Hlavní obsah stránky

TÉMA: Knihovny a senioři: Klub SENSEN v Pardubicích

MONIKA DOLEŽALOVÁ  m.dolezalova@knihovna-pardubice.cz

Stáří… Všichni jednou zestárneme. Záleží na každém z nás, jak se s touto životní etapou – schválně nepíši závěrečnou, protože i tady je prostor pro krásné chvilky – vyrovnáme a popereme. Někdo je obklopen přáteli, dětmi, vnoučaty. Někdo je sám. Před několika lety vznikl při Krajské knihovně v Pardubicích Klub SENSEN. Patří tam aktivní senioři (převážně ženy) ve věku od 65 do 93 let, plní zájmu o kulturu, historii, cestování, přírodu, zdravý životní styl a vzdělávání. Dva muži, nazvěme je statečnými, se ženami už roky drží krok. Naše knihovna je otevřená všem.

V průběhu školního roku se pravidelně scházíme v prostorách knihovny, pořádáme besedy, zajímavá čtení. Kromě těchto schůzek spolu trávíme i další čas. Cestujeme, navštěvujeme kulturní památky, divadelní představení. Nebo jen prostě hrajeme karty, deskové hry a povídáme si. V některých se probudil studijní duch a přihlásili se do Virtuální univerzity třetího věku. Biflují se, skládají testy a připravují se na závěrečnou zkoušku. Pokud jim jejich zapálení a elán vydrží, budeme už velmi brzy svědky jejich promoce.

Aktuálně se pokoušíme zdolat kanál La Manche v rámci celorepublikového projektu Přeplavme svůj La Manche 2020. Plavou oni, plaveme my. Přidali se k nám děti s rodiči, sportovci. Ti všichni se nám po uveřejněné výzvě rozhodli pomáhat. Máme radost z toho, jak nám uplavané kilometry přibývají. Spojilo se stáří a mládí. Nemusíme být první, třeba budeme poslední. O výsledek nejde. Důležité je, jak my říkáme, „dali jsme to“.

Ne každý má však to štěstí prožít aktivně stáří. Jsou mezi námi i tací, kteří jsou odkázáni na pomoc a zájem druhých. Koho tím myslíme? Seniory, kteří jsou upoutáni na lůžko. Seniory, kteří jsou umístěni ve zdravotnických zařízeních. V předvánočním čase jsme si začali pohrávat s myšlenkou navázání spolupráce s těmito institucemi. Vybrali jsme si Geriatrické centrum Pardubické nemocnice a. s. a LDN v Rybitví. Rozhodli jsme se, že založíme audiotéku zvukových knih a hudebních nosičů. A to se povedlo! Znovu se nám podařilo zapojit širokou veřejnost, a společnými silami tak vznikly dvě různé audiotéky. Našel se i tichý sponzor, který zakoupil sluchátka a přehrávače. K tomu jsme zapůjčili deskové hry a jednou měsíčně tato zařízení navštěvujeme s hudebním programem.

Co nám to přináší? Radost. Myslíte, že je to málo? Přáli bychom vám všem vidět, jak se změní výraz ve tváři a pohled očí apaticky ležící babičky při melodii „Káji Gotta, Pepíčka Zímy nebo Helenky Vondráčkové“. To za to přeci stojí. I taková je tvář naší knihovny.

Foto: autorka