napsal učitel RUDOLF REISSIG

z Knihy o městě Kamenický Šenov (1930), vytištěné švabachem, přeložila Ulla Fléglová

Druhé kulturní zařízení obce, na zákonné bázi, je městská knihovna. Vycházeje ze základů ústavy, že právě kniha promlouvá k občanovi mnohem důrazněji, a proto se zdá zvlášť vhodná proniknout i do nejmenší a vysoko položené horské obce a i tam položit hluboké základy duchovního a obecného vzdělání, proto zákon z 22. července 1919 ukládá i těm malým a nejmenším obcím založit, provozovat a starat se o dobrou knihovnu. Tuto zákonnou povinnost ukládá obcím, buď založit od základu vlastní knihovnu, nebo získat již založenou knihovnu jiné soukromé osobě patřící, nebo také převzít již funkční knihovnu pro veřejné účely.

V našem městě byly již dříve dvě samostatné bibliotéky: jedna patřila Obecné skupině německé a druhá Centrální skupině sklářů. Po nabytí platnosti knihovního zákona byly obě dále vedeny ve dvou zvláštních odděleních městské knihovny. První byla v roce 1927 za kupní cenu 2700 Kč celá převedena do majetku města, zatímco druhá zůstává zvláštním samostatným oddělením. Vedle těchto vlastníme ještě malou knihovnu čítající 161 svazků, která později, až se vyřeší otázka místa, bude umístěna v čítárně.

Pokud v používání knihovny v posledních dvou letech byl zaznamenán malý pokles, dá se tento na jednu stranu odůvodnit nutnou přestávkou ve výpůjčkách, na druhou stranu také vyřazením oblíbených „miláčků“ okruhu čtenářů, tj. knih, které byly, co se týká lidového vzdělávání, bezcenné. V tomto duchu bude naše městská knihovna spolupracovat s knižním výborem, knihovní radou, městským vzdělávacím výborem a obecním zastupitelstvem. Plánovitá práce všelidového vzdělávání, ve vší tichosti, však jen pomalu přináší ovoce.