ŠÁRKA KAŠPÁRKOVÁ kasparkova@knihovnakm.cz

Na úvod musím konstatovat, že jsem zažila knihovnu „bariérovou“ a pak jsem měla to štěstí, že jsem se mohla podílet na budování nové knihovny bezbariérové v Kroměříži. Stalo se to už před lety a byla jsem také ovlivněna jednou americkou knihovnou, kde všechno bylo v ploše a dostupné všem. Když ve SKIP vznikla sekce pro bezbariérové knihovny, uvítala jsem to i proto, že byly zpracovány zásady pro jednotlivé druhy postižení.

Začátek

Měla jsem možnost podílet se na realizaci mezinárodního projektu CALIMERA, který se tímto tématem zabýval, proto jsme s kolegy od samého počátku začali odstraňovat zjištěné bariéry – ať už ve formě mentální, nebo fyzické.

To byl úplný počátek, celý dlouhotrvajcí proces vyvrcholil až nedávným otestováním naší Knihovny Kroměřížska. Nejprve jsme se zabývali obecnými zásadami a nerozlišovali, pro jaký typ postižení je co určeno. Některé záležitosti se dají řešit velmi jednoduše, např. zvětšit popisky, udělat srozumitelný orientační plán knihovny. Hned po přestěhování jsme také začali spolupracovat s různými sdruženími a spolupracujeme s nimi dodnes. Za tím účelem jsme také instalovali indukční smyčku do konferenčního sálu, aby k nám mohli neslyšící chodit na přednášky.

Proškolení personálu

Další záležitostí je nutnost proškolení personálu. Požádala jsem střední zdravotnickou školu a ta nám nabídla pro naše potřeby proškolení personálu zaměřené na různé druhy postižení. To byl základ. Mít dobře proškolený personál, který si náhle uvědomoval různé souvislosti a snažil se odstranit bariéry přístupnosti v knihovně, to je výhra. I když to z dnešního pohledu popisuji jednou větou, je to obvykle „běh na dlouhou trať“ a vše není tak jednoduché a ideální, jak by se při čtení tohoto příspěvku zdálo.

Úpravy interiéru a vstupu

Postupně se otevíraly další možnosti úprav našeho interiéru, a to po zrušení pošty, která v naší budově zabírala více než 100 m2. Opět stačilo „jen“ probourat stěnu a zvětšit půjčovnu pro dospělé; poštou byl vybudován bezbariérový přístup z ulice. Náš zřizovatel na základě naší žádosti udělal u tohoto přístupu i parkoviště a vyznačil je dopravními značkami. My jsme řešili, jak dveře otevírat na dálku. K tomu slouží malá kamera nad vstupem; personál od pultu vidí na dveře a může otevírat při vstupu i odchodu z budovy. Vytýkali nám, že se člověk nedostane do budovy knihovny bez omezení, ale to v našich podmínkách ještě vyřešit neumíme. A nechat nekontrolovaný vstup do knihovny nemůžeme. Navíc si veřejnost nestěžuje...

S odstraněním dalšího omezení vstupu nám pomohl zřizovatel. Jednalo se o vstup do suterénu, kde je umístěna učebna. Bylo nutné odkopat stávající betonové schody, přemístit zdroje elektriky, plynu a telefonní uzel. To všechno trvalo rok, protože jsme ke všemu museli mít schválení a vyjádření dotyčných organizací. Nicméně – podařilo se a je zde umístěn i výtah pro špatně chodící. V suterénu ještě budeme muset popřemýšlet nad WC pro handicapované, protože takto upravené záchody máme jen v přízemí. Zatím pro návštěvníky naprosto dostatečné. Ale rovněž na tento nedostatek jsme byli upozorněni.

Do budoucna nás čeká ještě vyřešit problematiku výtahu s obsluhou, který je v knihovně. Je průchozí a můžeme jím oboustranně procházet, což je pro nás praktické. Školený personál v něm může vozit i osoby na vozíku nebo děti v kočárcích do oddělení pro děti. Opět jsme ale byli upozorněni, že by výtah měl být bezobslužný a přístup k němu by měl mít každý uživatel. S tím souhlasíme a počítáme, ale vyžádá si to také větší finanční prostředky.

Další doporučení se týkala interiérových prosklených dveří se specifikací na umístění madel a dalších ochranných prvků. S úpravami budeme muset počítat v rozpočtu. Drobnější úpravy, jako jsou popisky a vizualizace, si provedeme sami. S některými dalšími problémy si poradí proškolený personál, který je vždy připraven pomoci všem, kteří to potřebují.

Web

Zabývali jsem se i našimi webovými stránkami, které byly také podrobeny odbornému zkoumání. Programové záležitosti jsme konzultovali s autorem webu, který nám pomohl nedostatky odstranit. Další záležitosti jsme již vyřešili sami, protože web si také sami spravujeme. Musím konstatovat, že jeho audit byl pro nás opravdu přínosný.

Hodnocení a jeho dopad

Celé hodnocení Knihovny Kroměřížska probíhalo v předem neurčených termínech. Nebylo to sice úplné „mystery shopping“, ale hodnotitelé se po budově pohybovali sami bez doprovodu a personálu se pouze dotazovali na upřesnění některých záležitostí. Hodnocení bylo opravdu velmi podrobné.

Výstupem pro nás bylo několik závěrečných dokumentů, souvisejících s certifikací. Předně to byl zápis o provedení certifikace se jmény hodnotitelů včetně všech dat, kdy hodnocení probíhalo. Dalším dokumentem bylo mapování přístupnosti objektu knihovny podle metodiky pro Standard Handicap Friendly. Dalším dokumentem bylo hodnocení webu včetně všech doporučení.

Pokud bych měla popsat, co se u nás od doby hodnocení změnilo, dá se sdělit jediné. Část máme hotovou, na další část potřebujeme finanční prostředky a část si postupně doděláváme sami. Kdybyste se mne zeptali, zda bychom do toho šli znovu, tak bych okamžitě odpověděla zcela určitě ano. A doporučila bych to všem knihovnám. Jen tak totiž zjistíte, zda opravdu jdete tím správným směrem, a také, což je důležité, někdo se na vás podívá očima člověka s handicapem.

Knihovna by měla zůstat knihovnou

Když se před pár lety realizoval projekt CALIMERA, bylo konstatováno, že 10 % obyvatel EU je zdravotně postiženo – ať už trvale nebo krátkodobě – vlivem úrazů nebo nemocí. Pokud je postižení člověka viditelné, víte, jak se máte chovat, jak máte mluvit apod. Na mnoha lidech však postižení vidět není (a nemám na mysli pouze sluch a oči), ale i mentální handicap, který bych označila jako nejsložitější. S ním mají své zkušenosti téměř všechny knihovny.

Práce s uživateli knihoven obecně není jednoduchá, ať jsou to lidé zdraví, nebo postižení. Knihovníci mají v tomto směru možnost vzdělávat se a využít dovedností, které tak získají. Zároveň ale musím zdůraznit, že by knihovníci v tomto směru neměli nahrazovat asistenční pomoc. Pokud postižený tuto asistenční službu potřebuje, měl by ji využít a vzít s sebou do knihovny. Knihovník není zdravotník. Ani psychiatr či psycholog a ani sociální pracovník. Je vyškolený k tomu, aby uměl poradit, doporučil, podal knihu z horní police, poskytl služby knihovny, uměl komunikovat a pomohl využít technologie v knihovně. I z tohoto důvodu jsme se chtěli „jen“ otestovat.

Foto: autorka