ZOJA KUČEROVÁ  info@knihovnaslany.cz

Psát o tom, co dělá slánská Knihovna Václava Štecha během řádění koronaviru, by bylo nudné. Děláme to, co většina knihoven. To, na co během roku není tolik času, prostoru a upřímně – možná ani chuti.

Řekli jsme si, že se pustíme do fondu. Pravidelnou, zákonem danou revizi jsme dělali v roce 2017, takže tu dělat po třech letech nedávalo smysl, ale nějakou větší údržbu by si naše knihy zasloužily. Proto už více než 14 dní revidujeme, vyřazujeme, přebaluje­me, myjeme, čistíme. Náš fond čítá zhruba 55 000 knihovních jednotek. Tedy čítal. Před pandemií. V pondělí 16. 3. 2020 jsme nastoupili do depozitů, s pečlivostí knihovnicím vlastní bereme knihu po knize a nemilosrd­ně vyřazujeme ty kousky, o kterých víme, že se již několik desítek let nepůjčily, knihy poškozené, duplikáty a jiné multiplikáty. Do konce března jsme vyřadili neuvěřitelných 874 knihovních jednotek, z volného výběru přesunuli do depozitů 609 knihovních jednotek, okolo 1000 knih jsme přebalili. Vedle toho probíhá každoroční revize periodik.

Kolegyně zodpovědné za akvizici objednaly 160 nových knih, aby naši čtenáři měli z čeho vybírat, až dojde k znovuotevření knihovny, abychom mohli zasytit jejich hlad po nových titulech, pomohli jim zvládnout čtecí absťák. V momentě, kdy se nařízením vlády zpřísnilo pobývání na pracovištích a bylo nám doporučeno využít tzv. home office, začaly se dít na webu knihovny divy. V online katalogu u deskových her přibyly ilustrační obrázky, k tematickým kufříkům jsme dali foto celého jeho obsahu, aby se čtenáři mohli lépe rozhodovat, který si půjčit domů, přibývaly retrospektivně zkatalogizované články z regionálních periodik. A abych nezapomněla na mimořádně záslužnou práci svých kolegyň, která není hned vidět, ale je pro knihovnickou práci velmi důležitá – došlo také na sjednocení tvarů klíčových slov.

Tímto výčtem bych ale nekončila, mohla bych pokračovat dál a dál. Např. ty šikovnější z nás šily doma roušky, které jsme předávali potřebným. Knihovnických činností je hodně a mají jediný cíl – spokojeného uživatele naší knihovny. A aby se nenaplnilo přísloví „sejde z očí, sejde z mysli“, připravili jsme pro uživatele našeho Facebooku na každý den soutěž z literatury o knihy, které nám darovalo nakladatelství Portál. Přidali jsme informaci o možnosti vracet knihy do biblioboxu, infomailem jsme rozeslali zprávu, že žáci a studenti mohou ke studiu zdarma využívat e-knihy z pražské městské knihovny. Stali jsme se distribučním místem pro objednávání a výdej roušek. To všechno se děje nyní.

Už teď ale víme, že je před námi ještě několik dalších týdnů bez čtenářů v tomto nouzovém režimu. Už teď víme, že mnoho akcí, které jsme si na letošní rok naplánovali, se neuskuteční.

Už teď víme, že to, na co jsme byli zvyklí a brali jako standard, letos bude nestandardní. Nebudeme moci rozjet projekty, byť bychom na ně získali dotaci, protože se nám nebudou dostávat prostředky na naši spoluúčast. Už teď víme, že se nám po všech stýská víc, než jsme ochotni připustit. Už teď víme, že stýskání je oboustranné. Nic nebude hned jako dřív. Bude to prostě jiné a chvíli bude trvat, než si připomeneme a oživíme staré návyky, rituály. A na to se těšme. Přeji vám všem i jménem svých spolupracovníků pokud možno klidné prožití svátků jara, hodně optimismu a víry v brzká setkání při společných projektech, školeních nebo seminářích.

Příloha  

A jak to vnímají pracovníci knihovny, resp. Infocentra Pod Velvarskou branou, kterými jsem obklopená? Myslím si, že vyjadřují názor svých kolegů a kolegyň z celé naší země...

Míla Najmanová

Patříte-li mezi pozitivní lidi, během nouzového stavu máte na úrovni duševna vyhráno. Třeba se taky snažíte řídit heslem, že všechno špatné je pro něco dobré, které si v dnešních dnech často připomínáme i my v knihovně. I když si všichni upřímně přejeme mít období pandemie koronaviru za sebou, snažíme se čas maximálně využít a nezahálet. Stanovujeme si spoustu kroků a úkolů, abychom vylepšili služby a připravili se na návrat čtenářů.

Domovy nám ovládl něžný odér Sava, chloru. Každý si demokraticky zvolil svůj koronakoutek, např. manželé u své oblíbené televize, potomci ve skrytu svých pokojů s monitorem svítícím dlouho do noci. My ženy ovládly situaci od rodinného krbu nebo plotny. Vyzbrojeny novými kuchařskými recepty plníme rodinným příslušníkům žaludky a sladkým obalujeme a zocelujeme nervy. Jsme nebývale kreativní ve stahování šablon, vyhledávání látek a různobarevných vzorů na roušky. Svými výtvory následně „zdobíme“ své milované i blízké okolí.

V práci se projevuje sehranost. Setkáváme se při poradách, ale udržujeme předepsaný fyzický odstup. V myšlenkách toho máme ale společného spoustu – starost o rodinu, vůli vrátit se k běžnému životu i smutek z prázdných chodeb knihovny.

Ač je naše práce nyní trochu osamělá, snažíme se knihovnu připravit na návrat čtenářů a vy­užít volnějšího období naplno. V souladu s nařízeními dezinfikujeme police a přebalujeme vrácené knihy. Připravujeme ale také řadu aktivit na veselejší dny. Chystáme například burzu knih; díky volnějšímu režimu máme čas opotřebované a méně vyhledávané knihy probrat a vyřadit. Vedle toho ale také pracujeme na rozšíření našeho fondu – sledujeme novinky na knižním trhu a čile objednáváme. Předávání knih od dodavatelů připomíná často úkol pro tajné agenty, ale i to se nám daří.

Každoroční revize časopisů ve všech oddělení si tentokrát termín určila sama. Během jediného dopoledne jsme schopni zkontrolovat až 3000 exemplářů.

Vylepšujeme také vzhled našeho webového portálu knihovnaslany.cz a katalogu.

Mým osobním úkolem pak je příprava a tvorba metodických materiálů pro lekce trénování paměti pro veřejnost. Tuto aktivitu si zatím nechávám na pomyslný konec karantény ve víře, že se vše obrátí k lepšímu a já ji budu moci dělat klasicky za normálních okolností v rámci svých normálních pracovních dní.

Je toho tedy spousta, na co se čtenáři mohou těšit – na nové knihy, knižní burzu nebo vzájemná setkání v knihovně.

Katka Mrvová Krejčová

Práci knihovnice vykonávám od roku 2011. Pro svoji rozmanitost a častý kontakt především s dětskými čtenáři mě „knihovničina“ velmi naplňuje a baví. Ve své práci vidím smysl a těší mě, když to ocení rodiče dětí i učitelé, kteří se svými žáky do knihovny chodí, a především samozřejmě děti, které se ke mně rády vracejí. S vedením školy, v jejíž budově pobočka sídlí, mám velmi dobré vztahy a vzájemná spolupráce je na přátelské úrovni. Půjčování knih, doporučování vhodného čtení pro malé i větší, společná setkávání a hravé hodinky v knihovně, to je můj svět. Postupně se mi otevírají i jiné možnosti. Pořádala jsem několik kreativních kurzů pro dospělé a párkrát také přijala nabídku své kolegyně uspořádat tvořivou hodinku i pro seniory. Práce je opravdu hodně, ale všechno, co dělám, je ze srdce a má smysl. Teď to koronavirus přerušil...

Objednávky nových knih, které nemá kdo číst, a prázdná pobočka, to je současná realita. Čtení, povídání, hry, besedy, soutěže a další a další aktivity, které jsem měla pro děti (a nejen pro ně) připravené a na které jsem se těšila nejen já, ale i domluvení hosté, to všechno se jako mávnutím proutku ze dne na den zrušilo nebo odsunulo na neurčito. Zůstala nejistota, objevil se strach a přibyly roušky. Snažím se být stále optimistou, proto na pobočku pravidelně dojíždím a udržuji ji tak příjemnou, jak ji měli čtenáři rádi. Přebaluji knihy do nových kabátů, vymývám a uklízím poličky i regály, přesadila jsem květiny, které knihovnu pomáhají zdobit. Čeká mě ještě kompletace pobočkové „Kroniky“, na kterou jsem měla za plného provozu málo času, snažím se připravit si nové materiály pro děti, samozřejmě stále pravidelně sleduji knižní novinky. Chci být připravená, až se vrátíme do běžného života, konečně odložíme roušky a budeme se moci opět volně nadechnout. Těším se na společná setkání nejen v knihovně, ale i na setkání na ulici bez bázně být si blíž. Na to, až se opět dokážeme usmát a budeme si moci podat ruku.

Možná je tohle všechno jakési znamení shůry, abychom si uvědomili smysl svého bytí, zpomalili a naučili se život žít, užít a vážit si ho. Nehonili se za zbytečnostmi, oprostili se od malicherností a udělali si více času na sebe a svoje blízké. Ne všichni nyní docházejí do práce, někteří dodržují karanténu, jiní jsou doma proto, že se bojí či respektují vládní nařízení, ale každopádně všichni jsou nuceni nějakým způsobem zpomalit a mají čas se zamyslet, co s námi bude dál. Jak to bude vypadat, až karanténa pomine? Jedno vím už teď – na „svoje“ děti a čtenáře se moc těším. Uvědomila jsem si, že byli a jsou mojí součástí. Ráda bych jim vzkázala: Moji milí, chybíte mi!

Lucka Steinbrecherová

Knihovna V. Štecha je kvůli nařízenému nouzovému stavu zavřená. Snažím se udělat práci, která je potřebná a na kterou třeba nebyl čas při normálním chodu. Přebaluji fond studovny a provádím úklid. Pomáhám i při ostatních činnostech kolegyň. Vím, že i tyto práce jsou potřeba, ale chybí mi už kontakt s našimi čtenáři. Nejvíce postrádám Setkávání (nejen) seniorů, kde asi hodně chybíme i my (jako knihovna) seniorům, kteří docházeli na přednášky a do knihovny se těšili. Mnohdy to pro ně bylo hlavní rozptýlení třeba i za celý týden.

Také kladně hodnotím naši novou aktivitu: telefonické objednávání a následné vydávání roušek pro ty, kterým roušky scházejí. Mnozí knihovnu znají a rádi se na nás se vším obracejí, tak byla zřejmě jasná volba, kam výdej umístit. A pro nás knihovnice je to zase smysluplná činnost, kterou při zavřené knihovně můžeme dělat. V každém případě se ale těším na znovuotevření knihovny a na naše čtenáře. Také na určitou pravidelnost a řád ve své práci.

  

Martina Orltová

Zadání napsat pár vět o tom, jak koronavir ovlivnil moji práci, jsem se nejprve zalekla. Ráno po cestě do práce jsem o tom začala přemýšlet a vida – bylo to tu jasně a stručně. Při zprávě, že bude knihovna uzavřena pro veřejnost, jsem si kladla otázku, co budeme celou tu dobu bez lidí dělat. Ale práce je zatím dost a docela si máknu i fyzicky. Přenášení hromad knih do skladu, ze skladu na vyřazení, zpět na chodbu. Vyškrtávání vyřazených knih z přírůstkových seznamů je na dlouho a aspoň se s tím trochu pohne. Takže koronavir zatím moji práci nijak neovlivnil.

Stáňa Havlíčková

Tak jako většinu z nás, stejně i mě situace s pandemií koronaviru hodně ovlivnila, a to v několika rovinách. V té soukromé to asi pociťují všichni, kteří se nemohou volně pohybovat, nemohou si zajít s přáteli na kávu, do kina nebo do divadla. Já osobně jsem ráda mezi lidmi, mám spoustu přátel a kamarádek, s kterými se nemohu setkávat. Jen spolu komunikujeme po telefonu. A s tím souvisí i ta část profesní: mám svou práci velmi ráda, chybí mi každodenní práce se čtenáři – poradit s výběrem knih, vyslechnout jejich těžkosti. Jsem vděčná, že i nyní mohu chodit do práce a žít aspoň trochu normální život. 

Kvůli uzavření knihovny jsme přišli o zajímavé akce, které se měly konat v průběhu března a dubna. Nejočekávanější byla beseda se spisovatelem historických románů Vlastimilem Vondruškou a náš rukodělný kroužek Babinec, který se stává oblíbeným a tak trochu i přátelským setkáním. Ale jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Celý fond beletrie byl knihu po knize zkontrolován, knihy s rokem pořízení dřívějším než 2015 převedeny do skladu a knihy ze skladu starší 10 let, které nebyly vypůjčeny déle než 5 let, se vyřadily, takže pro milovníky naší oblíbené burzy čeká po opětovném otevření pěkná řádka knih. Další spousty knih jsme nově a čistě přebalili. Teď za sebou vidím velký kus odvedené práce, krásně vzdušné a uklizené regály.

Radost mi dělá, že jsme se zapojili do dobrovolnictví a vydáváme roušky, které ušili další dobrovolníci. Jen mě trochu mrzí nevděk některých lidí, kteří dostávají roušky zdarma – nejsou jim vhod, rádi by roušky podle svých představ, barev, s gumičkami a další podobné výmysly. Už se těšíme, až vláda uvolní nouzový stav, knihovna se otevře a přijdou do ní čtenáři, protože právě ti do ní primárně patří.

Katka Nedvědová

Moji milovanou práci ovlivnil koronavirus fatálně a negativně, protože dětské oddělení, za normálních okolností nejživější a jednoznačně nejhlučnější v celé knihovně, je bez dětí smutné a prázdné. Co je platné, že knihy jsou úhledně vyrovnané, nově zabalené, že regály se plní knižními novinkami, když v oddělení nezní dětské štěbetání a malé, všetečné ručky „nerozhrabují“ srovnané knihy. Oddělení je tiché, knihy vyrovnané jako vojáci, hračky uklizené a v tom ohlušujícím tichu čekáme, až se na chodbě znovu ozve křik, smích a dupající nožky, čekáme, až skončí karanténa…, dětské oddělení a já.

Teď tedy nastal čas pro úklid ve výtvarných potřebách, dekoracích a rekvizitách, aktivit, jako jsou výtvarné dílny, informativní lekce nebo jen výzdoba oddělení podle ročního období. Čas pro vytvoření nových rozřaďovačů naučné dětské literatury (díky za tip do knihovny E. Petišky v Brandýse nad Labem), dopsání kroniky a doplnění fotodokumentace za uplynulého půl roku. Také knižní fond nepřišel zkrátka – sklad si zasloužil úklid, mnoho knih nové zabalení, některé knihy a časopisy vyřazení a v neposlední řadě se připravila objednávka nových knih pro oddělení pro děti. Pokud bude karanténa pokračovat, přijde na řadu inovování informačních lekcí nebo příprava nových.

Monika Šímová

Koronavirus mě ovlivnil z pracovního i osobního hlediska. Asi jako všechny kolem. V práci máme určitě více času na věci, které v běžném pracovním tempu moc nestíháme, určitě jsem měla čas na dodělávky věcí, které jsem tlačila před sebou – to jsou asi ty trochu pozitivnější věci. Mezi negativní určitě patří chybějící čtenáři, komunikace s nimi. Osobně mě ovlivnil ještě více. To, že zůstaly děti ze škol doma, je asi nejpodstatnější. Po dvou týdnech jsem zjistila, že mám na dceru mnohem méně času, než když chodila do školy. Skloubit práci a pak večer školní výuku je dost nemožné. To, co děti probírají během normální výuky během dne za zhruba pět hodin, musíme stihnout ani ne za dvě. Dceři určitě chybí basketbalové tréninky a kroužky. Mně navíc chybí možnost setkávání s ostatními lidmi.

Elena Vejdělková (Infocentrum Pod Velvarskou branou)

Uzavření kanceláře infocentra zatím nijak významně moje pracovní činnosti neomezuje. Všechno potřebné jsem si přinesla na záložním disku domů, služební maily a telefonáty můžu  vyřizovat i z domova. Největším problémem je mé domácí technické vybavení. To mě dokáže potrápit dost, ale zvládám to. Pro úkol, na kterém teď pracuji, tj. příprava článků do nových Slánských turistických novin, mám při home office větší klid a možnost soustředění. Mám teď také více času věnovat se věcem, které v běžném pracovním životě neustále odkládám anebo valím před sebou (například úprava nových webových stránek). Když potřebuji odpočinek, vyrábím malé slánky, „sláničky“.

Do osobního života mi koronavirus přinesl obavy a neustálé otázky. Jak ještě dlouho? Co bude dál? Kam až to půjde? Strach o všechny ostatní mé blízké, rodinu a přátele. Vzhledem k mým zdravotním potížím se snažím dodržovat důsledně všechna doporučení a nařízení lékařů. Vyhýbám se co možná nejvíce kontaktu s ostatními lidmi, a to i v rodině. Můj kontakt s lidmi se omezil na telefonní volání.

Koronavirus výrazně omezil můj život, ale to asi nám všem. Chápu, že v této situaci, kdy všichni chceme, aby už to bylo co možná nejdříve za námi, je to nutné. Mrzí mě, že se kvůli svému zdraví nemohu nějak aktivně zapojit do pomoci. Doufám, že se podaří brzo vše vyřešit a překonat. Snažím se udržet optimismus, a tak myslím na to, co budu dělat, až to bude za námi. Pomáhá mi hodně i práce. Jsem ráda, že se jí mohu věnovat a své myšlenky alespoň na chvíli odvést jiným směrem.

Jáchym Pešata (Infocentrum Pod Velvarskou branou)

Koronavirus ovlivnil moji práci a osobní život zcela určitě celkem podstatně. Infocentrum je totiž od pátku 13. března zcela uzavřené pro veřejnost. Město tak předběhlo vládní opatření a stihlo své instituce uzavřít ještě dřív, než to vešlo v celostátní platnost. Od té doby jsem tedy střídavě v Knihovně Václava Štecha a doma v režimu home office. V knihovně pomáhám, s čím je potřeba – zpra­co­vávám seznamy vyřazených titulů, stříhám lekníny, přebírám knihy. Alespoň částečně se tedy ze mě stal knihovník, což určitě není na škodu. Při přebírání všech možných vyřazených titulů jsem totiž objevil mnoho zajímavostí a pokladů, které se vážou k mnou milované historii našeho města a regionu. Tyto zajímavé knihy si podrobně prohlížím, a možná i proto jsem všechny ještě nezařadil. Poznal jsem se lépe s týmem milých knihovnic, to je pro naši spolupráci bezesporu velkou výhodou. Každou středu bývám také v budově Městského úřadu ve Slaném, kde na zřízené recepci pomáhám s nově nastaveným úředním režimem. V režimu home office pracuji na připravovaném letáku ze série Tipy na vycházku, jsem v úzkém kontaktu s profesorem ze slánského gymnázia, s panem Zdeňkem Víškem. Opět jde o mně blízké téma, ve kterém je stále co objevovat.

Část rodiny je doma a pracuje či studuje online. Starost o prarodiče rozhodně vzrostla. Snažíme se jim zajistit vše potřebné, aby museli vycházet ven co nejméně. Přidal jsem se také k týmu dobrovolníků Farní charita Slaný, pro kterou jsem roznesl stovky informačních brožur. Změna je viditelná, věřím ale, že se situace dříve či později obrátí k lepšímu.

Foto: archiv Knihovny Václava Štecha Slaný