JAN KAMENICKÝ Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

V tomto díle našeho seriálu se vypravíme opět na sever Evropy, tentokrát ovšem ne do Skandinávie, ale do Pobaltí, a to do Lotyšska, Estonska a do Litvy. Všechny tři pobaltské státy byly od druhé světové války okupované Sovětským svazem a osamostatnily se až začátkem 90. let, kdy přispěly k jeho rozpadu. Přes první ekonomicky těžká léta nezávislosti se nakonec vypracovaly v prosperující členské státy Evropské unie. V posledních letech zde vzniklo několik moderních knihoven, zejména univerzitních a národních.

Z Česka se nejsnáze dostanete letecky do lotyšské Rigy. Odtud pak několikrát denně jezdí autobusy jak na jih do litevského Vilniusu, tak na sever do estonského Tallinnu, obě cesty trvají okolo čtyř hodin. Do Tallinnu se můžeme vypravit také z Helsinek, obě metropole spojují pravidelné linky trajektů a plavba zabere dvě hodiny.¹

Lotyšsko

Riga je nejen hlavním městem Lotyšska, ale i největším městem v Pobaltí a logicky tu sídlí Národní knihovna Lotyšska (viz foto na 2. s. obálky). Její nová budova byla dokončena v roce 2014 a známá je také jako Palác světla (Gaismas pils). Její osudy v lecčem připomenou příběh Kaplického blobu, ovšem s happyendem. Autorem projektu byl mezinárodně uznávaný lotyšský architekt Gunārs Birkerts, který ale většinu své kariéry působil v emigraci v USA. Budova knihovny je vůbec největším kulturním projektem Lotyšska v 21. století a slouží nejen jako knihovna, ale i jako kulturní, vědecké a vzdělávací centrum metropole. Knihovna se stala výrazem národní hrdosti Lotyšů a její otevření bylo předmětem celonárodních oslav. Přitom výstavba knihovny nebyla vůbec jednoduchá, protože probíhala v době, kdy se Lotyšsko vyrovnávalo s následky těžké ekonomické krize. Ani tehdy však Lotyši nákladnou výstavbu nezastavili, protože knihovna je investice, která se vám v budoucnu zúročí. Do projektu byly začleněny výrazné národní prvky: vzor podlahy v přízemí připomíná lotyšské výšivky, jednotlivá patra barevně odpovídají barvám bankovek (dnes už bývalé) lotyšské měny lat, zábradlí a stěny v knihovně jsou obloženy dřevem lotyšské břízy. Knihovna má několik společenských sálů a spoustu výstavních prostor, takže tu může probíhat několik různých výstav současně. Poměrně ojedinělé je dětské oddělení, které má ale hlavně metodickou funkci a spíš než na děti se zaměřuje na budoucí dětské knihovníky. V knihovně je vystavena také Skříň lidových písní, do níž na konci 19. století folklorista Krišjānis Barons klasifikoval více než dvě stě tisíc lidových písní, tzv. dainů, které jsou v Lotyšsku vnímány jako národní poklad, a proto byla Baronsova skříň zapsaná i na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Palác světla je dnes jednou z dominant Rigy. Má svou vlastní zastávku MHD, takže v autobuse či tramvaji můžete slyšet hlášení nākamā pietura Nacionālā bibliotēka, tedy příští stanice Národní knihovna.

Jen nedaleko vyrůstá rozsáhlý kampus Lotyšské univerzity, jehož výstavba je v plném proudu a potrvá až do roku 2023. Postupně by se do kampusu měly přestěhovat všechny přírodovědné obory, protože většina fakult dnes sídlí v nevyhovujících historických budovách v centru Rigy. První dokončenou budovou je Akademické centrum pro přírodní vědy Lotyšské univerzity, otevřené v roce 2015. Knihovna umístěná v přízemí budovy je poměrně malá a nemá na první pohled jasně vymezené hranice, protože ke studiu a práci je uzpůsobená vlastně celá budova. Knihovna poskytuje studijní místa pro individuální i skupinové studium, oddych a na jednom konci plynule přechází v kavárnu. Moderně pojaté interiéry Akademického centra jsou zdobené přírodními motivy a uměleckými díly, nacházejí se v něm učebny, výzkumné laboratoře, na střeše pak meteorologická stanice i pokusné skleníky. Projektanti Akademického centra opravdu věděli, co dělají – jsou tu aplikovány snad všechny trendy z těch nejmodernějších evropských univerzitních budov a knihoven.

V roce 2015 byla dokončena také nová budova Vědecké knihovny Technické univerzity, stojící na okraji univerzitního kampusu na ostrově Ķīpsala na řece Daugavě. Knihovna je obdobou naší Národní technické knihovny a stejně jako ona slouží studentům a zároveň shromažďuje fond technické literatury. Oproti Akademickému centru je ovšem knihovna hodně konzervativní, opravdu moderní jsou tu snad jen nejnovější RFID technologie, celek působí spíš rozpačitě. Část knihovny se nachází ve starší budově a v projektu už nezbyly prostředky na jeho vybavení, takže je provizorně zařízen použitým socialistickým nábytkem ze 70. let. Dobrými nápady jsou kuchyňka pro uživatele knihovny a nedávno otevřená terasa.

V Rize najdeme ještě Knihovnu Lotyšské akademie věd, která je podstatně starší a svými fondy bohatší než sama Národní knihovna. Zajímavá je zejména pro badatele. V roce 2009 byla začleněna do systému knihoven Lotyšské univerzity, čímž značně ztratila na významu a do jejího dalšího rozvoje se prakticky neinvestuje. V Rize funguje samozřejmě i Městská knihovna, která má vlastní ústřední knihovnu a více než 20 poboček. Zajímavostí může být to, že vzhledem k demografickému složení Rigy nakupuje jak lotyšské, tak ruské knihy; jejich poměr odráží národnostní složení jednotlivých městských čtvrtí.²

Litva

Litevskou národní knihovnu Martynase Mažvydase najdeme ve Vilniusu, kam se v 60. letech přestěhovala z Kaunasu, kde byla roku 1919 založena. Litevskou národní knihovnou byla oficiálně jmenována v roce 1989 a své jméno nese po autorovi první tištěné knihy v litevštině Martynasi Mažvydasovi. Sídlí v budově z roku 1963 postavené jako chrám vědění podle představ dekorativního socialistického realismu. V roce 2016 prošla celkovou rekonstrukcí a i dnes připomíná mohutný antický chrám, zároveň poskytuje různorodá studijní místa a nechybí ani kavárna. Interiér knihovny je prostorný a odpovídá aktuálním trendům, jen kombinace černé a šedé barvy může působit poněkud chladně. Přestože ve Vilniusu funguje i městská knihovna s osmnácti pobočkami, roli ústřední knihovny plní spíš národní knihovna. Po nedávné rekonstrukci disponuje kinosálem i profesionálním nahrávacím studiem, kde si můžete se zapůjčenými přístroji klidně nahrát a zremixovat vlastní hudební desku. Poskytuje také sdílené kanceláře pro tzv. coworking těm, kdo si vlastní nemohou nebo nechtějí dovolit, ale přitom občas potřebují kancelář k práci či formální schůzce.

Vědecké komunikační a informační centrum (zkráceně MKIC) Vilniuské univerzity z roku 2013, stavbu jako z jiné planety, najdeme v univerzitním kampusu na okraji Vilniusu. Je částečně obklopena borovicovým lesem a cílem architektů bylo skleněnou stěnou propojit studijní místa s přírodou; výhled přímo do lesa se mění ve dne, v noci a v různých ročních dobách. V interiéru převažuje bílá barva, kterou doplňují moderní technologie, a právě interakce s přírodou má vytvářet kreativní a inspirující prostředí. V knihovně opět najdeme místa pro práci různého typu, praktické stoly s nastavitelnou výškou, u kterých lze pracovat i vestoje, kavárnu a několik učeben, které neslouží jen knihovně. Moderní technologie najdeme také ve skladu, který obsluhují roztomilé vagónky, které po síti kolejnic samy rozvážejí knihy tam, kam patří. Vilniuská univerzita má i další knihovny, většinu z nich v rozlehlém univerzitním komplexu v centru města, za vidění stojí historická čítárna Joachimase Lelevelise.

Při návštěvě Vilniusu nezapomeňte navštívit literární uličku Literatų gatvė, v níž kdysi žil a tvořil Adam Mickiewicz. Dnes je celá ozdobena uměleckými díly věnovanými litevským i světovým spisovatelům. Další pěkné, zejména univerzitní knihovny bychom našli ve studentské metropoli Kaunasu, nová ústřední městská knihovna a komunitní centrum by měly vyrůst v přístavu Klaipeda.

Estonsko

Estonské knihovny jsem zatím neměl příležitost vidět na vlastní oči, proto jen stručný přehled. V hlavním městě Tallinnu najdeme monumentální Národní knihovnu Estonska, jejíž stavba započala ještě v dobách Sovětského svazu, ale dokončena byla až po obnovení nezávislosti Estonska (1985–1993). Nejmodernější knihovnou v Estonsku je ovšem kampusová Knihovna Tallinnské technické univerzity z roku 2009, která byla jednou ze staveb nominovaných na Cenu Miese van der Rohe 2011. Tradičním kulturním centrem Estonska není Tallinn, ale stotisícové město Tartu, v němž sídlí nejvýznamnější estonská univerzita, jejíž knihovna postavená v brutalistním stylu nedávno prošla výraznou modernizací (2017–2018), a Národní muzeum, jehož nová budova (2016) stojí na místě bývalé sovětské letecké základny a najdeme v ní i muzejní knihovnu. V roce 2011 proběhla architektonická soutěž také na novou budovu pro tartuské Muzeum umění, v níž má být integrována i městská knihovna, nicméně k její realizaci zatím nedošlo. Pěknou městskou knihovnu najdeme ještě v Pärnu (2008), které bývalo v dobách Sovětského svazu populárním přímořským letoviskem. V Estonsku nezapomeňte zaskočit do Rahva Raamat, sítě knihkupectví vyhlášené originálními interiéry svých obchodů; ten nejznámější najdete v obchodním centru Viru v centru Tallinnu.

Závěr

Celkově jsou knihovny v Pobaltí příjemným překvapením. Prakticky ve všech zmíněných najdeme moderní prvky, které známe ze západoevropských knihoven. Přestože všechny tři země jsou výrazně chudší než Česko a dlouhá nadvláda Sovětského svazu na ně měla daleko ničivější vliv, je znát, že o své veřejné instituce dbají. Ve srovnání s naší Národní knihovnou jsou lotyšská i litevská výrazně modernější a těší se daleko větší prestiži a podpoře, stejně tak se investuje i do výstavby nové univerzitní infrastruktury včetně knihoven. Těžko říct, jestli je to způsobeno efektivnějším čerpáním evropských peněz, anebo silnějším národním uvědoměním pobaltských národů, které je posilováno stále přítomným strachem ze sousedního Ruska. Nicméně podle stavu zdejších knihoven můžeme usuzovat, že jsou si pobaltské státy vědomy důležitosti vzdělání a národní kultury a pro jejich podporu dělají maximum.

¹ Během naší stáže jsme navštívili pouze Rigu a Vilnius, podrobnější reportáž viz KAMENICKÝ, Jan a Petra ZABILANSKÁ. Knihovníci v Pobaltí [online]. Blog Knihovna, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova, 11. 3. 2019 (1. část), 8. 4. 2019 (2. část) [cit. 2019-08-30]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/2019/03/knihovnici-pobalti-1-cast-riga/.

² Obě knihovny jsem měl možnost poznat během své zahraniční stáže v Rize podpořené AKVŠ, viz KAMENICKÝ, Jan. Zpráva ze zahraniční cesty – Riga, Lotyšsko, 21.–27. 9. 2014 [online]. AKVŠ, Informace ze zahraničních cest [cit. 2019-08-30]. Dostupné z: https://akvs.cz/wp-content/archiv/pdf/zprava-kamenicky-2014.pdf.

Všechny zmíněné knihovny i další zajímavá místa najdete v doprovodné mapě na adrese:  https://tinyurl.com/y7qbcbk4