Hlavní obsah stránky

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: Knihovny a knihovní zákon 1919 ve Středočeském kraji

RADEK LIŠKA  liska@svkkl.cz

V letošním roce uplyne 100 let od vydání prvního knihovního zákona (zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb.) ze dne 22. července 1919. Tento zákon měl pochopitelně velký význam v době svého vzniku, jeho dosah ale trvá i do současnosti. Většina knihoven, a to nejen u nás ve Středočeském kraji, vznikla právě po tomto datu a značná část z nich funguje dodnes.

Zákon totiž ukládal každé politické obci povinnost zřídit a provozovat veřejnou knihovnu přístupnou všem obyvatelům obce, a to v různých lhůtách podle velikosti obcí, nejpozději však do konce roku 1929. Zákon obsahoval i pojistku pro případ, že obec knihovnu do dané lhůty nezaloží. V tomto případě zřídilo knihovnu v obci Ministerstvo školství a národní osvěty, ale z financí dané obce.

Situace před rokem 1919

V řadě měst a obcí v našem kraji fungovala knihovna již před rokem 1919. Tyto knihovny byly zakládány v první polovině 19. století (Mnichovice, Vlašim, Rakovník, Mělník, Kutná Hora, Mšeno, Zlonice, Hostomice či Votice), a především během druhé poloviny 19. století (Benátky nad Jizerou, Benešov, Beroun, Čáslav, Český Brod, Dobříš, Dolní Bousov, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Neveklov, Nymburk, Příbram, Sedlčany, Slaný aj.). Byly to knihovny jak veřejné, tak především spolkové, které v řadě případů působily de facto jako knihovny veřejné. Mezi ně můžeme počítat např. knihovny čtenářských spolků, knihovny sokolské, hasičské apod. Tyto knihovny se již před vydáním knihovního zákona postupně začaly přetvářet ve veřejné knihovny městské. A tuto proměnu dovršilo právě vydání zákona. Od té doby zde existovaly jasně vyprofilované městské knihovny.

U tzv. obecních knihoven tomu bylo trochu jinak. Ve většině obcí knihovny neexistovaly a vedení obcí v řadě případů ani o zřízení vlastní knihovny neuvažovalo. Byl však vydán zákon, a ten bylo třeba poslechnout.

Vznik knihoven po roce 1919

Příběhy vzniku obecních knihoven po roce 1919 můžeme víceméně rozdělit do tří základních rámců:

1)  obce už svou knihovnu měly a jen ji přizpůsobily liteře zákona,

2)  obce knihovnu na popud zákona v nejbližších letech založily,

3)  obce o knihovnu spíše nestály, ale zákonem byly postupně donuceny ji založit.

V prvé řadě byla obcí povinně zřízena knihovní rada, která měla čtyři až osm členů podle poč-tu obyvatel obce. Tato rada připravovala vznik knihovny, jmenovala knihovníka a dále měla za povinnost knihovnu spravovat a její činnost kontrolovat. Některé obce na tuto skutečnost reagovaly rychleji a svou knihovnu v nejbližší době založily. Jiné naopak váhaly a doufaly, že z této povinnosti sejde. Nakonec byly ale i tyto obce donuceny knihovnu založit. To ovšem automaticky neznamenalo, že knihovna fungovala. Často vše ještě dlouhá léta zůstalo pouze na papíře a knihovna žila jen v jednáních knihovní rady, ale knihy ani neměla, natož aby je půjčovala.

Rozdílné přístupy

Jako názorný příklad nám může sloužit historie vzniku knihovny v Hostivici a sousedních obcích: Litovice, Břve, Jeneček. Hostivická knihovna byla založena v roce 1920 a o jejím vzniku jednala obecní rada již od srpna 1919, tedy brzy po vydání příslušného zákona. A knihovna zde vznikla, jak bylo typické pro řadu jiných obcí, sloučením stávajících knihoven spolkových, a to Čtenářsko-podporujícího spolku Hostivít pro Hostivici a okolí, Tělocvičné jednoty Sokol v Hostivici, Sboru dobrovolných hasičů Hostivice a železničních zřízenců v Hostivici. Cesta ke vzniku jednotné knihovny však, tak jako jinde, nebyla úplně jednoduchá. Přesto knihovna poměrně brzy fungovala pro své čtenáře.

Naopak vznik Obecní knihovny spojených obcí Litovice, Břve a Jeneček byl trochu složitější. Jednou z možností, kterou zákon z roku 1919 obcím dával, bylo, že se mohou sousední obce dohodnout a založit knihovnu společnou, což je případ i této knihovny. Největší obcí byly Litovice, kde založení knihovny neustále odkládali. První zpráva o existenci knihovny je až z roku 1928, ale podle všeho knihovna dále vůbec nefungovala, což bylo obci také vytýkáno. Definitivně začala knihovna fungovat až na začátku roku 1932, ale teprve v roce 1939 zde byla zřízena knihovní rada. Obě knihovny – hostivická i litovická – byly nakonec v roce 1962 sloučeny do jedné společné knihovny.

Na příkladu vzniku těchto dvou knihoven jsem chtěl demonstrovat rozdílnost přístupu obcí ke knihovnímu zákonu tak, jak se to dělo a děje i dnes. Ale abychom se vrátili k zákonu z roku 1919. Jeho důsledkem do současnosti je, že síť knihoven, kterou v ČR máme, je největší na světě, a Středočeský kraj má zase největší počet knihoven ze všech krajů České republiky. Přestože se i přes ty naše knihovny převalily historické zvraty 20. století, jsou tu neustále s námi, a to ve dvou třetinách obcí našeho kraje.

Za všechny knihovny, které za svůj vznik vděčí právě tomuto knihovnímu zákonu, můžeme např. jmenovat: Brandýs nad Labem, Davli, Hořovice, Kolín, Králův Dvůr, Milovice, Mnichovo Hradiště, Mníšek pod Brdy, Načeradec, Nové Strašecí, Roztoky u Prahy, Rožmitál pod Třemšínem, Řevnice, Říčany, Slabce, Smečno, Tuchlovice, Uhlířské Janovice, Velký Osek, Zdice, Zruč nad Sázavou, Žleby a mnoho dalších.

Právě z těchto důvodů je důležité si zvláště v období kulatého výročí vzniku prvního knihovního zákona uvědomit jeho význam i historickou a kulturní hodnotu, jejichž dědici jsme i my. Odkaz zákona je viditelný téměř v každém koutě našeho státu.


Knihovny ve Středočeském kraji – 1. strana obálky

(fota z archivů daných knihoven)

 

 

Knihovny ve Středočeském kraji – 3. strana obálky