Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Sbírky, rukavice a razítka – to je titul prvního příspěvku únorového Čtenáře. Co je historický fond? Jak zmiňuje autor Richard Šípek, není na to jednoznačná odpověď. Každá instituce jej vymezuje jinak, podle svého uvážení. Ale každopádně vyžaduje tento fond zvláštní pozornost, zacházení a ochranu. Zpráva o konferenci zaměřené na historické fondy Univerzity Karlovy z loňského podzimu přináší informace o legislativní situaci, podmínkách uložení fondů i dalších často probíraných otázkách spjatých s tématem, včetně právě například použití rukavic. A jako v životě – zjistíme, že to, co má chránit a pomáhat, nakonec může mít v některých případech i negativní dopad. Nebo takové razítko. Nevratný současný zásah do historicky cenného dokumentu – a zároveň docela účinná ochrana před odcizením. Razítkovat? Odborná obec o tom diskutuje a neshodne se. Prostě to nemá jednoznačné, jedině správné řešení. I v rodinách, zaměstnáních zvažujeme dnes a denně, jaké následky budou mít naše dnešní rozhodnutí. Někdy nevíme, jindy ale ano – třeba když se jedná o novodobé fondy (tedy vydané po roce 1800) ohrožené degradací kyselého papíru – což je námět dalšího článku. Bez diskuse je třeba zajistit jejich „přežití“ pro budoucí generace. Hromadně odkyselit! Jinak tuhle bitvu s časem prohrajeme. A tak se, i díky finančním prostředkům z Ministerstva kultury, daří odkyselovat a dokonce vytvářet alkalickou rezervu v daleko větším měřítku než dřív. Ale (zase jako „v běžném životě“) čteme, že někdy už je pozdě a některé dokumenty zachránit nebude možné – rozpadnou se stejně jako vztahy, o které se dlouhodobě nepečuje. Nevím jak vy, ale já vítám mezi zprávami o šíření nebezpečných virů, ať se šíří internetem nebo se jedná o koronavirus z Číny, každou pozitivní zprávu, byť drobnou. Třeba zrovna tu o získání prvního vydání Máchova Máje plzeňskou vědeckou knihovnou. Nebo že konference o průmyslu 4.0 (nedávno jsem ještě ani nevěděla, co se tím označením myslí) ve slánské knihovně se povedla a že spolupráce s městem tam dobře funguje. Že venkovští knihovníci se sešli tentokrát ve Křtinách a zase (jako tradičně) to bylo pestré, inspirující a srdečné setkání. Ve Čtenáři je ještě víc takových příznivých zpráv, stojí za přečtení!

Klidné, terapeutické chvíle s únorovým číslem Čtenáře a osobní alkalickou rezervu pro dny kyselých dešťů přeje

PAVLA VLKOVÁ