MILOSLAV NIČ nicmila@gmail.com

V předchozích částech tohoto seriálu jsem se zaměřil na to, co může v budoucnosti zřizovatel vyžadovat od veřejných knihoven a co vše by měli knihovníci umět ve světě průmyslu 4.0. V tomto a následujícím článku se zaměřím na zařazení tohoto usilování do celospolečenského kontextu.

Na slánské konferenci Knihovna – pilíř 4.0 vzbudila velký zájem přednáška Rut Bízkové SMART Česko – inovace ve prospěch lidí (videozáznam přednášky naleznete na adrese: https://pilir4.info/outputs.html). Přednášející je v současnosti hlavní řešitelkou projektu Strategický rámec Svazu měst a obcí v oblasti SMART City (http://prosperujiciobecbudoucnosti.cz/), jehož cílem je představit ucelenou strategickou vizi regionálního rozvoje pro nadcházející desetiletí. V pátek 21. 2. 2020 se konala závěrečná konference projektu, na které byly představeny výsledky dvou let usilovné práce v podobě řady dokumentů hodných pozornosti.

V Česku jsme přeborníci ve zpracovávání a publikování stovek stran textů, kterými se nikdo neřídí a které opakují všeobecné (a někdy i zastaralé) pravdy. Nedokážu předpovědět, zda se novým strategickým rámcem bude někdo řídit. Nicméně i kdyby se stal jen další obětí standardního českého přístupu, vyplatí se jeho obsah prostudovat. Všechny dokumenty naleznete na adrese: http://prosperujiciobecbudoucnosti.cz/dokumenty-ke-stazeni/. Zaměřím se na části, které mají přímý či nepřímý vztah k veřejným knihovnám a k rolím, které by měly knihovny zastávat v kontextu budoucího „Chytrého Česka“. V článku se opírám především o dokument SMART ČESKO: základní teze (http://prosperujiciobecbudoucnosti.cz/dokumenty-ke-stazeni/smart-cesko-zakladni-teze/), který shrnuje hlavní myšlenky strategického rámce. Příště půjdu do větších podrobností a využiji všech publikovaných materiálů.

Ústřední myšlenkou rámce je jednoduchý, ale velmi často nedoceněný fakt: Rozvoj obcí je hodnotou sám o sobě, ale není cílem. Tím je vytvoření dobrých podmínek pro obyvatele, kteří v obcích žijí. Při rovných právech občanů i obcí to znamená, že nikdo by neměl být zvýhodněn nebo znevýhodněn tím, kde žije. Cílem je tedy vytvořit podmínky pro dobrý život lidí každého věku a stavu a jakéhokoli stupně vzdělání na každém místě České republiky, tj. od nejmenší obce po hlavní město.

Cílem nejsou moderní technologie, progresivní organizační struktury ani optimalizace lidských a materiálních zdrojů. Úspěšné zavedení vhodné technologie nebo organizační struktury může významně pomoci k naplnění cíle, ale nesmí být vrcholem snažení. Tím je zlepšení podmínek pro konkrétního jedince žijícího v konkrétní komunitě a na konkrétním místě. Veřejné knihovny jsou svojí povahou a historií předurčeny k velmi důstojné roli v tomto procesu, pokud dokáží skloubit historické zkušenosti s požadavky nové doby.

Každá strategie se určuje pro nějaké časové období, a protože u předkládaného strategického rámce jde o procesy dlouhodobé, nepřekvapuje, že nejzazší uvažovaný časový horizont sahá desítky let dopředu v centrální představě Vize 2050: Udržitelné Česko (Udržitelné Česko je kultivovaná kulturní a prosperující evropská země sebevědomých a vzdělaných lidí, kteří vytvářejí otevřené a funkční komunity v přirozeně rostoucích obcích, jež (pokud možno) nevytvářejí žádný typ zátěže (dluhu) pro budoucí generace.

Autoři strategie nacházejí pro naplnění vize tři základní směry, na které je třeba se soustředit a se kterými se i já osobně dokážu ztotožnit:

— kultivovaná společnost lidí;

— ekonomika založená na znalostech;

— uhlíkově neutrální země.

Role veřejných knihoven k dosažení třetího cíle, tedy uhlíkové neutrality, bude samozřejmě okrajová. Další dvě priority se však přímo týkají ústředních činností knihoven.

Hlavní vize strategického rámce se promítá do hlavního cíle strategie, který je představen jako Obec krátkých vzdáleností – Česko jako internet a upřesněn odstavcem: Obec/komunita je „obcí krátkých vzdáleností“. Globalizační nástroje, zejména rychlý internet (digitalizace), umožňují, aby lidem byly doručovány služby do místa, kde žijí (kde jsou doma), místo toho, aby za prací a službami dojížděli. Tím se mění kvalita života lidí, včetně doprovodných efektů – snížení zátěže životního prostředí, menších nároků na dopravu, možností uplatnění se v místě bydliště nebo v blízkém okolí. Veřejné knihovny jsou právě takovou institucí, která má k občanům blízko a může vycházet z dlouhodobých zkušeností a praxe. V dalším textu se píše, že Česká republika je síť více než 6250 spolupracujících komunit, spojených společenskými, technologickými a infrastrukturními vazbami. Myslím, že nejsem sám, koho napadne, že velmi hustá síť veřejných knihoven se přímo nabízí k plnění této představy.

Pro plnění ústředního cíle obce krátkých vzdáleností se autoři zaměřili na čtyři strategické oblasti:

— lidé na prvním místě;

— přitažlivá země;

— infrastruktura 21. století;

— soudržné Česko, odolná společnost a dobrý soused.

Hned první strategická oblast Lidé na prvním místě je základním principem každé úspěšné knihovny a právě knihovny mohou významně přispět k naplnění strategických cílů v této oblasti:

— zajistit kvalitní vzdělání (schopnost uplatnit se po celý život) a příležitost pro sport/pohybové aktivity;

— dostatečné sociální a zdravotní služby;

— v naší obci se dobře žije, pracuje a podniká.

O významu veřejných knihoven pro zajištění kvalitního vzdělání pro každého není třeba vzdělaného člověka přesvědčovat a kvalita veřejných knihoven je vypovídajícím ukazatelem o úrovni vzdělanosti v každém státě. V kontextu naší republiky má hustá síť kvalitních knihoven obzvláštní význam. Text strategického rámce uvádí: Česká republika má nejvíce decentralizované školství na světě. Nedokážu posoudit, zda jsme opravdu tou nejvíce decentralizovanou zemí světa, každopádně i z vlastních zkušeností vím, jak významné problémy krajní decentralizace přináší. Existence velký rozdílů mezi jednotlivými školami a následnými příležitostmi obyvatel není tajemstvím a nelze než plně souhlasit s tvrzením: Je tedy velkou výzvou školství České republiky toto změnit. Vytvořit stejně dobré podmínky pro vzdělávání na všech místech České republiky, zajistit prostupnost mezi jednotlivými stupni vzdělávání, podpořit talenty, kritické myšlení a kreativitu a připravit systém na to, že se lidé budou vzdělávat celoživotně, a to různými formami.

V předkládaném strategickém rámci jsou strategické cíle upřesněny v cílech specifických. Několik z těchto specifických cílů se knihoven přímo dotýká. Zaměřím se na dva specifické cíle, které považuji za klíčové.

Strategická oblast: lidé na prvním místě – Strategický cíl: zajistit kvalitní vzdělání – Specifický cíl: vzdělání dostupné na každém místě země

Strategickým rámcem prolíná slovní spojení dostupné na každém místě země – a zcela oprávněně. Myslím, že i mnoha čtenářům dělají starosti prohlubující se rozdíly mezi jednotlivými regiony naší republiky jako i mezi různými generacemi Čechů. Mezigenerační rozdíly jsou staré jako lidstvo samo. Průmyslové revoluce posledních století však rozdíly mezi generacemi začaly prohlubovat a nástup internetu a dalších počítačových technologií vytvořil prostředí, které je historicky zcela nové. Nejenže se objevují nové rozdíly mezi jednotlivými generacemi, ale zužuje se i věkové vymezení generace. Na narůstající počet vedle sebe žijících generací má nezanedbatelný vliv i prodlužující se délka lidského života. V doprovodném textu k specifickému cíli se píše: Vedle sebe budou existovat generace, které vyrostly „bez internetu“, generace digitálních imigrantů, kteří se naučili využívat služeb digitalizace v pozdějším věku a generace Y a Z – generace digitálních domorodců. “

Internet a digitální služby se dnes využívají ve všech oblastech života. V práci i při zábavě, při cestování i v nemoci, při nákupech i při sociálním kontaktu. Alternativy k digitálnímu světu samozřejmě existují, to však neznamená, že využívání těchto alternativ sebou nenese řadu vedlejších nákladů. Věkově patřím k starší polovině obyvatel republiky. Zároveň jsem však jeden z prvních digitálních domorodců nebo spíše imigrant pionýrské generace, která začala kolonizovat území dosud patřící jen skupinám domorodých programátorů.

Nejsem nadšený z řady doprovodných jevů, které digitální svět přináší. Dávám přednost hospodě před Facebookem, raději trávím tři hodiny na trase maratonu než u počítačové náhražky, i když jsem si několikrát zažil, jak snadné je podlehnout počítačovým hrám, a to v každém věku. V jedné ze svých životních rolí jsem vysokoškolský učitel a mnohokrát jsem zažil, jak daleko může sahat mobilní závislost některých studentů.

Na druhé straně ušetřím desítky hodin ročně při digitálních nákupech a často i nemalé finanční prostředky díky porovnání cenových nabídek obchodů. Pracuji téměř výlučně doma a k neustálé dispozici mám miliony knih a tisíce špičkových odborných časopisů. Tento článek dopisuji s malým zpožděním způsobeným akutní střevní chřipkou a k rychlému návratu do provozuschopného stavu mi digitální informace významně pomohly.

Strategická vize sahá do roku 2050, tedy do období za 30 let. Statisticky mám více než poloviční šanci tuto vizi porovnat se skutečností. Před třiceti lety se psal rok 1990. Web, který lidé často vnímají jako synonymum internetu, tehdy ještě neexistoval, právě se rodil v chytrých hlavách v CERN. V té době jsem byl nadprůměrně sečtělý student třetího ročníku VŠCHT Praha s hlubokým zájmem o techniku. Kdybych tehdy psal článek o vizi 2020, byla by o jiném světě, než ve kterém žijeme. A tempo rozvoje se stále zrychluje.

Zůstává však jedna jistota. Lidé, kterým je ve správný čas podána pomocná ruka, se dokáží přizpůsobit a sami sebe překonat. Budoucí centrální úlohu veřejných knihoven vidím v tom, že budou pomocnou rukou v digitálním světě na konkrétním, ukotveném místě, kde ji budou konkrétní potřební hledat a nalézat.

Strategická oblast: lidé na prvním místě – Strategický cíl: v naší obci se dobře žije, pracuje a podniká – Specifický cíl: komunitní život založený na místní sounáležitosti, kultura a sport

V tomto specifickém cíli se o knihovnách píše explicitně: V rámci strategie rozvoje obce by měla být věnována samostatná pozornost tomu, čím obec žije, jak se vytváří příležitosti pro společenský život v obci, jaké jsou technické možnosti, prostory pro provozování kultury, sportu, zda je zde veřejná knihovna, obecně – co ví radnice o životě v obci a jak jej může podpořit. O několik odstavců dále se uvádí: Důležité je využití místních knihoven (jsme zemí s jednou z nejhustších sítí veřejných knihoven)...

Při svém styku s knihovnickou komunitou vnímám, jak zde představa veřejné knihovny jako komunitního a společenského centra města či obce zakořenila a jak stále více knihovníků se s touto úlohou knihovny ztotožňuje. V minulých článcích jsem psal o tom, že průmysl 4.0 se netýká zdaleka jen technologií, ale že bude mít i hluboké sociální dopady, které se budou promítat do života všech regionů.

Nebudu nosit dříví do lesa opakováním stejných závěrů, ale navážu na představu pomocné ruky v digitálním světě. Nestačí, že existuje možnost nalezení pomoci. Potřební lidé musejí nabízenou pomoc opravdu nalézt. A to není nic samozřejmého. Zkuste si přečíst pár rozhovorů s ministry nebo se dejte do řeči s úředníky na všech úrovních státní správy. Mnoho z nich, tipuji většina z nich, si neuvědomuje, že jejich dobře míněná a často i efektivní pomoc se v reálném životě nevyužívá. O její dostupnosti a významu totiž vědí ti, kteří ji nepotřebují, protože mají znalosti, zkušenosti a kontakty. Je velmi obtížné vcítit se do možností, pocitů a uvažování lidí, kteří pomoc potřebují. I když se o to snažím, není to jednoduché a často selžu.

Veřejná knihovna jako komunitní centrum, kam lidé přijdou za jiným účelem, ale odjedou s pomocí, která jim změní život, je vizí, pro kterou stojí za to usilovně pracovat.