MILOSLAV NIČ nicmila@gmail.com

V únorové části tohoto cyklu jsem se zabýval službami, které může zřizovatel u městské veřejné knihovny poptávat v době nastupujícího průmyslu 4.0. Aby však mohla knihovna služby nabízet, musí mít k tomu odpovídající podmínky, tedy zejména zaměstnance. Dnes se přidržím oblastí, které nastínil článek předešlý, a rozvinu je zvláště v pohledu personálnm. Budu vycházet z předpokladu ideálního světa, kde sehnat správného člověka není problém, k realitě se vrátím v posledních odstavcích. Názvy mezititulků jsem si vypůjčil z minulého článku (Čtenář č. 2/2020, s. 50–52).

Nejsem členem knihovnické komunity, ale dobře vím, s jakými obtížemi se knihovny v personální oblasti potýkají. Smyslem článku není hromadit další nářky nebo se uchýlit k nicneříkajícím klišé. Nikdy jsem nebyl ředitelem knihovny a nemohu přispět praktickými radami. Jako městský radní se velkými úspěchy v personální pomoci knihovně pochlubit také nemohu. Zaměstnanci knihovny jsou vedeni ve statistikách jako zaměstnanci úřadu a jakékoliv navyšování počtu zaměstnanců úřadu je ožehavé téma.

Nebudu se také pouštět do diskuzí, jak by mělo vypadat vzdělání knihovníka, který právě vystudoval a nyní nastupuje do knihovny (nebo jestli do knihovny vůbec nastoupí). Na loňské slánské konferenci se o těchto tématech rozhořela velmi živá diskuze po přednášce Tomáše Štefka z brněnského KISK (všechna videa přednášek jsou dostupná na adrese https://www.pilir4.info/outputs.html). Před 15 lety jsem se do této dlouhodobé debaty zapojil konkrétními činy i já, když jsem na VŠCHT Praha založil obor Informatika a chemie, který měl mj. za cíl vychovávat odborné knihovníky, jehož několik absolventů v knihovnách pracuje a dodnes o nich slýchávám velmi povzbudivá slova.

Přístup k informacím

Průmysl se už nyní vyvíjí velmi rychle a nastupující průmysl 4.0 tempo nejen dále zrychlí, ale převede i na kvalitativně novou úroveň. Průmyslová výroba 4.0 bude vycházet vstříc individuálním požadavkům zákazníků, to znamená, že lidé spojení s výrobou budou potřebovat mnohem širší škálu informací než dosud. Mění se i povaha práce a lidé budou muset být mnohem flexibilnější, pokud si chtějí udržet současné pracovní i mimopracovní postavení. Mění se i optimální velikost firem z hlediska produktivity práce. Ve světě velkých korporací je výrazný trend k posílení nezávislosti jejich jednotlivých složek a na straně druhé se otevírají velké možnosti pro malé a střední firmy, které mohou úspěšně konkurovat mezinárodním kolosům.

Zvýšené informační požadavky a narůstající počet firem a organizací, které si nemohou dovolit pokrývat všechny informační požadavky vlastními silami, povede ke zvýšené poptávce po informačních službách a zdrojích. Veřejné knihovny jsou přirozená centra uspokojování zvýšené poptávky, ovšem za předpokladu, že v ní pracují knihovníci, kteří mají přehled o významných informačních zdrojích a dokáží reagovat na konkrétní problémy klienta. Reakce na konkrétní problémy automaticky zahrnuje schopnost problémům porozumět, převádět je do podoby, která je vhodná pro informační účely, a výsledky srozumitelně a v souvislostech předat klientovi. A to vše v situaci, kdy si mnoho klientů neuvědomuje, jak jsou jejich reálné informatické znalosti nedostatečné.

V českém prostředí se přidává fakt, že čeština není světovým jazykem a většina požadovaných informací není v češtině dostupná. Dobrý knihovník ve věku průmyslu 4.0 musí být schopen komunikace v anglickém jazyce a výhodná je i znalost dalších jazyků. Automatické překladače jsou velkou pomocí, ale bez schopnosti základního porovnání s původním textem může být jejich pomoc zavádějící.

Přístup k moderním technickým zařízením

Stejně jako v případě informačních zdrojů je klíčová schopnost porozumění anglickému jazyku včetně odborných termínů. Knihovník by měl mít představu, jak zařízení funguje, a být schopen odstranit drobné softwarové či hardwarové závady. Jelikož cílem je naučit s přístrojem pracovat klienta, tak velmi podstatné jsou i jeho komunikační dovednosti.

Přístup k celoživotnímu vzdělávání

V životě nemůžeme ovlivnit řadu věcí. Rodíme se do určitého materiálního a duševního zázemí, které je velmi snadné kritizovat, pokud jste měli štěstí v prvotní životní loterii, pokud jste ale štěstí neměli, tak moudré rady, jak se máte sami snažit, příliš nepomohou. Náhoda vůbec rozhoduje o mnohem více věcech, než si úspěšní připouštějí, je však pravda, že náhoda přeje připraveným. Snažme se tedy, aby měla co nejvíce šancí být spravedlivá.

Pokud by veřejné knihovny nedělaly nic jiného, než usnadňovaly přístup k celoživotnímu vzdělávání všem spoluobčanům, bude jejich společenská role neocenitelná. A veřejné knihovny mají všechny předpoklady stát se hlavním centrem celoživotního vzdělávání města či obce.

V této oblasti jsou klíčové organizační schopnosti knihovníků. Z vlastních zkušeností vím, že řada lidí je ochotna nabízet své znalosti a zkušenosti bez finančních nároků, odrazují je však obavy z časových nároků a organizačních starostí. Knihovny, které nabízejí zázemí a flexibilitu, nebudou mít o výborné dobrovolné spolupracovníky nouzi.

K zajištění klidu je třeba i zázemí technické. Pokud dokáže knihovník řešit technické problémy bez nutnosti shánění dalšího personálu nebo zapojování hosta, je to velká výhoda. Míra trpělivosti každého člověka je konečná. Pokud se pořádané akce mění v souboj s technikou a organizačními zádrhely, bude zásoba potenciálních spolupracovníků rychle klesat. Všichni víme, jak je svět malý a jak rychle se v něm šíří informace, obzvláště když se s výjimkou velkých měst bude potenciální okruh spolupracovníků osobně znát. Skupiny aktivních obyvatel měst jsou docela malé a potkávají se při mnoha příležitostech.

Zprostředkovávání kontaktů

Role zprostředkovatele kontaktů má jednu velkou nevýhodu – velmi obtížně se objektivně měří. Jedna věc je psaní čárek za každé doporučení jména ze seznamu, něco úplně jiného je produktivní zprostředkování kontaktu.

Knihovník si musí vytvářet sociální kapitál, okruh lidí, kteří jej někdy potřebují nebo kterým je sympatický. Kombinace všeobecné vzdělanosti a sociálních dovedností je nezbytná. Síť kontaktů se nebuduje ze dne na den nebo z měsíce na měsíc. Vynikající specialista-morous může mít velkou cenu pro soukromou firmu nebo vědecké pracoviště, ale pro knihovnu velký význam nemá. Na druhé straně okouzlující postavička bez silného osobního odborného základu se uplatní v hospodě, ale funkční síť kontaktů s ní nevybudujete, protože nedokáže poznat, co vlastně potřebujete, ani nemá užší styk s odborníky, které potřebujete.

Síť místních kontaktů okolo jednotlivých knihoven, které jsou propojeny napříč republikou, by měla velký potenciál ve světě průmyslu 4.0 a přinášela by naší republice významnou konkurenční výhodu.

Kurátorství dat

Data jsou základní surovinou průmyslu 4.0. Někdy v budoucnosti může být umělá inteligence schopná těžit kvalitní data z libovolného zdroje a bez přispění člověka. Tak daleko ale systémy umělé inteligence nepokročily a v některých oborech toho nebudou schopné ještě mnoho let.

Organizace, veřejné i soukromé, dnes poskytují nepřeberná množství dat. Pokud by byla data v uspořádané podobě a obsahovala nezbytné doplňující informace (metadata), dosahovala by jejich skutečná tržní hodnota astronomických částek. Umělá inteligence už dnes pomáhá při plánování obchodních a logistických operací nebo při strategickém rozhodování firem. Města, která o sobě nebudou poskytovat kvalitní data, propásnou mnohé příležitosti, protože pro software budou bílými místy na mapě.

Protože nežijeme v ideálním světě, je skutečná využitelnost poskytovaných dat mnohem menší. Doporučuji vám přednášku Jakuba Klímka, experta ministerstva vnitra v oblasti otevřených dat (https://pilir4.info/outputs.html), která rozebírá reálnou situaci. Data je nutné manuálně opravovat a dohlížet nad kvalitou automatických úprav. Velmi často jde o prastaré knihovnické postupy přenesené do nového prostředí.

Od knihovníka nové prostředí vyžaduje schopnost práce s databázemi a s editačním soft-warem. Vyplácí se i znalost formátů dat a prostředí, ve kterém data vznikají. Převodem dat jsem se zabýval i profesionálně a mohu potvrdit, že nabídka komplikovaných i hloupých chyb je opravdu pestrá. Knihovník musí být schopen vyhodnotit spolehlivost zdrojů a nacházet zdroje nové, které umožní opravit, upřesnit nebo rozšířit informace stávající. Knihovník, který navíc umí psát počítačové programy ulehčující práci s daty, se nemusí o své budoucí uplatnění strachovat.

Společenská záchytná síť

Průmysl 4.0 s sebou přinese silné otřesy celospolečenské. Pokroky v sociální oblasti jsou přitom křivolačejší a diskutabilnější než v technice a je těžké hledat spolehlivé recepty. Knihovny jsou z podstaty své práce předurčeny být jednou ze základních veřejných společenských opor a v historii tuto roli také hrály. Svět se ale mění a s ním se mění potřeby a zvyklosti klientů knihoven. Technická náročnost současného života spojená s osamělostí uprostřed zdánlivého sociálního propojení nemá v historii obdobu.

Mnoho lidí se bez vnější pomoci nedokáže vymanit ze spirály technického a sociálního zaostávání. Je velmi důležité si uvědomit, že sociální a technické zaostávání spolu často souvisí. Technické neznalosti uzavírají cestu k řadě povolání i komunikačních kanálů. Sociální zaostávání omezuje dostupnost rady a pomoci i v technických záležitostech. Knihovník spojující profesní dovednosti včetně porozumění moderním technologiím a sociální schopnosti může doslova změnit život svých spoluobčanů.

Realita

V předchozím textu jsem psal o řadě požadavků na ideálního knihovníka. Žijeme však v reálném světě a zaměstnance obdobných kvalit obtížně hledají i bohaté soukromé firmy, které mohou využít širokou škálu lákadel. Požadavků je navíc tolik, že jejich naplnění jediným zaměstnancem by byl téměř nadpřirozený úkaz. Veřejné knihovny nepatří k nejlépe platícím zaměstnavatelům a nelze očekávat, že by v blízké budoucnosti došlo k výrazné změně, i když doufám, že se jejich důležité práci dostane většího finančního ohodnocení.

Knihovny tak mají dvě reálné možnosti personálního rozvoje, a to objevovat nové kvality v současných zaměstnancích a vyhledávat dobrovolné spolupracovníky mezi lidmi s finančně nenáročnou motivací.

Každý člověk má své limity schopností, ale většina lidí se těmto limitům ani zdaleka nepřiblíží. Pokud je ředitel knihovny ochoten tolerovat zvláštnůstky kreativnějších zaměstnanců, které dramaticky neohrožují chod knihovny, a smíří se s faktem, že nic nepokazí jen ten, kdo nic nového nedělá, může být sám překvapen, jaký potenciál se v lidech skrývá. Naše české prostředí je bohužel nastaveno tak, že neúspěch se nebere jako výborná příležitost k poučení, ale jako tragédie, které je třeba zabránit za každou cenu. Mírný pokrok v mezích zákona však pro dlouhodobý rozvoj knihoven nebude stačit. Doba se mění příliš rychle.

Lidé mají nejen limity svých schopností, ale také limity ve své časové a fyzické kapacitě. I kdyby se ukázalo, že se ve většině knihovníků skrývají téměř nadlidské schopnosti, potřeb je příliš mnoho. K jejich naplnění je nutné hledat pomoc mimo zaměstnanecký poměr. Existují dva velké rezervoáry potenciálních spolupracovníků: studenti a důchodci. Když pomineme finanční přilepšení, které může být pro příslušníky těchto skupin zajímavé, hlavním prezentovaným lákadlem by mělo být něco jiného.

U studentů by se mělo zdůrazňovat získávání zkušeností s reálným životem. Práce v knihovně nabízející služby poptávané v širším rámci průmyslu 4.0 jim nepřinese jen všeobecné pracovní návyky a zkušenosti, které mohou získat na libovolné brigádě, ale i nové praktické znalosti, které jim škola neposkytne. Čím širší bude zapojení studentů do moderních projektů knihoven, tím častěji se budoucí zaměstnavatelé setkají s pozitivním vlivem těchto zkušeností a budou je vyhledávat v životopisech čerstvých absolventů. Pokud se stane praxe v knihovnách významným argumentem při přijímacích pohovorech, knihovny se o příliv nových sil obávat nemusejí.

Skupina seniorů je dalším zdrojem potenciálních spolupracovníků. Samozřejmě je velký rozdíl, je-li člověku dvacet, nebo sedmdesát. Každý se však může rozvíjet bez ohledu na věk, pokud k tomu dostane vhodné prostředí a příležitost. Česká společnost trestuhodně mrhá vzácnými lidskými zdroji tím, že všechny starší spoluobčany považuje zejména za konzumenty sociálních služeb, a tedy přítěž, na kterou je třeba vydělávat. V dobách nedostatku pracovních sil už některé firmy začaly chápat, jak významní pro ně mohou být zaměstnanci předdůchodového a důchodového věku. Další si to uvědomí v okamžiku, kdy své postarší zaměstnance nechají odejít.

V podnikání se často hovoří o konkurenční výhodě. Veřejné knihovny mají velkou výhodu v tom, že se do nich senioři vracejí poté, co je přestali před padesáti lety navštěvovat. K přerodu ze čtenáře na spolupracovníka pak už zbývá jen krůček. Noví spolupracovníci obohatí svůj současný život a knihovny získají pomocníky s mnoha životními a praktickými zkušenostmi, a to i v oborech, kde by u ekonomicky aktivní populace neměly šanci.

Dnešní článek zakončím citací z toho předešlého: Materiálové zabezpečení je možné v případě potřeby nakoupit velmi rychle, ale kvalitní a připravení lidé se tak snadno zajistit nedají. Připravujme se už nyní na dobu, která s určitostí přijde, protože až přijde, může být na účinná opatření pozdě.