PAVEL PEŠTA pestapa@seznam.cz

Sotva jsem dopsal medailon k devadesátinám doktora Zdeňka Šimečka, nestora českých slavistů, historiků knižního obchodu a žurnalistiky, který by je oslavil letos, zasáhl bohužel osud, a tak píši tento nekrolog…

Zdeněk Šimeček vystudoval reálné gymnázium v pražské Michli, které absolvoval v roce 1948. Po maturitě si zvolil ke studiu oborovou kombinaci archivnictví a historii na FF UK, kde na jeho odborný růst měli zásadní vliv čelní odborníci z výše uvedených oborů, zejména doc. Z. V. Tobolka a prof. V. Vojtíšek. Po promoci začal působit jako archivář v Městském archivu v Táboře. Jižní Čechy si tehdy velmi oblíbil, nejvíce Pelhřimovsko, odkud pocházeli i jeho předkové. Po absolvování rigorózní zkoušky a získání doktorátu z filozofie zakotvil v Okresním archivu v Českých Budějovicích. Setrval zde do roku 1955. V tomto období vytvořil mnoho studií o obchodních stycích jižních Čech se sousedním Rakouskem. Poté se vrátil zpět do rodné Prahy, kde ho v roce 1955 přijali do Novinářského studijního ústavu na pozici knihovníka a odborného bibliografa. Na tomto pracovišti se zaměřoval hlavně na počátky dějin novinářství a časopisectví v Českých zemích, dějiny tiskové politiky a cenzury nejen v českých zemích, ale i v celé Evropě. Publikovanými odbornými statěmi, které se staly nosnými pilíři literatury v oblasti dějin žurnalistiky, kterým se věnoval zejména po přesídlení do Brna, si získal odborné renomé jak u nás, tak i v zahraničí. Zaměřil se nejen na brněnský rozvoj novinářství, ale i na celou Moravu. Jedním z výsledků jeho činnosti byla i monografie Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší až do roku 1975, kterou napsal s Jaromírem Kubíčkem, pozdějším ředitelem dnešní Moravské zemské knihovny.

V roce 1962 dr. Šimeček začal působit v Československo-sovětském institutu Československé akademie věd, později přejmenovaném na Ústav slavistiky. Zde působil na pozici dokumentátora. Po jeho přechodu z Prahy do Brna v roce 1965, kde se posléze oženil a založil rodinu, zakotvil v brněnské pobočce Ústavu slavistiky jako vědecký pracovník. Tato instituce nějakou dobu nesla název Ústav dějin evropských socialistických zemí ČSAV. Vědecká činnost na tomto pracovišti mu otevřela přístup i do nových oborů, hlavně do slavistiky.

Šimečkovou doménou v dějinách slavistiky byla její důležitost v habsburské monarchii. Stále se však souběžně zabýval bibliografií a dějinami žurnalistiky, diplomatikou a archivnictvím. V roce 1993 přestoupil Zdeněk Šimeček z již zmiňované brněnské pobočky Ústavu slavistiky AV ČR do brněnského Historického ústavu AV ČR, ve kterém ale setrval pouze jeden rok a potom již nastoupil do penze. Přesto byl stále vědecky značně plodný.

V roce 1997 vyšla výběrová bibliografie jeho prací ke 45. výročí jeho vědecké činnosti, kde nalezneme 250 položek prací různého rozsahu – časopiseckými studiemi počínaje a samostatně vydanými publikacemi konče. V roce 2014 vyšlo poslední Šimečkovo velké dílo, které napsal s prof. Jiřím Trávníčkem. Nese název Knihy kupovati... Autoři v ní mapují dějiny knižního trhu v českých zemích. Do kontextu doby je zasazen i vývoj jednotlivých nakladatelských domů u nás.

Zdeněk Šimeček patřil mezi významné osobnosti v mnoha oborech, do kterých za dobu svého bádání zasáhl. Svými poznatky objasnil různé neurčitosti v těchto vědních disciplínách. Vědců s tak rozsáhlým zaměřením, jako byl on, u nás ani v zahraničí mnoho nenajdeme. Za jeho počiny mu patří obrovský dík. Čest jeho památce.