Hlavní obsah stránky

ZE SVĚTA

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

V africké Keni zkoumají vliv kultury čtení mimo vzdělávací prostředí univerzit, způsoby interakce lidí s textem v jejich každodenním životě a strategie pro práci s textem. Kultura čtení je prostředí, ve kterém existuje společná praxe čtení pro radost nebo volný čas a je ceněna. Vzdělání má v Keni vysokou hodnotu a celková gramotnost patří mezi nejvyšší ve východní Africe (míra gramotnosti dospělých je 78 %). Vědci zkoumají, proč se kultura čtení v Keni příliš nerozvinula. Čtení zde bylo totiž vždy spojeno s absolvováním standardizovaných testů. Studenti procvičují čtení a psaní ve třídě a po ukončení této stresující praxe pravděpodobně nebudou chtít číst pro radost. Pedagogové vypozorovali, že snížení počtu povinných předmětů na základní škole vedlo k tomu, že děti více času četly knihy. Byly vyvinuty atraktivní programy, které by měly dětem přinášet ze čtení radost – studenti a žáci čtou venku nebo si navzájem vyprávějí příběhy založené na čtení, děti si oblíbily také projekt Čtení dětí ve stanech. Čtení v Keni ovlivňuje fakt, že nebylo zcela odděleno od koloniálního vlivu, včetně křesťanství. Před kolonizací dominovala orální kultura, v níž byly vyprávění a zpěv primárními formami předávání znalostí. Když britští kolonizátoři v Keni zavedli čtení a psaní do formálního vzdělávání, bylo hlavním cílem vycvičit Keňany pro různá povolání a indoktrinovat křesťanské náboženské hodnoty čtením náboženských textů. Dalším důvodem pro nízkou kulturu čtení je nedostatek vhodné literatury.

(IFLA Journal – Volume 45, Number 4, December 2019, s. 301–308)

Městská knihovna v německém Spandau působí jako prostředník mezi odborníky a středisky péče o děti. Je obtížné podporovat čtení dětí, pokud již na počátku školy nemají nejjednodušší základy gramatiky a slovní zásoby. V berlínské čtvrti Spandau žije přibližně 15 000 dětí od narození do šesti let, z nichž celá třetina potřebuje podporu při přijímacím řízení na základní školu. Růst počtu dětí vyrůstajících v chudobě a u nedostatečně vzdělaných rodičů je očividný. Například až 60 % dětí v okrese Falkenhagener Feld je postiženo chudobou. Střediska péče o děti se snaží je jazykově podpořit, ale postrádají základní znalosti a nemají kvalifikovanou nabídku pro rodiče a pedagogy. Vzhledem k tomu, že ani odborné znalosti knihovníků nebyly v této oblasti dostatečné, rozhodla se knihovna navázat spolupráci s vysokoškolskými učiteli jazyků a předložila projekt na financování jazykové podpory pro uprchlíky ve svém regionu. Městská knihovna Spandau získala na tento projekt částku 163 000 EUR a začala spolupracovat s devíti centry péče o děti. Knihovna se také spojila s organizací GFMB, která poskytuje poradenství a podporu rodičům, pedagogům a školitelům ve vzdělávacích institucích v oblasti jazyka. Byly zde také vyvinuty nové metody a koncepty jazykové podpory a hodnocení jazykové úrovně. Jazykové vzdělávání je nyní součástí podpory čtení v dětských knihovnách. Uskutečnit projekt v tomto měřítku mohou pouze vyškolení asistenti jazyků.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 71, Nr. 10, 2019, s. 540–542)

Průzkum ukázal, že na Slovensku se věnuje fundraisingu necelých 40 % knihoven, ačkoliv cca 55 % knihoven význam tohoto pojmu zná a cca 49 % knihoven se setkalo s jeho praktickou aplikací v jiné neziskové organizaci. Pojem fundraising není ve slovenských knihovnách dostatečně etablovaný. Překážkou při jeho aplikaci je dále nedostatek lidských zdrojů, času, vědomostí, schopností a motivace a chybějící právní subjektivita knihoven. Knihovny, které se fundraisingu věnují, to činí hlavně proto, aby zabezpečily udržitelnou organizaci, aby se rozšiřovaly, rozvíjely a otevíraly veřejnosti. Za jeden rok této činnosti jsou knihovny schopné získat finance v hodnotě několika tisíců eur. Osobou zodpovědnou za fundraisingové aktivity je zpravidla ředitel. Knihovny se soustřeďují více než na masové oslovení potenciálních dárců na osobní setkání, telefonáty a korespondenční a emailovou komunikaci. Uplatňují v rámci zpětné vazby především poděkování a více než polovina z nich poskytuje svým dárcům benefity, nejčastěji formou bezplatného poskytování knihovnicko-informačních služeb. Často odměňují dárce umístěním reklamních materiálů do svých prostor nebo zveřejňováním seznamu dárců.

(Knižnica – ročník 20, číslo 3, 2019, s. 11–20)

Připravil ROMAN GIEBISCH