizují tak potřebu mediálního vzdělávání veřejnosti. Jak ale říká Jaroslav Valůch, mediální gramotnost jako takovou je nutné vnímat v daleko širším smyslu: Je to schopnost orientovat se v současném mediálním prostoru a rozpoznávat funkci a roli jednotlivých médií – a taky umět rozlišovat mezi médii veřejné služby a těmi komerčními. Mediálně gramotný člověk se taky dokáže na různé platformy dívat jako na byznys, a to včetně platforem v podobě sociálních sítí a jejich algoritmů, které určují, jaké informace se budou šířit více a jaké méně. Obecně jde pak o schopnost empatie a pochopení toho, že každý můžeme jedno mediální sdělení vnímat tak trochu jinak. Velkou roli v tom hraje i dostatečná vlastní sebedůvěra.

Že si právě v tomto ohledu Češi dobře nestojí, ukázal třeba tři roky starý sociologický průzkum STEM. Podle něj si většina české populace nevěří, že dokáže spolehlivé informace najít, a jen čtvrtina uměla ve vzorovém článku rozeznat, jestli jsou dodržována základní pravidla objektivního a vyváženého zpravodajství. Přestože se veřejnoprávní média těší nejvyšší obecné důvěře, jen zhruba polovina populace se domnívá, že informují a jednají v zájmu lidí, jako jsou oni. Pouhá šestina respondentů pak s jistotou ví, jak se bránit dezinformačním manipulacím.

Jak ale ukázala sekundární analýza dat průzkumu STEM/MARK pro Českou televizi, rozdíl mezi mediální gramotností mladších a starších věkových skupin není tak velký, jak by se ze současných rozvířených debat mohlo zdát. Senioři sice ztrácí na technické dovednosti ovládat třeba telefon nebo sociální sítě, ale zase získávají body v porozumění, co jsou média veřejné služby nebo proč jsou média obecně důležitá ve společnosti, doplňuje Valůch. Hlavním důvodem stereotypního nahlížení na seniory je podle něj existence řetězových emailů, skrze které se dezinformace často šíří. Tyto emaily ale podle něj nejsou ničím jiným než jejich vlastní sociální sítí, která obsahuje stejnou míru šíření nenávistných dezinformací a obsahu jako třeba Facebook, kde pobývají mladší ročníky.

Za šířením dezinformací u drtivé většiny veřejnosti nestojí podle Valůcha tolik zlé úmysly, jako spíše to, že člověk, který je šíří, neví, že jsou dané informace mylné, a zároveň má snahu se o ně podělit jako o něco zajímavého či něco, před čím chce například varovat své blízké: Něco, co jsme dřív dělali při grilování s přáteli, teď děláme online, což zkrátka jen může zasáhnout víc populace. Právě seniorům pak může taková výměna zpráv sloužit jako jedna z mála dostupných forem sociálního kontaktu anebo jim dodávat ztracený pocit profesního sebevědomí a autority. Na základě toho můžou šířit informace, které nemají ověřené a které zajistí nějakou pozornost. I to je důvodem, proč je nutné s touto věkovou skupinou pracovat specifickým způsobem.

Spolupráce s knihovnami

Organizace Transitions, za kterou Valůch stojí, se mediálnímu vzdělávání seniorů věnuje řadu let. Nejpřirozenějším místním partnerem jsou jí od roku 2015 knihovny. Přijdou mi důležité proto, že to jsou místa neformálního celoživotního učení pro ty skupiny, které mají samy zájem se něco dozvědět, vysvětluje Valůch. Naopak jako eticky problematické vidí hromadné přednášky v domech s pečovatelskou službou: Chceme tyto akce dělat na místech, kam lidé přijdou z vlastní vůle se něco dozvědět a naučit. V pečovatelských domech nebo ústavech můžou být lidé na akci zkrátka přivedeni, čehož zneužívají třeba populističtí politici. To, že jsou lidé na akcích dobrovolně, je pro mě ta hlavní hranice, dodává.

Nejlépe podle jeho slov funguje spolupráce s knihovnami, které už mají programy vzdělávání seniorů zavedené a program mediálního vzdělávání se do něj jen začlení. Je výzva toto téma prezentovat veřejnosti tak, aby přišla, protože je pro ni často vzdálené a neví, co se pod ním vlastně skrývá. Zároveň je ale možné domluvit se s organizací na spolupráci i bez předchozí zkušenosti: V tom případě uděláme první akci, kde téma vysvětlíme a otestujeme zájem, a pak navážeme nějakým cyklem. Zásadní je podle Valůcha právě to, aby tyto akce nebyly jednorázové, aby lidé neměli pocit, že přijede odborník z Prahy, něco řekne a zase odjede… Seniorská veřejnost ocení, když je možné hosty potkat víckrát a téma probrat více do hloubky. S knihovnou se tak domluvíme třeba na roční spolupráci a za ten rok uděláme pět až deset setkání.

Nejvíc se organizaci Transitions osvědčilo v novém místě začít s tradičními přednáškami několika málo odborníků nebo novinářů a až postupně víc zapojit publikum a věnovat se praktickým cvičením. Nevyplatilo se dělat akce hned interaktivní, protože zvlášť senioři se hodně ostýchají. Je lepší začít s konzervativnějšími formáty, kde lidé vědí, že se k nim dostanou zajímavé informace, a po navázání elementární důvěry začít s praktičtějšími cvičeními ověřování informací nebo s vlastní tvorbou. Velký zájem je o takzvané ověřovací dílny, kde materiály k ověření vybírají i samotní účastníci. Valůch zdůrazňuje, že hlavním cílem není vést seniory například k ověřování si informací ze tří nezávislých zdrojů, ale spíš potkat se nad zajímavým tématem a nad zajímavou – až detektivní – prací.

Právě vzájemné setkávání je podle něj důležitější než vyhrocené mediální kampaně nebo snaha poučovat. Je dobré zachovat klid a čistou hlavu a spíš než o bitkách na Facebooku přemýšlet o tom, jak zlepšit jejich kvalitu života na místní úrovni. A nemusí to být jen mediální vzdělávání. Dobré je každé téma, které umožní se se starší generací potkat a získat pocit, že je o ni ještě zájem, a jako vedlejší produkt se tak lidé můžou stát i odolnější vůči dezinformacím.

Jaroslav Valůch v tomto směru opět zdůrazňuje roli knihoven a jejich zaměstnanců, kteří jsou právě na taková setkávání připravení z podstaty nejlépe: Ať se nebojí toho, že v té oblasti nejsou experty, ať se nebojí, že za každou cenu musí vyřešit problém dezinformací nebo je lidem vyvracet. Důležité je zhodnotit si svoji roli instituce jakožto místa, které zkrátka může nabídku setkávání zkvalitnit. Organizace Transitions také nabízí i jednodenní nebo dvoudenní semináře právě pro zaměstnance knihoven: Je to další možnost zjistit, jak může probíhat práce s místní komunitou tak, aby měla šanci na úspěch.

 

 

TEREZA LIŠKOVÁ tereza.liskova@osf.cz

Užitečné tipy pro vás

— lektor Zdeněk Svoboda se věnuje vzdělávání v rámci Nadačního fondu Lepší senior

— podcast To je pravda, napsala. Dokuseriál o nacistech na Měsíci, chemtrails i vašem vlastním konspiračním já pro Český rozhlas připravila Tereza Reková (2021)

— dokumentární film Ondřeje Šálka Dobré zprávy (2021)

— plakát Informace jsou jako jahody je volně ke stažení na webu Nadace OSF

— program Senioři píší Wikipedii, který se snaží motivovat seniory k psaní Wikipedie

— knihu Čtvrtá revoluce: jak infosféra mění tvář lidské reality (autor: Luciano Floridi; česky 2019) doporučuje lektor a učitel Michal Kaderka

 

Článek vznikl ve spolupráci s Nadací OSF, která v rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím pořádá akce pro knihovníky v oblasti mediálního vzdělávání. Spolu s tím podporuje knihovny v jejich zaměření na celoživotní vzdělávání veřejnosti v oblasti rozvoje mediální gramotnosti.

Posláním Nadace OSF je podpora živé občanské společnosti. Nadace se nebojí otevírat citlivá a opomíjená témata a společně s dárci hledat průkopníky, kteří taková témata budou rozvíjet. V rámci programů se věnuje vzdělávání, advokační práci, digitalizaci veřejné správy, nezávislé mediální scéně, posílení angažované veřejnosti a komunitních projektů.

 

Mariana Novotná vystudovala bakalářský obor na FHS UK a následně magisterský obor Mediální studia na FSV UK. Od roku 2012 působí jako redaktorka a moderátorka na ČT24. Ve volném čase se věnuje například lektorství seminářů Sokratovských rozhovorů.