JAROSLAV CÍSAŘ

Více než synonymum bibliografie

Osmý říjen přinesl zprávu o úmrtí Borise Mědílka v požehnaném věku 91 let (*18. 2. 1925). Jeho profesní kariéra byla dlouhodobě spojena s dnešní Národní knihovnou ČR a Památníkem národního písemnictví a jeho jméno je synonymem kvalitní bibliografické práce. Personální bibliografie v pojetí dr. Mědílka se staly svébytným literárním dílem a nálepka „mědílkovské bibliografie“, kterou se mohou pochlubit nemnohé práce jeho pokračovatelů, byla vždy vizitkou té nejvyšší kvality a profesní cti.

Mědílkovy životní osudy nebyly vždy jednoduché a prosté prvků takřka antické tragédie. Jakožto synovi ruského legionáře mu ostatně nikdo nemusel vysvětlovat, co přináší bolševická revoluce, co je to sovětský komunismus a jeho neblahý vliv na život našeho národa vedeného devótními satrapy. V několika jeho životopisech se sice připomínají jeho přestupy v zaměstnání, ale už se více nedočteme o tom, jak byly vynuceny okolnostmi nastupující normalizace nebo naopak nervózní agónií režimu u nás. Při vzpomínce na tohoto rovného člověka, který si nikdy nezadal, proto nazvěme věci pravými jmény: byly to vyhazovy z politických důvodů (jednak za účast v rehabilitační komisi v roce 1969 jako jednom z pozitivních, ale záhy udušených výsledků Pražského jara, jednak za čestný občanský postoj podepsáním petice za propuštění Václava Havla na jaře 1989). Zamlčené autorství a spoluautorství u řady jeho bibliografických projektů je toho dokladem. Zároveň je rovněž pomníkem charakteru jeho „pokrývačů“ hodných ocenění, jako se to dělo třeba v případě řady umlčovaných překladatelů. Na stránkách Čtenáře byly v roce 1997 na pokračování otištěny Mědílkovy vzpomínky Bibliografování v čase i nečase (č. 3, 4, 5, 6, 9–10 a 11–12), kterými tyhle problémy prolínají.

Boris Mědílek se narodil v Náchodě, kde na místním gymnáziu i maturoval. Byl tedy také o půl roku mladším kolegou Josefa Škvoreckého. Ostatně v roce 2004 ho pozvali jako experta k oficiální prezentaci Škvoreckého personální bibliografie (osobně se však již jako starý muž na jejím zpracování nepodílel), která se uskutečnila i za účasti samotného spisovatele. Svá poválečná studia na FF UK zakončil Boris Mědílek disertací o pseudonymech v české literatuře (1951).

Zapálený bibliograf, jemuž vydatně pomáhala i manželka Jitka, pracovnice Národní knihovny ČR, byl za svou úctyhodnou práci oceněn v roce 2000 Medailí Z. V. Tobolky (ostatně jeho knihovnické kurzy navštěvoval krátce po válce), Cenou Nadace Český literární fond (1998) a Cenou Karla Čapka (2002). Z Mědílkovy bibliografické práce je záhodno připomenout jeho zásadní díla: personální bibliografie Jaroslava Haška (1983), Karla Čapka (1990) a Karla Poláčka (1997) a třicetiletou spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR započatou v roce 1960, která přinesla plody v podobě bibliografických ročenek Česká literární věda – Bohemistika a jež se stala bibliografickou základnou Lexikonu české literatury a Slovníku českých spisovatelů. Boris Mědílek po sobě zanechal obrovskou práci i přes překážky, které mu poměry v naší zemi nesmyslně kladly pod nohy. Prožil hodnotný profesní život, který se bude ještě dlouho připomínat. Já bych však chtěl zdůraznit i jeho rovnou páteř, která v nelehkém období našich poválečných dějin rozhodně nebyla samozřejmostí.