JIŘÍ SRSTKA srstka@dilia.cz

Novela autorského zákona nabyla platnosti a účinnosti dne 20. 4. 2017, a to po několikaletém projednávání na úrovni Ministerstva kultury ČR, Legislativní rady Vlády ČR, Vlády ČR a Parlamentu ČR. O tom, co přinese praxi, se zamýšlí Jiří Srstka, ředitel divadelní, literární a audio-vizuální agentury Dilia.

Nechci hodnotit výsledek, ale nemohu nepodotknout, že novela autorského zákona (dále jen novela) je podle mého názoru výjimečně „nemilostivá“ vůči autorům a jejich zástupcům, a navíc velice složitá. Z autorského zákona se tak pomalu stává právní kodex o počtu mnoha paragrafů, který je těžko k pochopení jak autorům, tak veřejnosti, ba i většině právníků.

Kolektivní správa

Hutná část novely se týká kolektivní správy a je vlastně opsanou Směrnicí EU o kolektivní správě, jež je takto implementována. Tato část především obsahuje ustanovení o tom, jakým způsobem má kolektivní správce vyvíjet svou činnost, jaké má mít členění a organizační strukturu, jaké pravomoci musí mít valná hromada autorů a dalších nositelů práv. Předepisuje také údaje, jež má obsahovat výroční zpráva kolektivního správce (jde o tzv. transparentnost kolektivní správy) a ustanovuje způsob, jakým se rozhoduje o nerozdělitelných odměnách. Důležitá ustanovení této části novely se také týkají vztahů mezi autory včetně vztahů nositelů práv vůči kolektivnímu správci, ať už se jedná o smlouvy mezi kolektivním správcem a autory či nositeli práv o výkonu kolektivní správy, nebo o podmínky, po splnění kterých je autor či nositel práv přijat za člena kolektivního správce (spolku). Novela se také v tomto punktu věnuje způsobu a podmínkám, za splnění kterých Ministerstvo kultury ČR rozhoduje o udělení či odnětí oprávnění k výkonu kolektivní správy, a v neposlední řadě přináší zvláštní způsob přeshraničního licencování hudebních děl online.

Zdůrazňuji v této souvislosti, že EU zatím žádnou směrnicí nesjednotila problematiku vybírání a výše náhradních odměn, ani způsoby licencování užití děl v rámci kolektivní správy vyjma zmíněného přeshraničního licencování hudebních děl online. Myslím si, že tato úprava měla předcházet Směrnici EU o kolektivní správě, je to totiž logické a také velice žádoucí.

Tzv. osiřelá autorská díla

Mimo shora uvedené přináší novela ještě několik malých, ale důležitých změn i „novot“. Jde především o doplnění statusu děl osiřelých, tedy děl, u kterých není znám autor či jeho dědic, nebo je znám, ale není dosažitelný. Novela stanovuje způsob licencování těchto děl a to, co musí takovému licencování předcházet. Tedy jde o zavedení principu důsledného vyhledávání, který je velice podrobně řešen v příloze č. 2 k novele. Po provedení tohoto důsledného vyhledávání se může budoucí uživatel obrátit na příslušného kolektivního správce, který je povinen užití osiřelého díla „odlicencovat v zastoupení autora“ osiřelého díla.

Novela rozsáhle a až nečitelně upravuje postupy při sjednávání sazebníků odměn kolektivních správců. Tato problematika se stala přímo koníčkem pánů poslanců, kteří přihazovali jeden pozměňovací návrh za druhým, a tak se dopracovali ke konfuznímu znění tohoto ustanovení. Výklad dané problematiky je tak i proto nad rámec tohoto informativního článku.

„Knihovní balíček“

Nejzajímavější množinou změn, které novela přinesla, je bezesporu tzv. „knihovní balíček“, jenž přináší změny ve vztahu autorů a nositelů práv (v tomto případě nakladatelů) ke knihovnám. Na úvod je nutno zdůraznit, že „knihovnímu balíčku“ chybí dosti podstatná část, která byla jeho součástí. V novele se neobjevila zásadní změna ohledně kopírování děl pro osobní potřebu, která měla spočívat v tom, že náhradní odměna se měla vybírat za jeden kopírovací přístroj a měsíc, nikoli za každou kopii. Dále nedošlo k navýšení náhradní odměny za absenční půjčování v knihovnách, kterou platí český stát prostřednictvím Národní knihovny ČR pro autory slovesných děl, a stejně tak nedošlo k zavedení této odměny pro nakladatele.

„Knihovní balíček“ v podstatě řeší tři situace. Za prvé jde o to, aby knihovny měly právo užívat i digitální kopie pořízené jinými knihovnami z jejich knihovního fondu na terminálech v prostorách knihovny. Není asi tajemstvím, že Národní knihovna ČR chce vybudovat jednu centrální databázi digitálních kopií slovesných děl, kterou by užívaly všechny veřejné knihovny v ČR.

Za druhé jde o právo knihoven poskytnout jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím internetu dílo zařazené do seznamu tzv. děl nedostupných na trhu, a to na žádost jednotlivce. Seznam tzv. děl nedostupných na trhu povede Národní knihovna ČR a bude se výhradně týkat děl slovesných. Nositel práv ale může požadovat, aby jeho dílo bylo ze seznamu vyjmuto. Díly nedostupnými označuje novela díla, která nebylo možné ve lhůtě šesti měsíců při vynaložení přiměřeného úsilí získat v běžné obchodní síti, a díla, jejichž užití není zjevně předmětem prodejních nebo licenčních podmínek.

Za třetí jde o právo knihoven na zhotovení tiskové rozmnoženiny vydaného notového záznamu díla hudebního nebo hudebně dramatického knihovnou, což bylo až doposud pro všechny druhy kopírování zapovězeno. Ve všech třech případech musí knihovny získat k uvedeným druhům užití hromadnou licenci od kolektivního správce, a to za odměnu.

Licence pro karikaturu a parodii

Poslední a velice podstatnou novinkou je zařazení licence pro karikaturu a parodii do volných užití (zákonných licencí), kdy do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury nebo parodie. Toto ustanovení je z hlediska výkladového velice sporné a v zahraničí se převážně používá pro díla výtvarná.

Věřme, že se novela autorského zákona zažije do praxe rychle a že se opět za několik měsíců či za pár let nezmění další novelou.