Hlavní obsah stránky
TÉMA: Školní knihovny: Splněný sen (kapitoly existence školní knihovny)
LUDMILA ČUMPLOVÁ ludmilacu@gmail.com
Na počátku bývá slovo, na počátku naší školní knihovny na Hanspaulce byla osvícená ředitelka školy, která v roce 2001 rozhodla, že ve škole bude knihovna a povede ji profesionální knihovnice. Velká místnost, nově vybavená nábytkem, byla připravená a prázdné regály čekaly na knihy. I ty škola zajistila. Vyhlásila mezi žáky a jejich rodiči sbírku a knihami z domácích knihoven se začaly plnit pytle v suterénu školy. Přes dvacet pytlů knih čekalo, aby se staly základem nové školní knihovny.
Knihovna na začátku
Nastoupila knihovnice s vysokoškolským vzděláním a hned v počátku – v souladu s komunitním zaměřením školy – požádala o evidenci knihovny na Ministerstvu kultury jako knihovny poskytující veřejné informační služby. Mohla tedy žádat o granty, především na doplňování knihovního fondu. Klub rodičů zaplatil několik titulů časopisů. Regály se začaly zaplňovat knihami vybíranými z darů a přicházeli čtenáři. Provoz knihovny se automatizoval, knihovna pracovala se systémem Clavius.
V té době byla nejbližší pobočka MěK Praha z Hanspaulky těžko dostupná a obzvláště pro děti byla cesta nebezpečná. I proto měla školní knihovna brzy dost čtenářů dětských i dospělých. Kromě rodičů si chodili půjčovat knihy i místní senioři.
Knihovna ve spolupráci se školou připravovala besedy se zajímavými osobnostmi. Velký zájem místních byl o besedu s výtvarníkem Karlem Frantou, knihkupcem a literátem Vratislavem Ebrem, každý rok se pořádalo několik besed se známými nebo místními osobnostmi. Ve školní knihovně se soutěžilo, čtenáři se účastnili i celostátních akcí, které organizoval Klub školních knihoven, jehož byla knihovnice předsedkyní.
Další kapitoly existence
Uběhlo několik let, změnili se rodiče a dětské knihy již tolik netáhly. Děti měly zájem spíš o věcné dary. Klub rodičů ale ocenil aktivity školní knihovny a od roku 2011 začal přispívat každoročně příspěvkem 20 000 korun na nákup knih. Byla to jistota, ale kvalitní doplňování knihovního fondu naučnou literaturou a beletrií pro děti od 6 do 15 let nešlo zvládnout. Museli jsme si stanovit priority. V souladu s koncepcí knihovny se nákup zaměřil stejnou měrou na naučnou literaturu a beletrii pro děti do 12 let. V té době již vznikla nová pobočka MěK Praha v budově NTK, kam nebylo daleko a cesta byla bezpečná, takže starší děti čtenářsky nestrádaly. Jejich přechod byl podpořen na konci 5. třídy exkurzí do dejvické pobočky.
Centrum pro školní knihovny
V době, kdy jsem působila v Národní pedagogické knihovně J. A. Komenského, mne napadlo, že na pomoc školním knihovnám lze velmi dobře využít moderní technologie. Vznikl tak nápad vytvořit virtuální Centrum pro školní knihovny (http://csk.npmk.cz), na něž knihovna získala dvouletý grant MŠMT (2006/2007). Na jeho řešení se podíleli i další odborníci znalí problematiky školních knihoven: Jana Nejezchlebová z MZK Brno, Zdeněk Jonák z VÚP, Jaroslava Brachtlová, knihovnice, která vedla moderní informační centrum na SPŠ stavební v Dušní ulici, a studenti knihovnictví FF UK, kteří se ujali rozpracování jednotlivých lekcí výchovy k práci s informacemi podle dané osnovy. Součástí informací na webu je i Příručka pro školní knihovnu, návod, jak ji vybudovat. Chyběla však ještě legislativní podpora. Ministerstvo školství nemělo zájem o přijetí jakkoliv závazného předpisu. Doporučení MŠMT k činnosti a funkci školních knihoven na základních a středních školách jsem psala již jako důchodkyně a ministerstvo ho přijalo díky podpoře SKIP. Doporučení se vztahuje na knihovny nezapsané ve školském rejstříku, kterých je většina. Protože odkaz na MŠMT je nefunkční, lze ho stáhnout z webu Národní knihovny ČR https://ipk.nkp.cz/docs/dopor_skolni_knihovny.pdf.
Výchova ke čtenářství
V knihovně jsme se soustředili na systematickou výchovu dětí ke čtenářství. Začali jsme s předškolními dětmi. Předškolní oddělení mateřské školy chodilo každý měsíc na besedu, téma si určovala učitelka podle tematického plánu třídy. Četli jsme si, povídali, děti domýšlely děj a na závěr namalovaly, co se jim z knihy líbilo. Pro děti, které nechodily do naší mateřské školy nebo ještě do školky nechodily vůbec, bylo každý měsíc Pohádkování – tematicky zaměřený pořad s hraním, čtením, vyráběním. Pozvolna se do něj začínali zapojovat i rodiče a občas ho připravili sami. Krásné bylo velikonoční Pohádkování, které připravila maminka původem z Kanady, která žila i ve Francii. Slavnostně vyzdobenou knihovnou prošel průvod dětí s přehlídkou klobouků, následoval kvíz o velikonočních zvycích z celého světa, do kterého se mohli zapojit i rodiče. Další „rodičovské“ Pohádkování bylo vánoční – s dárky, cukrovím, seznámením s biblickým příběhem a soutěžemi. Akce se na programu knihovny udržela několik let.
Pro děti i dospělé připravovala knihovna řadu setkání se spisovateli i zajímavými osobnostmi. Dospělí mohli diskutovat o výchově dětí s filozofkou Annou Hogenovou nebo Václavem Mertinem. Děti se v knihovně často setkávaly se spisovatelkou Danielou Krolupperovou, která byla pravidelnou návštěvnicí každoročních Nocí s Andersenem. Dcera Františka Kožíka představila právě vydanou knihu Pohádka vánočního zvonku, děti z druhého stupně besedovaly a diskutovaly s redakcí časopisu ABC… Každoroční pasování prvňáčků do rytířského stavu obstarává rytíř z Knižníkova. Proběhlo i v loňském školním roce v „zelené učebně“ na zahradě školy. Letos jsme se s dětmi zapojili do česko-slovenského projektu Záložka do knihy spojuje školy. Navázali jsme kontakty s partnerskou školu z Mučína poblíž Lučence.
Moje bývalá kolegyně Ivana Hutařová měla sen, že si v důchodu otevře „hospodu“, místo, kde by se mohli lidé setkávat. Mně se také splnil sen – získala jsem školní knihovnu, kde jsem mohla využít dlouholeté praktické zkušenosti i teoretické znalosti.
Do školního vzdělávacího programu škola zařadila program výchovy k práci s informacemi. Jeho část pro první stupeň se realizuje ve školní knihovně, část pro druhý stupeň je součástí jednotlivých vyučovacích předmětů. Na prvním stupni se děti učí využívat knihovnu, na druhém stupni jde spíše o práci s informacemi s vyústěním v závěrečné písemné práci v devátém ročníku.
Důležitou součástí práce knihovny je rozvoj čtenářství u dětí v 1.–5. ročníku a podpora učitelů při rozvoji čtenářské gramotnosti. Brzy jsem vystřízlivěla z toho, že knihovna může čtenářskou gramotnost dětí rozvíjet. Ve srovnání se soustavným a každodenním působením učitelů na ni zbývá podpora jejich snahy. Důležité je získat děti pro čtení, vést je k tomu, že čtení je činnost příjemná a zábavná. U nejmladších dětí nejde o kvalitu literatury, ale o přiměřenost textu jejich čtenářským dovednostem. K tomu přispívá i stavění knihovního fondu. V naší knihovně, do které chodí i dospělí čtenáři, máme beletrii rozdělenou do dvou věkových skupin; knihy pro začínající čtenáře jsou navíc graficky rozlišeny tak, že mi pomáhají rychle najít vhodnou četbu pro čtoucí prvňáky, začínající čtenáře ze druhé třídy, kteří ještě plně nezvládají techniku čtení, a třeťáky, kteří již začínají číst. Čtenářem se dítě většinou stává někdy mezi třetí a čtvrtou třídou, kdy se čtení písmenek změní v představu děje příběhu. U dětí tohoto věku jsou důležité kvalitní ilustrace, které doplňují, případně rozvíjejí děj. Jako nejvhodnější pro stavění naučné literatury se osvědčilo třídit knihy podle vyučovacích předmětů.
Osvědčil se i dobrý nápad MěK Hradec Králové – hra Lovci perel, která motivuje děti ke čtení. V knize označené perličkou jsou vylepeny otázky vztahující se k ději knihy. Za správné zodpovězení si čtenář „ulovenou perlu“ zavěsí na svou šňůrku s vizitkou, která visí na okně v knihovně. Děti si mohou své perličky kontrolovat, ale i porovnávat s dalšími čtenáři. Odměněni jsou na konci školního roku všichni, i ten, kdo ulovil jen jednu perlu. O soutěž mají děti stále zájem, i když po téměř dvouleté covidové přestávce musíme začínat s propagací soutěže (ale nejen této soutěže) znovu.
Při rozvoji dětského čtenářství klademe velký důraz na práci s dětmi třetích tříd. Pro ty jsme vymysleli obdobu Lovců perel – Náhrdelník pro paní učitelku. Princip soutěže je podobný, ale o perličky soutěží jednak každé dítě samostatně, ale i děti z jedné třídy dohromady a také jednotlivé třídy mezi sebou. Na konci školního roku jsou všichni soutěžící odměněni, ulovené perly si ale neodnesou domů, navléknou je na náhrdelník, který předají své třídní učitelce. Tyto „vyčtené“ náhrdelníky pak paní učitelky mohou nosit a nosí, protože si na začátku školního roku barvu a typ korálků vyberou.
Součástí komunitní funkce školy je i podíl na vydávání místního časopisu HANSPAULKA, kulturně společenského čtvrtletníku, který vydává Sokol Hanspaulka od roku 1998 a každé číslo je vlastně součástí kroniky Hanspaulky a Baby (http://www.sokol-hanspaulka.cz/html/casopis.php). Redakce časopisu se schází ve školní knihovně. Do časopisu přispívají členové komunit ze Sokola, ZŠ Hanspaulka, společnosti kolem fary u sv. Matěje i jednotliví občané.
Po covidové téměř dvouleté přestávce začínáme znovu. Děti, které byly ve školním roce 2019/20 v mateřské škole, jsou dnes ve třetí třídě a přestávka je citelná. Návyky musí u dětí znovu vytvářet učitelé. I my začínáme učit znovu chodit do knihovny děti i jejich rodiče. Do knihovny opět pravidelně chodí mateřská škola, učitelé s dětmi na besedy. Děti zde opět tráví odpoledne čas, než si pro ně přijdou rodiče. Mohou si tu číst, zahrát deskové hry, před knihovnou stolní tenis nebo jen tak posedět s kamarády nebo s mobilem v ruce. Prostě čas běží dál.