Vybrala: VLADIMÍRA ŠVORCOVÁ

Abychom nekončili výběr k letošnímu jubileu Čtenáře pesimisticky, sáhli jsme na závěr roku po XVII. ročníku z roku 1965. Časopis tehdy vycházel jako Měsíčník pro práci knihoven. Šedesátá léta přinesla do jisté míry uvolnění jak v hospodářské a politické, tak kulturní oblasti. Od ledna 1965 se uplatňovaly nové zásady v řízení, které vycházely z větší hospodářské samostatnosti podniků, byla umožněna tzv. „socialistická“ forma podnikání. V témže roce vyšel zákoník práce platný do roku 2007. Oficiálně byly po několika letech povoleny studentské oslavy majáles. Pamětníci si možná vzpomenou, že do Prahy tehdy přijel Louis Armstrong.

Řada příspěvků v sedmnáctém ročníku Čtenáře se týkala budování jednotné soustavy knihoven v Československu a prvních zkušeností se střediskovými knihovnami: Experiment v Severomoravském kraji (J. Burgetová), Dozrál čas ke změnám (I. Domanský), Znovu k problematice knihoven s dobrovolnými pracovníky (O. Drlík), Ako plánujeme upraviť sieť knižníc (F. Halama). Vzhledem k zahájení statistického šetření o knihovnách jednotné soustavy vyhlášeném v lednu 1965 se velká pozornost věnovala vyplňování statistických výkazů. V č. 8 se dočteme o pobočce pardubické knihovny otevřené na nádraží (V. Faltejsková).

V červnu postihly jižní Slovensko rozsáhlé povodně, na situaci pohotově reagovali i knihovníci na stránkách časopisu. V č. 7 byla uveřejněna výzva tehdejší Okresní knihovny v Příbrami, kterou podpořily knihovny z celé republiky, jak dokládají oznámení v následujících číslech časopisu. V průběhu celého roku vyšly články o knihovnách ve Francii, Švédsku, Indii, Jugoslávii, Polsku a dalších zemích.

Vedle odborné knihovnické problematiky najdeme příspěvky o americké, španělské, švédské, norské poválečné literatuře, o tvorbě bratří Čapků, J. Hory, O. Mikuláška, F. Hrubína, V. Holana, B. Hrabala. V č. 3 vzpomíná překladatelka a spisovatelka Zdeňka Psůtková na své setkání s Konstantinem Paustovským. Shodou okolností byl právě v roce 1965 Paustovskij nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Dvojstránka v č. 2 je věnována šedesátinám Jana Wericha – výběrem jeho myšlenek i myšlenek a názorů jiných autorů na tvorbu jak Wericha, tak Voskovce (J. Vedral). V témže čísle připomíná J. Sádecký šedesátiny malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana.

Zastavme se tentokrát u sedmého čísla, kde vyšel rozhovor Evy Jehličkové s Josefem Škvoreckým o jeho literární tvorbě. Spisovatel vzpomíná, že Zbabělce, které jakýsi kritik označil za „políček mrtvým i živým“, napsal v letech 1948 až 1949 a kniha poprvé vyšla až v roce 1958.  V době, kdy se uskutečnil rozhovor, bylo připraveno její třetí vydání s ilustracemi Jiřího Šlitra. Na závěr rozhovoru Škvorecký říká: …Umělec musí zacházet příliš daleko, aby ostatní lidé došli dosti daleko. Abych vám tedy řekl, co podle mého soudu dává člověku literatura, odpovím slovy jednoho ze svých dobrých přátel: Literatura dělá ušlechtilé lidi ještě ušlechtilejšími – a ti neušlechtilí ji nečtou.

JEHLIČKOVÁ, Eva: U Josefa Škvoreckého. Čtenář, 1965, roč. 17, č. 7, s. 248–249.