Hlavní obsah stránky
PŘEDSTAVUJEME: Knihovna Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi je stoletou dámou
VĚRA KRAJÍČKOVÁ vera.krajickova@knihovna.brandysnl.cz
Příběh této knihovny je úzce spjat s příběhem ženy, která této instituci věnovala téměř sedmdesát let života. Tou ženou byla Jaroslava Kolářová-Kořínková, dlouholetá ředitelka knihovny v Brandýse nad Labem, posléze v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Do Brandýsa přišla s rodiči po zabrání Sudet v roce 1938 z Úštěku. Brzy se stala čtenářkou knihovny, kam v sedmnácti letech nastoupila jako knihovnice.
Z historie
O historii knihoven ve dvou samostatných městech, Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi, které se mnohem později stanou knihovnou jednou, se dozvídala od pamětníků nebo z písemných dokumentů. Obě knihovny byly otevřeny v lednu 1921 v návaznosti na knihovnický zákon z roku 1919, který definoval povinnost obcí zřídit veřejnou knihovnu. Díky tomuto zákonu má Česká republika nejhustší síť veřejných knihoven na světě. Této skutečnosti si nedávno všimli i v zahraničí: The New York Times a organizace Bill and Melinda Gates Foundation. Nadace manželů Gatesových na toto téma nechala zpracovat výzkum, který zjistil, že v Česku připadá jedna knihovna na každých 1971 obyvatel, což je čtyřikrát více, než činí evropský průměr, a desetkrát tolik, než mají ve Spojených státech.
Ale vraťme se do roku 1921. V Brandýse vznikla Masarykova čítárna a knihovna, ve Staré Boleslavi Veřejná knihovna města Staré Boleslavi. V obou knihovnách byli knihovníky pedagogové, obě knihovny řídily knihovní rady tvořené významnými osobnostmi města. V Brandýse to byl např. Vojta Beneš (bratr prezidenta E. Beneše), který navrhoval nepůjčovat knihy domů, zpřístupnit je jen k četbě v knihovně. V obou knihovnách se knížky domů půjčovaly. Na základě výběru z ručně psaného seznamu jim knihy knihovník připravil a podal přes okénko. Nikdo v té době netušil, že k půjčování přes okénko se vrátíme v roce 2021…
Rozvoj obou knihoven přerušil rok 1939 a zřízení protektorátu Čechy a Morava. Již v březnu přišla první „očista“ knihovního fondu. Ale i přes složitou situaci šel život dál, knihovny byly otevřené a dál půjčovaly knihy svým čtenářům. Staroboleslavská knihovna si vysloužila článek v Mělnických listech z prosince 1944 za nejvíce půjčených knih v okrese. Do brandýské knihovny v tomto roce nastoupila již zmiňovaná Jaroslava Kolářová-Kořínková. Jistě nepředpokládala, že se knihovnické profesi bude věnovat celý život, a to v jedné knihovně.
V roce 1950 se stala vedoucí Okresní lidové knihovny, nejdříve pro okres Brandýs nad Labem (58 obcí), po reformě státní správy pro okres Praha-východ (141 obcí). Odbornou poradenskou činností, tehdy nazývanou „metodická“, pomáhali profesionální knihovníci zvyšovat úroveň vesnických knihoven. Doba byla nelehká – knihovny se chápaly jako politická zařízení, jejichž úkolem bylo „přispívat k všestrannému vzdělávání pracujících v duchu vědeckého světového názoru”. V letech 1951 a 1954 proběhla další „očista“ knihovních fondů, seznamy závadných knih obsahovaly téměř 10 000 položek.
V roce 1960 došlo k administrativnímu sloučení měst Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi. Pro brandýskou knihovnu byl tento rok důležitý i z jiného důvodu. Byla přestěhována do nových prostor v budobě bývalé hospodářské záložny, kde sídlí dodnes. Možnost měnit velkou čítárnu ve výstavní síň dovolila ředitelce a jejímu kolektivu pořádat výstavy, besedy a přednášky pro širokou veřejnost. Uvolnění politické a společenské situace v 60. letech umožnilo zvát umělce z řad malířů, grafiků, spisovatelů regionálního a nadregionálního významu. Velmi oblíbené byly např. pravidelné Salóny brandýských výtvarníků, ale i přednášky kolegů z brandýského muzea zaměřené na lokální dějiny, nemluvě o spolupráci se základními a středními školami. Knihovna se stala stánkem kultury ve městě. V roce 1964 nebo 1966 (materiály se neshodují) se pobočkou brandýské knihovny stala nejen knihovna ve Staré Boleslavi, ale i knihovny v menších částech města – v Zápech a Popovicích. Oficiální zápisy o předání poboček jsou až z roku 1968. Na „zlatá šedesátá“ vzpomínala Jaroslava Kolářová nejraději.
Nadešla doba normalizace, zároveň i doba opětovného nedostatku místa. S narůstajícími úkoly okresní knihovny a s přibývajícím počtem knih a pracovníků došlo ke zrušení čítárny, a tím byla omezena možnost pořádání kulturních akcí. Knihovna se jich nevzdala a realizovala je mimo knihovnu, např. v muzeu, klubu mládeže a jinde. Nicméně éra knihovny jako centra kultury ve městě skončila. Proběhla další „očista“ knihovních fondů. Seznam více než 300 autorů byl tajný, obdrželi jej pouze krajští a okresní komisaři, kteří svolávali vedoucí jednotlivých knihoven a seznam zakázané literatury jim diktovali. V archivu knihovny jsou uchovány sešity s ručně psanými jmény nežádoucích spisovatelů, překladatelů, autorů předmluv a doslovů. Vyřazené knihy se uchovávaly ve věži brandýského zámku, kde trávily čas společně s netopýry…
Postupná modernizace
Jaroslava Kolářová zemřela v roce 2012 a do posledních chvil v knihovně pomáhala. Byla člověkem, který uměl vytvořit přátelské pracovní prostředí, ale zároveň vést kolektiv pevnou rukou. Bez nadsázky lze říci, že byla vzorem nejen nově příchozím pracovnicím brandýskoboleslavské knihovny, ale všem knihovníkům v regionu. Řečeno slovy ředitele brandýského muzea a dlouholetého spolupracovníka Jiřího Žalmana: Budu ji stále vidět před sebou jako brandýskou „aristokratku“, která dokázala obdivuhodně čelit bezduché době, v níž jí bylo dáno ředitelovat knihovně a dokázat to, že knihovna zůstala oázou skutečné kultury ve městě. Doufáme, že pokud by měla možnost vrátit se mezi nás, byla by spokojena.
Pohled do současnosti
Podívejme se na nejzajímavější akce, které knihovna uspořádala v posledních letech ve spolupráci s městem, Oblastním muzeem Praha-východ, Poutním místem Stará Boleslav, školami a dalšími institucemi:
— Hrátky s kocourem Mikešem: akce pro rodiny s dětmi, v rámci které děti hrají hry rodičů a prarodičů – točení káči, cvrnkání kuliček, skákání gumy…;
— Čtení na Labi: autorská čtení regionálních autorů na neobvyklých místech ve městě;
— Virtuální univerzita třetího věku: ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou, pro padesát seniorů;
— Polabská vrba – literární soutěž pro seniory: celostátní soutěž seniorů zaměřená na sběr vzpomínek;
— přednášky o lokální historii: přibližují lokální historii s cílem rozvíjet sounáležitost občanů s místem, kde žijí;
— lekce informatického vzdělávání pro školy ve městě i v okolních obcích;
— speciální programy pro děti aj.
Co by byla knihovna bez knihovníků. Dovolte mi, abych i touto cestou poděkovala stávajícímu týmu Knihovny Eduarda Petišky: M. Baštecké, D. Císařové, P. Coblovi, V. Čamkové, J. Fialové, M. Kovářovi, J. Tauchmannové, F. Valihrachovi (ale i T. Pospíšilové, která je momentálně na mateřské dovolené), a kolegyním boleslavským: J. Faltové a L. Valentové. Z. V. Tobolka již v roce 1925 tvrdil: Knihovnické povolání vyžaduje si dnes velké píle, veliké vytrvalosti a trpělivosti, znalost duše toho, jenž četbu hledá, a vlastnosti pravého pedagoga, který ochotou, laskavostí, kritickým rozhledem, úslužností dovede čtenářovy dotazy zodpovědět, studium mu usnadnit a k četbě získat. Tato slova platí i ve 21. století a výše jmenovaní je zcela naplňují.
Není možné nepřipomenout i další osobnosti, které zasáhly do vývoje knihovny. V letech prvorepublikových to byli knihovníci: profesor a překladatel I. Bureš, astronom A. Bečvář, fotografka M. Hartmanová, dlouholetý boleslavský knihovník A. Langer a jeho manželka Miloslava a mnozí další.
Nejdéle působila v brandýské a později brandýsko-boleslavské knihovně již zmíněná ředitelka paní Jaroslava Kolářová. Ředitelkou knihovny byla i Alena Pavlíková, která však z rodinných důvodů tuto funkci opustila již po šesti letech. Předposlední ředitelkou knihovny byla Hana Helisová, která v knihovně strávila více než čtyřicet let, ve funkci ředitelky 22 let. Jejím úkolem bylo mimo jiné převést knihovnu zpět pod město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, provést změnu názvu knihovny. Díky její neúnavné aktivitě byla realizována rekonstrukce do současné podoby při zachování prvků prvorepublikového vybavení místností.
Co popřát knihovně v obou částech města do budoucna? Nové prostory odpovídající požadavkům 21. století. Knihovníky, kteří si uvědomují, že knihovna je tu pro návštěvníky a čtenáře, kterým musí být podřízena nabídka služeb. Spolupracovníky z řad různých organizací a institucí, kteří se nadále budou podílet na různých aktivitách knihovny. V neposlední řadě čtenáře a návštěvníky, kteří si často a rádi přijdou vypůjčit knihu nebo navštíví různé akce knihovnou pořádané.
Požádala jsem několik čtenářů o vyjádření k činnosti knihovny. Na otázku Jak jste spokojeni se službami knihovny v obou částech města? odpověděl jeden z nich takto: Mááááximáááálně áno. Doufáme, že takto budou spokojeni všichni budoucí návštěvníci Knihovny Eduarda Petišky.
Foto: archiv Knihovny Eduarda Petišky Brandýs nad Labem-Stará Boleslav