CHRISTIAN U. LAUERSEN

Christian Ulrich Lauersen je ředitelem sítě knihoven v dánském okrese Roskilde a patří mezi nejpopulárnější dánské knihovníky. Věnuje se tématům, jako jsou uživatelská zkušenost, inkluze a místo knihovny ve 21. století, o kterých píše a přednáší na mezinárodních konferencích. Je aktivní na sociálních sítích, propagaci knihoven a knihovnictví se věnuje na Twitteru (@clauersen) a pravidelně přispívá na svůj blog The Library Lab (libraries, learning and lego) – https://christianlauersen.net/, ze kterého jsme vybrali i následující příspěvek.

Jistě to všichni znáte: studovna v knihovně, řada za řadou plná studentů. Sami, spolu. Radost pohledět. Nikdy bychom se však neměli přestat zamýšlet nad našimi službami a chováním našich uživatelů (i pokud je to chování pozitivní), a proto se často sám sebe ptám: Proč k nám chodí? Proč radši nezůstanou doma a neučí se tam? Někteří z nich jsou v knihovně proto, že potřebují knihy, pomoc od knihovníků nebo poradit, a nechápejte mě špatně: knihovnu plnou pracujících studentů miluju a myslím si, že poskytujeme skvělé pracovní prostředí, ale i tak, proč si chodí sednout a pracovat k nám? Tahle otázka mi přijde důležitá proto, že nám může pomoci porozumět jak našim knihovnám, tak jejich uživatelům.

Domnívám se, že na tuto otázku existuje několik možných odpovědí. Když se zeptám knihovníků, odpovědí mi často: protože my, knihovny, jsme vynikající ve vytváření studijního prostředí. To nemám v úmyslu zpochybňovat, nicméně když si toto tvrzení trochu rozebereme, tak vlastně jen uživatelům poskytujeme stoly a židle, aby měli kde pracovat. Tím se tolik nelišíme od jiných institucí, totéž umožňuje třeba samotná univerzita, nebo ne? Nemyslím si proto, že to je jediná a nejvýstižnější odpověď na moji otázku. Myslím, že odpovědi bychom měli hledat trochu jinde, ale než se do toho pustíme, chtěl bych se s vámi podělit o příběh jedné z mých knihoven.

Příklad: Zaneřáděný kampus, uklizená knihovna

Na Fakultě sociálních studií na Kodaňské univerzitě máme dvě knihovny: fakultní knihovnu a menší studijní knihovnu uprostřed kampusu. Studijní knihovna má referenční pult, kde jsou zaměstnanci ve všední dny jen od deseti ráno do tří odpoledne, a tři velké studovny otevřené od osmi ráno do deseti večer. To znamená, že každý den tam celých devět hodin není jediný zaměstnanec. Jednou měsíčně se scházím s naším proděkanem a probíráme záležitosti týkající se knihoven. Často si stěžuje na chování studentů v kampusu: všude poházené odpadky, zbytky po večírcích, rozbité věci a tak dále. Ale v naší knihovně z nějakého důvodu nic takového nezažíváme, i když ji po většinu dne nikdo nehlídá. Čím to je? Proč demolují kampus, ale knihovny si váží? Domnívám se, že v jejich chování můžeme nalézt i odpověď na otázku Proč k nám chodí? Podle mě to souvisí s knihovnou jako značkou, s pojetím knihovny jako prostoru a s podobou studentského života v roce 2017.

Knihovna – důvěryhodná značka od roku 2600 před Kristem

Hádám, že součástí odpovědi na to, proč k nám studenti chodí pracovat v tak hojném počtu, je knihovna jako osvědčená značka. Po celou svou profesní kariéru slýchám hlasy kolegů, že jsou knihovny nemoderní a zaprášené a že musíme jejich pověst změnit. Diskusi o změnách v knihovnách se samozřejmě nebráním, ale co když představa knihovny v hlavách našich uživatelů je přesně taková, jakou ji potřebují? Když se nad tím zamyslíme, tak knihovny existují už skoro 5000 let a od vzniku veřejných knihoven v době osvícenství jsou spojovány s místem pro studium, vzdělávání, výzkum a kulturu. Našimi hodnotami (nebo alespoň hodnotami, o které se ve svých knihovnách snažím já) jsou otevřenost, diverzita, inkluze a přístupnost. Jsme demokratické instituce (nikoli ovšem neutrální!). Kniha jako taková, s knihovnou pochopitelně úzce spjatá, je jednou z nejsilnějších značek na světě. Soudě podle příkladu zmiňované studijní knihovny, si nemyslím, že studenti knihovny nutně milují, ale rozhodně je respektují.

Knihovny nechtějí od lidí peníze, ale chtějí, aby byli úspěšní, aby se učili, objevovali, chtějí jim poskytnout přístup do širšího světa. V silně komerčním, kapitalistickém a digitalizovaném světě jsou tyto hodnoty, myslím, vysokoškolským studentům blízké. A že je naše značka trochu moc tradiční? Je silná a důvěryhodná a my bychom si to měli uvědomovat a využít toho v dalším rozvoji knihoven.

Disciplína, identita a pocit sounáležitosti

Podmínky vysokoškolského studia v Dánsku se v posledních letech poměrně radikálně změnily. Studentem můžete být jenom pět let, pokud studium do té doby nedokončíte, ztrácíte studentské výhody. Můžete si vybrat studijní obor a pak ho klidně změnit na jiný. Týdenní počet hodin, kdy jsou studentům k dispozici učitelé a školitelé, se snížil. Na většinu oborů je těžší se dostat a nároky na dobré známky se zvýšily. Nechci tu diskutovat o tom, jestli je tento vývoj v širším kontextu vysokoškolského vzdělávání dobrý, či špatný, ale myslím, že to naše studenty donutilo, aby ke studiu přistupovali profesionálněji a disciplinovaněji než dříve. A součástí této disciplíny je studium v knihovně. Věnují mu celý den: ráno čekají před knihovnou, než se otevře, najdou si vhodné místo k práci a končí ve tři nebo ve čtyři odpoledne. Nemohli by to samé prostě dělat doma? Jistě, ale všichni víme, že radši budeme umývat nádobí, než číst Foucaulta. Doma nás toho rozptyluje příliš mnoho. Knihovna umožňuje oddělit osobní život od toho studijního a doma už pak člověk může jen relaxovat.

Být studentem může být docela těžké. Někdy i osamělé. Sociální aspekty studentského života jsou klíčové pro to, aby se z žáků stali úspěšní studenti a dobří lidé. Podívejte se na dálkové studenty: ti svá studia nedokončí mnohem častěji než jejich prezenční kolegové, kteří fyzicky studují vedle svých spolužáků. Se snižujícím se počtem hodin strávených ve třídách a s učiteli se studenti snaží doplnit svou akademickou identitu jinde. To mohou dělat na různých místech a jedním z nich je knihovna. Jsou v ní sice sami, ale společně, protože kdykoli vzhlédnou od učení, vidí, že v tom nejsou sami. To je podle mě jeden ze zásadních důvodů, proč studenti do knihoven chodí, a úzce souvisí s důvodem posledním, kterým je pocit sounáležitosti.

Všichni potřebujeme někam patřit – k národu, rodině, pracovnímu kolektivu nebo fotbalovému klubu. Jestli mi teď řeknete, že nikam patřit nepotřebujete, tak jste podle mě psychopat anebo lhář. Studenti a vědci nejsou výjimkou. Pro mnoho studentů je studium důležitou součástí života a myslím si, že pro jejich spokojenost a schopnost pracovat je stěžejní, aby měli pocit, že někam patří. To samé platí pro vědce a učitele. Věřím, že knihovna jako maximálně otevřený prostor, kde nemusí řešit administrativu ani známky, vytváří pro studenty vhodné místo, kde se mohou setkávat s ostatními studenty (a učiteli a vědci) a stimuluje tak jejich akademickou identitu a umožňuje jim tak někam patřit.

Když si vezmeme disciplínu, identitu a pocit sounáležitosti, můžete namítnout, že stejně tak se mohou realizovat v kampusu nebo ve Starbucksu. Asi ano, ale nemyslím si, že stejně úspěšně jako v knihovně. A proč? Protože, jak jsem zmínil na začátku, knihovna je stoprocentně skvělá značka a místo. Je spolehlivá, je otevřená, je tu proto, aby pomáhala. Ne kvůli penězům, ale prostě proto, že je to její poslání, je místem vzdělávání a osvěty, místem, kde chtějí, abyste uspěli, ale neznámkují vás za to ani nehodnotí, jestli jste dobrý nebo špatný žák, prostě je to úžasné místo a velmi silná značka. Jako knihovníci bychom si to měli uvědomit a nesnažit se z knihovny dělat něco, čím není.

Výhled: je knihovna bez knih stále knihovnou a dokonalou džunglí pro tvory společenské?

Výše jsem se pokusil vysvětlit důvody, proč se k nám studenti do knihoven jen hrnou. To je bezva, ale co dál? Můžeme si dát nohy na stůl a nechat se ukolébat statistikou návštěvnosti? Ne. Pevně věřím, že knihovna jako prostor je jedním ze základních kamenů pro spokojenost a úspěšnost studentů. Tedy pokud sdílíte můj názor, že fyzický prostor se v čím dál digitalizovanějším světě nestává méně důležitým. Já věřím, že se stane ještě důležitějším. Jsme lidé a člověk je tvor společenský. Potřebujeme ostatní lidi, abychom mohli fungovat, vyvíjet se, objevovat, čelit výzvám, bavit se, žít, učit se, konat dobro. Online svět tohle nenahradí. Nikdy. To platí obecně i pro univerzitní vzdělávání a výzkum.

Chtěl bych, abychom tato fakta přijali a aktivně využívali tu spoustu pracujících a učících se mozků v našich knihovnách k vytváření hodnot, kontaktů, diverzity a inkluze na vysokých školách. Chtěl bych, abychom se nezaměřovali jen na stoly a židle, ale aktivně přistupovali ke knihovně jako k místu a podporovali mezioborové činnosti. Když svedeme dohromady lidi z různých prostředí, začnou se dít velké věci. Lidé, kteří smýšlejí stejně, ničeho nedosáhnou. Jen ať je knihovna společenskou a akademickou džunglí pro lidi různých ras, pohlaví, věku, politických přesvědčení, s různým kulturním a ekonomickým kapitálem a různými předměty zájmu, studia a výzkumu.

Před časem jsem se na přednášce zeptal: Je knihovna bez knih stále knihovnou? A má vlastní odpověď zněla: Ano. Osobně si myslím, že knihovnu neurčuje její knižní fond, ať už fyzický či elektronický. Je to samozřejmě její důležitá součást, ale podle mě je naším hlavním posláním podpora výzkumu, vzdělávání a učení, a ta stojí na úplně jiných činnostech, než je správa knižního fondu. Využijme místo, které zůstane po knihách, až z knihovny zmizí, pro vytvoření džungle, divočiny, kde se bude diverzitě a univerzitnímu životu dařit.

Závěrečná poznámka: pozorujte chování uživatelů

Výše se snažím spíš jen tak tipnout, proč v roce 2017 studenti stále ještě chodí do knihoven, pokud zrovna nepotřebují knihy nebo odbornou pomoc. Nemám to podložené žádným konkrétním výzkumem a nemám po ruce ani žádná kvantitativní ani kvalitativní data. Ale ani nestřílím jen tak naslepo – zpracoval jsem zde to, co každý den pozoruji a o čem přemýšlím.

Je důležité nehádat, mluvíme-li o užívání či neužívání knihoven a chování našich uživatelů. Takže mou závěrečnou poznámkou k tomu, jak uživatelé užívají (či neužívají) knihovny, je: nestačí jenom hádat, ale ani jenom se jich ptát. Pokud se budete ptát, dostanete odpovědi jen na to, na co se ptáte, což nemusí vypovídat o celém problému. Pokud se zeptáte deseti studentů, jestli by chtěli nonstop přístup do knihovny, většina pravděpodobně odpoví: Jo, jasně, což ale neznamená, že toho reálně budou využívat. Používání metod výzkumu uživatelské zkušenosti (UX neboli User Experience) je klíčové pro pochopení chování a potřeb našich uživatelů jak teď, tak pro vývoj knihoven do budoucna. Velké poděkování patří UX hrdinům, jako jsou Andy Priestner a Anneli Fribergová1 a další, kteří pomáhají a podporují knihovnickou komunitu pomocí UX pomůcek, metod a povědomí. Jen tak dál!

A nezapomeňte: Potřeba komunity a sociálních vazeb je primární, stejně základní, jako je potřeba vzduchu, vody a jídla. (Dean Ornish)

LAUERSEN, Christian U. Why do they come? The Library as place and brand [online].

The Library Lab: libraries, learning and lego, 17. 10. 2017 [cit. 2018-07-04].

Dostupné z: https://christianlauersen.net/2017/10/17/why-do-they-come/.

O autorovi Jak říká sám Ch. U. Lauersen: Jako ředitel knihovny pracuji především s lidmi, ne s knihami. Donedávna úspěšně vedl knihovnu Fakulty sociálních věd Kodaňské univerzity a knihovnu Univerzity Roskilde, kde se věnoval podpoře výzkumu a vzdělávání v knihovnách. Z mnoha svých projektů je hrdý zejména na Digitální laboratoř sociálních věd (Digtial Social Science Lab), která od roku 2016 funguje v knihovně Fakulty sociálních věd. Žije v Kodani, hraje fotbal, jezdí na kole, vytváří knihovnická videa z lego figurek a produkoval světově první knihovnickou bossa novu Lost in your time (at The Library) vydanou na vinylu.

Se souhlasem autora z anglického originálu přeložila Helena Novotná | Helena.Novotna@ff.cuni.cz

Medailon o autorovi napsal, poznámkami opatřil a překlad upravil Jan Kamenický | Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

¹ Andy Priestner působil v knihovnách Cambridgeské a Oxfordské univerzity, nyní je školitelem na volné noze a přednáší o tom, jak využívat metody UX a teambuildingové metody LEGO Serious Play. Anneli Fribergová působí v knihovně švédské Univerzity Linköping, kde se věnuje rozvoji knihovních služeb na základě metod UX.