VĚRA ONDŘICHOVÁ vera.ondrichova@gmail.com

Nový seriál ve Čtenáři již etablované autorky (Jedenáctero pohádek o public relations) se tentokrát bude věnovat hodnotě služeb a činnosti knihoven. Premiérový díl vychází z nepříliš povzbuzujících zkušeností z Velké Británie. O svých benefitech musí umět mluvit především samy naše knihovny řečí hodnot, přínosů pro lidi a město a přesvědčit o nich i své zřizovatele.

Krize mění hodnoty

Město rozhodlo, že knihovna má jedno z pater vyklidit a pronajmout jazykovce. Přestat nakupovat fond a požádat čtenáře, aby jej doplňovali z darů. A propustit víc než půlku zaměstnanců. Důsledkem má být zkrácení provozní doby zhruba na půlku, to město akceptuje, ale zároveň upozorňuje: Počítejte s tím, že obsluhujete ještě nejbližší dvě obce, tam knihovny zrušíme úplně.¹ Zní to bláznivě a před deseti lety by to tak znělo i v Británii. Pak ale nastala ekonomická krize a vláda i městské rady začaly šetřit na veřejných výdajích.

Přitom úředníci a politici v Británii vědí, k čemu jsou knihovny dobré. Mluvčí ministerstva kultury řekl: „Knihovny jsou úhelné kameny svých komunit a součást struktury naší společnosti.“² Když to srovnáme s výroky českého hejtmana nebo některých starostů, jsou v Británii o pěkný kus dál. „Prostoru na knihovnu mnoho nepotřebujeme, máme malou knihovnu, stačí to,“ říká starostka.³ „Velmi mě překvapil rozsah činnosti knihovny, která kromě knihovnických služeb organizuje řadu akcí pro místní občany, rodiny s dětmi, pro seniory,“ uvedl hejtman.⁴ Oba politici zjevně vnímali knihovnu pouze jako prostou výpůjční službu. A na půjčování se dá snadno ušetřit – přijďte si půjčit v pátek nebo v pondělí, to vám musí stačit!

Změny v počtech britských knihoven od roku 2010: 343 knihoven bylo zrušeno, 174 převedeno do správy místních spolků, 58 převedeno do soukromého vlastnictví; 50 nových bylo otevřeno. V roce 2017 se plánuje uzavření dalších 111…

 Počty britských knihoven – srovnání let 2010 a 2016                                                  

Počty zaměstnanců v britských knihovnách – srovnání let 2010 a 2016

Pouhé půjčování je už minulostí

Půjčování mělo v minulosti velkou hodnotu. Společně nakoupit statky a dát je k dispozici všem, kdo jsou v klubu, zní jako opravdu kulturní počin. Tedy ve chvíli, kdy zmíněné statky jsou v ekonomickém smyslu slova vzácné. Situace se ale mění, vidíme to na čítárnách novin a časopisů. Před málo desítkami let byly plné lidí střední třídy, kteří oceňovali možnost přečíst si vícero čerstvých novin zdarma. Dneska o čítárny není zájem, někteří lidé je ještě využívají, i když spíš jako azyl před zimou. Novinové texty přestaly být vzácné. Pro mnoho lidí je většina běžných textů dostupná skoro zdarma, za kliknutí. Knihy nastoupily v něčem podobnou cestu. Knihovna byla dříve tou snadnou a levnější cestou ke knize. Dnes existují ještě snazší cesty.

Nikoli nálepka, ale obsah

Ve chvíli, kdy už město nebo jiný zřizovatel musí udělat rozpočtové škrty, lidé jednají pod tlakem. Posuzují na jedněch vahách desítky různých služeb a investic a všechny mají jednoduché nálepky. Půjčují knihy. Pomáhají postiženým. Zamezí dopravním nehodám u školy. Hrají si s dětmi. Pomáhají svobodným matkám. Nediskutuje se o skutečném obsahu služeb, ale o jejich nálepkách. A nálepka půjčování knih opravdu není tak důležitá jako nálepka bezpečí dětí u školy. A dokonce ani jako pomoc svobodným matkám. Půjčování knih je prostě jen půjčování knih. V 21. století nic zásadního. Ve hře čísel příliš slabý argument. Pokud budou zbytečně umírat na ulicích děti, půjde to za aktuálním starostou. Pokud bude míň lidí chodit do knihovny, co to znamená…?

Jak se změní jejich životy k horšímu?

O co menší budou jejich šance v budoucnu? O jakou práci nebo jinou životní hodnotu přijdou?

Kdybychom uměli odpovědět na tyto otázky a přelepili jimi nálepku „půjčují knihy“, knihovna by si na vahách vedla líp. Nebo to zkusme pozitivně:

• Starají se o to, aby občané našeho města milovali literaturu a vážili si jí. To je velký příspěvek k tomu, aby se lidé chovali kultivovaně k sobě navzájem i k prostředí, ve kterém žijí.
• Lidé ve městě ušetří množství času a peněz, protože se v knihovně naučí využívat elektronická zařízení tak, aby s jejich pomocí vyřizovali úřední pochůzky, nákupy, komunikaci se školou,    příbuznými v zahraničí atd.
• Lidé ve městě jsou spokojenější, protože knihovna pro ně zajišťuje dostupnou a kvalitní zábavu. Vědí, že jejich děti jsou po škole v bezpečném a podnětném prostředí a že oni sami, kdykoli    potřebují, najdou v knihovně místo pro odpočinek a uvolnění.

To jsou, na rozdíl od půjčování knih, ceněné hodnoty i v dnešním světě. A ano, není třeba kvůli nim zásadně předělávat to, co knihovny dělají. Nálepky jsou opravdu nálepky, interpretace, zjednodušení, zkratky. Ale jsou potřeba. A aby je začali používat starostové a radní, musí je nejdřív používat knihovny, knihovníci a jejich čtenáři. Čím líp bude umět pojmenovat nesený benefit sama knihovna, tím líp a dřív se to naučí její zřizovatel. Takže ano – je čas přestat vnímat sebe jako půjčovny knih a mluvit o sobě řečí hodnot, přínosů pro lidi a město.

1 O příběhu této knihovny v Birminghamu si přečtete v letním dvojčísle Čtenáře.

2 http://www.bbc.com/news/uk-england-35707956

Grafy zdroj: http://www.bbc.com/news/uk-england-35707956

3 http://kolinsky.denik.cz/zpravy_region/ko-knihovny20120128.html

4 http://www.kr-karlovarsky.cz/krajske_listy/Stranky/151021-Hejtman-v-knihovne.aspx#.WRLL-hHtlBc