Knihovnu vnímejme jako vzdělávací instituci

Současný ministr kultury Daniel Herman poskytl našemu časopisu rozhovor, který pokrývá široké spektrum problematiky knihovnictví a knižní kultury. Týká se činnosti a financování knihoven, dotační politiky Ministerstva kultury v oblasti knižní kultury, otázek aktuální přípravy legislativy, podpory čtení a čtenářství, situace kolem rekonstrukce stávající budovy Národní knihovny ČR v Klementinu a výhledu na stavbu novou, ale nevyhýbá se ani osobním otázkám.

Pane ministře, za velký úspěch považujeme přijetí Státní kulturní politiky na léta 2015–2020, na jejíž přípravě se aktivně podílela knihovnická veřejnost. Dokument implementace poprvé vyčíslil finanční náklady na realizaci jednotlivých priorit. Podaří se tyto finanční prostředky získat do rozpočtu MK?

Plán implementace představuje optimální či potenciální výši prostředků státního rozpočtu, kdy jednotlivé fáze a úkoly budou realizovány v míře odpovídající aktuálním rozpočtovým možnostem. Strategickým cílem Ministerstva kultury ČR je stále, v souladu s Programovým prohlášením vlády, aproximovat rozpočet kapitoly našeho ministerstva tak, aby její rozpočet dosáhl 1 % celkových výdajů státního rozpočtu.

V současné době ministerstvo kultury ve spolupráci s Ústřední knihovnickou radou a dalšími odborníky připravuje novou koncepci rozvoje knihoven na léta 2016–2020¹ (s výhledem do roku 2025). Co by v ní podle Vašeho názoru nemělo chybět?

Za velmi důležité v současné době překotného rozvoje informačních technologií považuji dva aspekty – jednak rozvoj schopností tyto technologie efektivně používat (otázka digitální gramotnosti), ale zároveň v nemenší míře rozvíjet porozumění psanému textu (otázka čtenářské gramotnosti). Domnívám se, že role knihoven v obou těchto směrech je nezastupitelná a měla by se promítnout do zmíněné koncepce.

Během vašeho působení ve funkci ministra kultury potěšitelně vzrostl objem prostředků rozdělovaných v rámci grantových řízení pro oblast literatury a knihoven. Uvažujete o zavedení nových dotačních titulů, případně nějaké systémové změně dotačního řízení?

Rozpočtové možnosti skutečně umožnily jak významné navýšení prostředků na podporu současné literární tvorby i vydávání překladů české literatury v zahraničí, tak i v oblasti knihoven zahájení nového programu na podporu nákupu cizojazyčné literatury do knihoven, který byl dlouhodobým záměrem Ministerstva kultury ČR. Projekt vychází z předpokladu, že v každém kraji vzniknou centra, zajišťující efektivní vytváření výměnných knihovních fondů cizojazyčné literatury pro knihovny regionu. Pokud jde o změny v dotačním řízení, v oblasti literatury jsme zavedli možnost tzv. víceletých grantů pro kulturní aktivity, konkrétně pro vydávání literárních periodik a pořádání literárních festivalů a přehlídek i na přípravu a vydání náročných edičních počinů. Ministerstvo kultury tím vyšlo vstříc potřebám realizátorů významných kulturních akcí, samozřejmým předpokladem je splnění stanovených podmínek na straně žadatele.

V roce 2005 předalo ministerstvo kultury do kompetence krajů dotační program podpory regionálních funkcí knihoven. Jedná se o základní podporu knihoven v malých obcích. Během deseti let došlo ke snížení dotací o 21 mil. Kč. Některé kraje převedly finance do jiných oblastí. Mohlo by se ministerstvo nějakým způsobem angažovat v této oblasti, například jednáním s Asociací krajů ČR?

Nejprve bych rád upřesnil, že dotační program Ministerstva kultury na podporu regionálních funkcí knihoven byl převeden do kompetence krajů na základě legislativním: prostředky na financování regionálních funkcí knihoven byly převedeny do působnosti krajů na základě zákona č. 1/2005 Sb., kterým se změnil zákon o rozpočtovém určení daní č. 243/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Vzhledem k tomu může Ministerstvo kultury ČR zastávat v této věci pouze roli doporučující, což podle mého názoru také přiměřeně činí. Na konci roku 2014 byl aktualizován Metodický pokyn Ministerstva kultury ČR k zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven a jejich koordinaci na území České republiky. Současně byla s podporou ministerstva vydána publikace Služby knihoven knihovnám, určená k propagaci krajských programů regionálních funkcí knihoven mezi starosty. Důležitost této problematiky připomínáme také na pravidelných poradách našeho ministerstva se zástupci krajských úřadů.

Novela autorského zákona otevře cestu k dohodám na zpřístupnění kulturního dědictví v digitální podobě. Knihovny navrhují, aby vše, co doposud bylo zdigitalizováno, bylo prostřednictvím knihoven zpřístupněno. Aby každý občan mohl přijít do kterékoliv knihovny a zde si vše bezplatně prohlížet. Taková licence na zpřístupnění bude vyžadovat úhradu ze státního rozpočtu. Budete tento záměr podporovat a prosazovat?

Máte pravdu, že aktuálně projednávaná novela nabízí několik nových licenčních mechanismů, které by mohly knihovny využít ve veřejném zájmu nad rámec stávajících výjimek. Tyto výjimky (slovy autorského zákona „zákonné licence“) náš autorský zákon již upravuje. Konkrétně jde o Knihovní licenci a Licenci pro určitá užití osiřelého díla. I když jde o úpravu tím nejširším možným způsobem, který dovoluje unijní a mezinárodní úprava, je bezesmluvní využívání těchto výjimek nutně velmi omezené s ohledem na oprávněné zájmy autorů a dalších nositelů práv. Tyto zájmy jsou při jejich uplatňování či používání poměřovány takzvaným třístupňovým testem. Zjišťovali jsme proto i v zahraničí způsoby, kterými by knihovny mohly v souladu s principy autorského práva zefektivnit svou službu čtenářům. Výsledkem jsou návrhy na doplnění možnosti licencování některých užití v rámci tzv. rozšířené kolektivní správy (vzájemné sdílení digitalizovaných děl z fondů jednotlivých knihoven a jejich následné zpřístupňování na knihovních terminálech, digitalizování a zpřístupňování děl na trhu nedostupných, rozmnožování a následné půjčování notových partitur) a licencování co nejširšího užití osiřelých děl. Pokud budou tyto naše návrhy schváleny, bude samozřejmě nutno při sestavování rozpočtu resortu počítat s tím – a bude to samozřejmě náš zájem –, že tyto nové licence nezůstanou mrtvou literou, ale budou knihovnami efektivně využívány ku prospěchu čtenářské veřejnosti.

Dynamicky roste vydávání elektronických knih, ale zatím není zajištěn jejich sběr, zpracování, uchování a zpřístupnění pro současné i budoucí generace. Jak se vyvíjí legislativní úprava ohledně povinného ukládání elektronických publikací v knihovnách?

Tuto situaci Ministerstvo kultury aktuálně řeší – je zpracovávána novela zákona o neperiodických publikacích a novela knihovního zákona. Cílem nové právní úpravy je právě sběr, uchovávání a zpracovávání neperiodických elektronických publikací. Základní koncept je takový, že vydavatel elektronické knihy ji bude odevzdávat (samozřejmě elektronicky) Národní knihovně ČR, a ta ji bude uchovávat. Téma, které ještě není dořešeno, se týká autorských práv a zpřístupňování elektronických publikací jak čtenářům Národní knihovny ČR, tak i dalším knihovnám. Zde vstupuje do hry novela autorského zákona, kterou nyní projednává Poslanecká sněmovna. Zároveň je nyní předmětem diskuse co možná přesné určení elektronických publikací, které budou takto sbírány. Zároveň musím zdůraznit, že návrh, který ministerstvo kultury zpracuje, musí být předložen do připomínkového řízení, jak to předpokládají Legislativní pravidla vlády –, a může tedy ještě doznat změn oproti naší představě. Kdy a s jakým výsledkem návrh projde celým legislativním procesem, nemohu nyní odhadnout.

Čtenářská gramotnost, čtení je jednou z nejdůležitějších kompetencí pro vzdělávání a každodenní život. Podpora čtenářství je zatím velmi omezená a roztříštěná. Připravuje Ministerstvo kultury ČR něco v této oblasti?

Právě na toto téma jsem jednal s profesorem Jiřím Trávníčkem, který mi představil záměr vytvoření národního programu podpory čtenářství, zpracovaného ve spolupráci s řadou subjektů, které se na této záslužné činnosti podílejí, a požádal o jeho podporu. Byť ministerstvo v rámci svých dotačních řízení i prostřednictvím příspěvkových organizací podporuje řadu projektů s tímto zaměřením, je evidentně vnímána potřeba jejich zastřešení a koordinace. Po rozpracování tohoto záměru do větších podrobností včetně finančních dopadů zamýšlíme projednat téma s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (MŠMT ČR), jemuž problematika přísluší stejnou měrou, a v případě shody následně seznámit s cíli programu a konkrétními opatřeními k jeho naplňování vládu ČR.

V oblasti dětského čtenářství běžně spolupracují knihovny a školy, ale po řadu let se nedaří dohodnout s MŠMT ČR otevření společných projektů. Neblýská se na lepší časy?

Jak jistě víte, v letech 2013 a 2014 Národní knihovna ČR za finanční podpory Ministerstva kultury ČR uskutečnila dva reprezentativní čtenářské průzkumy v oblasti dětského čtenářství: „České děti jako čtenáři v roce 2013“ včetně vydání publikace a „České děti jako čtenáři v roce 2014“. V letech 2009–2015 se Ministerstvo kultury ČR podílelo na realizaci Strategie celoživotního učení MŠMT ČR. Na její zajištění nebyly poskytnuty žádné účelové finanční prostředky, veškeré aktivity při zajištění její implementace byly tudíž hrazeny pouze v rámci běžného rozpočtu našeho ministerstva, případně zapojených institucí (knihoven). Výhledově jsou možnosti spolupráce MK ČR s MŠMT ČR nadále otevřeny při realizaci Koncepce podpory mládeže na období 2014–2020, schválené usnesením vlády ČR č. 342 ze dne 12. 5. 2014. Bohužel knihovny stále nejsou dostatečně vnímány jako vzdělávací instituce, což se promítá například v nemožnosti žádat o dotace v oblasti neformálního vzdělávání z dalších finančních zdrojů a kapitol. Nicméně stále se snažíme dojednat s MŠMT ČR podporu a spolupráci na celé řadě projektů a aktivit, nejen v oblasti knihoven.

V souvislosti s rekonstrukcí Klementina pronikly na veřejnost zprávy o omezení dostupnosti knihovních fondů a služeb Národní knihovny ČR po dobu několika let. Můžete se k tomu vyjádřit?

Od doby zveřejnění těchto informací se situace vyvinula: nyní se ukazuje, že rekonstrukci je možné rozložit do několika etap a knihovní fond stěhovat postupně, což umožní plynulejší poskytování služeb veřejnosti, byť pochopitelně s mírnými omezeními. Výraznější omezení provozu Národní knihovny ČR tak lze očekávat nejvýše na období několika měsíců, nikoli let, přičemž se počítá se zachováním exkluzivnějšího režimu poskytování služeb vědeckým pracovníkům. Omezení by se neměla dotknout národního konzervačního fondu a konzervačních fondů 19. století, které jsou zpřístupňovány ve studovně v Hostivaři. V Klementinu by měly zůstat historické fondy a během rekonstrukce bude v provozu všeobecná studovna. K otázce zajištění poskytování služeb Národní knihovny ČR v průběhu rekonstrukce Klementina též vznikl poradní sbor Ministerstva kultury, složený ze zástupců knihovnické a akademické veřejnosti. O chystaných změnách bude Národní knihovna ČR veřejnost průběžně informovat na svých webových stránkách.

V implementaci státní kulturní politiky je mezi plánovanými aktivitami uvedeno mimo jiné i „vyhodnocení efektivity revitalizace Klementina a depozitářů Národní knihovny ČR a ověření otázky výstavby nové budovy Národní knihovny“. Považujete výstavbu nové budovy pro Národní knihovnu ČR za možnou?

Vyhodnocení efektivity investičních akcí revitalizace Klementina a rekonstrukce a výstavby depozitářů Národní knihovny ČR bude možné provést až po jejich ukončení. Vím, že výstavbu nové moderní budovy pro Národní knihovnu ČR podporuje akademická obec, nicméně je třeba si uvědomit, že na zajištění dostatečných depozitních kapacit i nutných oprav areálu Klementina je ze státního rozpočtu nyní vynakládáno nemalé množství finančních prostředků. Otázku novostavby proto považuji v tuto chvíli spíše za teoretickou, musela by mít politickou podporu patrně již příští vlády.²

Když se vám podaří vyšetřit volný čas na čtení, jakým žánrům nebo autorům dáváte přednost?

Mám stále rozečteno několik knížek – taky takových, které si beru do auta, do letadla a vlaku. Potěšila mne například kniha Santini od Stanislava Růžičky a Vladimíra Kunce. Jsou v ní zmapovány kapitoly Santiniho života, jeho významné stavby. Santini dokázal spojovat různé styly – a také dnes je nutné spojovat to, co spojovat lze. Také chci zmínit knihu pamětí bývalé mluvčí Charty 77 Marie Rút Křížkové Slyšet a odpovídat. Mezi další knihy, ke kterým se stále vracím, patří Bible a Talmud. To ovšem není literatura, kterou čtu souvisle, jde o knihy, ze kterých průběžně čerpám inspiraci, energii i poučení. Mám taky rád básně, často jde o tvorbu židovských autorů. Velmi mě zaujala básnířka židovsko-německého původu Hilde Domin, která před Hitlerem odešla do Latinské Ameriky a po válce se vrátila do Západního Německa. Před pár dny jsem dočetl knihu Svoboda v exilu, jejímž autorem je nositel Nobelovy ceny míru a vzácná osobnost Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajlama, kterého jsem měl tu čest přivítat v Nostickém paláci, sídle ministerstva kultury. Bylo to nesmírně obohacující setkání s člověkem moudrým, mírumilovným, charismatickým, šířícím myšlenky soucitu, lásky a smíření. Bohužel, jak správně říkáte, času opravdu mnoho nemám a těch knih, které bych si rád přečetl, je obrovské množství. Daří se mi to ve větší míře a v klidu pouze v létě, kdy trávím vždy pár dní na šumavské chalupě.

Jaký je váš vztah k elektronickým knihám?

Vnímám elektronickou knihu jako přirozený důsledek technologického vývoje. Rozhodně nejsem v tomto ohledu žádným „rozbíječem strojů“. Zejména pro lidi, kteří se potýkají s nedostatkem prostoru, je knihovna schovaná ve čtečce velikosti školního sešitu dobrým řešením. Současně však musím přiznat, že osobně jsem ke čtečkám nepřilnul. Redukují knihu na text a berou jí to, co z ní tradičně činí artefakt: půvab knižní vazby, jež je ostatně respektovaným oborem umění právě tak jako knižní ilustrace nebo typografie. Tištěná kniha má navíc svou individuální paměť: záložku ze staré účtenky, nezamýšlenou stopu po kávě, jíž jsme nad ní pili, ohnutý roh. Také umí stárnout, spolu se svým čtenářem. Obálka se odírá a třepí, listy žloutnou, knižní archy se rozestupují, jak se uvolňují nitě či klih. Knihu si tak můžeme zintimnit, jako si zintimníme vše, co nás viditelně doprovází v čase. Nic z toho elektronická kniha neumí.

Využíváte (využíval jste) služeb veřejných knihoven?

Určitě. Zejména za časů mých studií byla knihovna pro každého studenta nepostradatelná. Některé informace bylo možné získat jen ve studovně; opisování bylo první, velmi významnou fází jejich osvojování. Někdy mám pocit, že současná dostupnost téměř všech informací na internetu studium sice významně zjednodušuje, bere mu ale těžko popsatelný rozměr intelektuálního objevitelství. Té kombinace vzájemně se prostupujícího intelektuálního zmocňování se poznatku a trpělivé, robotné práce. Do knihovny jsem však nechodil jen pro odbornou literaturu, ale také pro tituly beletrie, které jsem v množství, v jakém bych si přál, nemohl mít doma. Výpůjčky tak představovaly kontinuální výběrové řízení, neboť se mezi půjčenými tituly vždy objevil některý, který jsem doma prostě mít musel. Fond veřejné knihovny tak z jisté části spoluurčil také podobu mé domácí knižní kolekce.

LENKA ŠIMKOVÁ ctenar@svkkl.cz

1 Materiál Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017–2020 schválila vláda dne 23. 11. 2016. Této koncepci se budeme věnovat samostatně.

2 I tato problematika je zahrnuta do zmiňované Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2017-2020, schválené vládou 23. 11. 2016.