Hlavní obsah stránky

ZE SVĚTA

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Tematika čtenářských klubů v arabských zemích se stala námětem průzkumu, do kterého se zapojilo 18 akademických pracovníků ze šesti arabských zemí. Průzkum ukázal, že kluby zahrnují škálu od formálních, vysoce strukturovaných setkání až po neformální a přátelská. Účastníci kladou důraz na mezilidské vztahy, očekávají svůj osobní růst a řeší problematiku sociální zodpovědnosti. Knižní kluby se dříve v arabském světě nazývaly „literární salony“, cíl mají ale stále stejný – diskusi o přečtených knihách. Vlády je podporují a očekávají zvýšení čtenářské úrovně svých obyvatel. Kluby se stávají součástí vzdělávání, velice úzká je spolupráce s pedagogy, kteří tak mohou zvyšovat zájem studentů o společenské problémy a zdůraznit význam čtení jako nástroje celoživotního učení. Knižní kluby mají na školách, univerzitách a ve veřejných knihovnách různé formy – včetně skupin, kde jsou zastoupeni učitelé, studenti, rodiče atd. Školní a akademičtí knihovníci mohou hrát aktivní roli při doporučování knih. Důležitou podmínkou organizace knižních klubů je dostupnost žádaných knih, to zajišťují školy nebo knihovny. A vůbec nejdůležitější osobou správného klubu je kvalitní moderátor, který řídí celou diskusi. V arabských zemích se čtenářské kluby osvědčily a podporují celoživotní čtenářství dospělých.

(IFLA Journal – Volume 44, Number 4, December 2018, s. 269–280)

Státní knihovna v Berlíně se stále více věnuje integraci uživatelů s různými hendikepy a zavádí pro ně nové služby. Zvláštní pozornost je věnována kvalifikovanému vzdělávání zaměstnanců v této oblasti. Nové úkoly jsou výzvou nejen pro management knihoven, ale i pro ostatní zaměstnance – úkoly jsou různorodější, komplexnější, náročnější, zajímavější a především digitální. Zejména v digitálním sektoru dochází ke stálé konfrontaci s rostoucí nabídkou a neustálým vývojem. Knihovníci musí zůstávat v kontaktu s kolegy, kteří vyvíjejí nové technologie a zkoušejí nové trendy. S myšlenkou větší integrace osob se zdravotním postižením přišla Dílna pro osoby se zdravotním postižením BWB. Ta oslovila Ministerstvo veřejné správy, které požádalo o spolupráci právě Státní knihovnu v Berlíně. V knihovně bylo vytvořeno několik externích pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, které jsou stále pod dohledem Dílny BWB. V knihovně je zaměstnáno 12 osob, které koordinuje kvalifikovaný vedoucí skupiny. Tito zaměstnanci jsou v pravidelném kontaktu s psychology, pedagogy a dalšími specialisty z BWB. Cílem intenzivní podpory je dát osobám s hendikepem šanci na trhu práce. Dobré zkušenosti vedly management knihovny k nabídce dvou stálých pracovních úvazků. Dílny BWB i vedení knihovny se rozhodlo na tomto projektu i nadále spolupracovat.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 70, Nr. 8–9, 2018, s. 454–455)

Od roku 1995 působí v Bratislavě Slovenské centrum pro umělecký překlad (SCUP). Hlavním impulzem pro jeho založení bylo neuspokojivé postavení slovenské literatury v rámci evropské, resp. světové literatury, ale stejně aktuální byla potřeba propagovat a šířit slovenskou literaturu v zahraničí. Má však smysl překládat slovenskou beletrii do češtiny? V éře Československa bylo pro Slováky i Čechy přirozené rozumět oběma jazykům, ale 25 let po rozdělení Československa se situace změnila. O Slovácích se říká, že rozumí oběma jazykům, Češi slovensky zapomněli a slovenštinu považují za cizí jazyk. Stala se méně srozumitelnou především pro děti a mladou generaci. Podle spisovatelky Kateřiny Tučkové to souvisí s lenivostí Čechů. Tento názor potvrzuje i Barbora Škvovierová, slovenská překladatelka a filozofka. Pokud je čtení beletrie oddychovou aktivitou, Čechům nestojí za námahu číst ji ve slovenštině. V prvních letech po vzniku samostatné České a Slovenské republiky se s překlady slovenské beletrie do češtiny téměř nesetkáváme, protože se považovaly za zbytečné. Ojediněle se překládaly pohádky, milostné a historické romány. Na překladech slovenské beletrie do češtiny se významně podílí vydavatelství Větrné mlýny, které zastává názor, že jedinou možností, jak v Čechách rozšířit okruh čtenářů slovenské literatury, je vydávat slovenská díla v českém překladu. Ukazuje se, že o slovenskou literaturu přeloženou do češtiny má český čtenář zájem, a to je potěšující fakt.

(Knižnica – ročník 19, číslo 2, 2018, s. 60–61)

Připravil ROMAN GIEBISCH