Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

Na Purdueově univerzitě ve městě West Lafayette v americkém státě Indiana byl zaveden povinný společný mentorský program, který podporuje místní univerzitní knihovníky. Na rozdíl od ostatních je týmový, zahrnuje supervizi a radí při propagaci. Je považován za velmi efektivní a jedinečný. Podporuje proces vzájemného hodnocení. Většina zaměstnanců knihovny formálními nebo neformálními způsoby nové knihovníky podporuje. Asociace vědeckých knihoven v 80. letech zkoumala možnosti mentoringu v oblasti knihovnictví. Byla definována role mentorů při rozvíjení talentů, otevírání dveří a ředitelé knihoven se stali vzory a kouči. Byla potvrzena korelace mezi zkušeností s mentorováním a kariérním úspěchem u lídrů velkých vědeckých knihoven v USA a Kanadě. Mentorské programy pozitivně ovlivňují mentory, mentorované osoby i samotnou organizaci. Hlavní výhodou pro organizaci je lepší integrace nových zaměstnanců i jejich udržení. Mentoring má také pozitivní dopad na komunikaci a produktivitu na pracovišti. Novým knihovníkům pomáhá vytvářet pracovní prostředí, to pak má vliv na jejich vlastní profesní rozvoj a na získání důvěry. Mentorům prospívá příležitost rozvíjet zkušenosti s vedením a posílit vztah s novějšími zaměstnanci. Navíc mají příležitost znovu se podívat na svoje kariérní cíle a mohou se inspirovat od lidí, kteří teprve nedávno ukončili školu.

(IFLA Journal – Volume 46, October 3, June 2020, s. 197–206)

Německé knihovny v severním Šlesvicku v posledních letech ztrojnásobily své aktivity na sociálních sítích – Facebooku a Instagramu – a připravily budoucí strategii jejich rozvoje. V souvislosti se současnou epidemickou situací začaly knihovny studovat možnosti tohoto typu komunikace. Práce se sociálními médii nebyla dřív založena na propracované strategii a u knihoven spočívala většinou pouze v jednosměrném předávání informací uživatelům. Na sociálních sítích je však důležité konkrétní a autentické vyjádření knihovníka a vizuálně přitažlivé redakční příspěvky blízké uživateli. Podle výzkumu byl největší zájem o knihovnické akce, jako jsou bleší trhy s knihami, dále také o obecná oznámení o činnosti knihovny, o příspěvky o novinkách v knihovně. Pro uživatele na sociálních sítích jsou zajímavé informace o provozní době, knihovním fondu, historii knihovny a vedle atraktivní titulní fotografie je důležitým prvkem také titulní obrázek. O zprávy např. k tématu kultura a vzdělávání tak velký zájem nebyl. Knihovny začaly zkoumat příspěvky s nejvyšší interakcí a na tato témata se v budoucnu zaměří. Příspěvky budou také vylepšeny o fotografie a budou generovat pozitivní zpětnou vazbu.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 72, Nr. 10, 2020, s. 597–599)

Výstava v Rakouském muzeu literatury Národní knihovny se věnuje s ohledem na současnou epidemickou situaci aktuální otázce – co říká literatura o naší budoucnosti? Výstava se zabývá globalizovaným světem v současné krizi, utopiím a temným vizím budoucnosti. Literatura se i v minulosti věnovala technickým fantaziím, apokalyptickým příběhům o konci světa a scénářům soudného dne. Utopie a apokalypsy patří k sobě, obě míří k něčemu novému. Mnohé společnosti již odpradávna vyprávějí příběhy o konci světa po vzoru biblické apokalypsy. Téma výstavy nastiňují rukopisy, knihy a předměty nejen z fondů Rakouské národní knihovny, ale i německy psaná literatura od autorů tak různorodých jako Ingeborg Bachmann, Erich Fried, Elfriede Gerstl, Peter Handke, Christoph Ransmayr, Marlene Streeruwitz nebo Oswald Wiener. Prezentována je zde také zahraniční utopická literatura – například groteskně temný sci-fi román Válka s mloky českého autora Karla Čapka. Scénáře této literatury pro nás už dnes nejsou futuristické, vypadají naprosto přirozeně. Také svět, který George Orwell ve své knize 1984 vytvořil, nám není divný. Zvykli jsme si na sledovací kamery, jemnou síť technických zařízení a ztrátu našeho soukromí. Na výstavě lze vidět staré cenné knihy – např. Lutherovu bibli ze 16. století, ve které jsou působivé dřevoryty Apokalypsy svatého Jana, nebo knižní vydání Utopie Thomase Mora z roku 1516. Zajímavé jsou literární utopie ženských autorek, jako byla Christine de Pizan, která již v 15. století popsala utopii Město žen, nebo Mary Shelley a její slavný román Frankenstein.

(Österreichischen Nationalbibliothek Magazin – Nr. 1–2, 2020, s. 5–9)

Připravil ROMAN GIEBISCH