JAROSLAV CÍSAŘ  ctenar@svkkl.cz

Druhá národní knihovna

Moravská zemská knihovna v Brně (MZK) patří spolu s Národní knihovnou ČR k páteřním institucím knihovnického systému v naší zemi. Od roku 2001 sídlí v nové budově, díky níž se jí nejenom podařilo zkvalitnit služby, ale současně zajistit pro provoz knihovny zázemí, které odpovídá potřebám informační instituce 21. století. Redakce požádala o rozhovor jejího ředitele Tomáše Kubíčka, který popisuje její stávající aktivity i plány do budoucna. 

Knihovna začala vznikat v průběhu 18. století jako součást osvícenské myšlenky zpřístupnění vzdělání veřejnosti. Její základy spočívají v činnosti Hospodářské společnosti založené v roce 1770 a posléze se stala součástí Františkova muzea (dnešního Moravského zemského muzea). K osamostatnění knihovny došlo v roce 1900 rozhodnutím Zemského výboru. V roce 1919 se knihovna stává Zemskou a univerzitní knihovnou a její funkce se rozšiřuje o službu brněnskému vysokému školství. Stávající instituce vznikla postupným spojením Zemské a univerzitní knihovny, Ústřední (později Státní) pedagogické knihovny a Státní technické knihovny.

Jak byste charakterizoval současnou roli MZK?

MZK hraje vlastně roli druhé národní knihovny – jak charakterem sbírek a fondu, který se od roku 1935 buduje na principu povinného výtisku, tak s ohledem na rozsah činností, které v rámci systému českého knihovnictví vykonává či poskytuje. Je nositelkou řady projektů, které mají národní a mezinárodní význam – počínaje centrálním portálem Knihovny.cz, až po výzkumné a badatelské projekty Národní kulturní identity (NAKI), Horizont, GAČR. Zajišťuje ochranu písemné části kulturního dědictví, je pověřena prezentací české literatury na světových knižních veletrzích a do její gesce spadá i České literární centrum. Jednoduše řečeno, MZK má svoji nezastupitelnou funkci v rámci krajské, národní i mezinárodní spolupráce na poli knižní kultury a knihovnictví.

MZK plní i regionální funkce. Čemu se v současné době nejvíce věnujete?

Dobře víte, že metodická funkce a koordinační funkce, které z postavení krajské knihovny vyplývají, jsou široké a zanedbat není možné žádnou z jejich složek. Jinak by to prostě celé nefungovalo. Správná odpověď na vaši otázku by tedy měla znít, že nejvíce se věnujeme všemu. Ale samozřejmě jsou oblasti, na něž se nyní soustřeďujeme s větším důrazem. Vycházíme přitom z toho, že knihovny by se měly transformovat či se už transformují do podoby komunitních center. Neznamená to nic jiného, než že by se knihovny měly stávat místem, které lidé automaticky pokládají za společensko-kulturní střed obecního života – ať už má příslušná obec 100 obyvatel či půl miliónu. To s sebou nese potřebu fyzické proměny knihovny, jejího obsahu a v nemalé míře to rovněž zvyšuje nároky na osobu knihovníka či spíše častěji knihovnice. Naším úkolem je vytvářet programové nabídky, modely vzdělávacích akcí, které mohou garantovat novou funkci knihoven, vzdělávat knihovníky, metodicky je zajišťovat a pomáhat jim hledat prostředky na tuto novou roli. Mám například radost z toho, že se nám podařilo s reprezentací kraje vyjednat a nyní ve třetím ročníku potvrdit vznik a zavedení nového dotačního titulu Jihomoravského kraje Obecní knihovna, který právě slouží na podporu modernizace a vybavení knihoven v kraji a jehož výše je přibližně pět miliónů korun ročně. Do projektu bylo vloni podáno 157 žádostí a uspokojeno jich bylo 142. I to o něčem svědčí. Tento projekt od nás nyní modelově přejímají i jiné kraje a to nás opravdu těší. Máme v kraji kolem 680 knihoven a naším úkolem také je tyto knihovny navzájem spojovat, vstupovat jejich jménem do jednání s krajem, ale i se starosty, postarat se co nejlépe o to, aby svou práci mohly odvádět za co nejpříznivějších podmínek. Když to funguje, je to čistá radost. Pro mě je takovým příkladem knihovna v Křtinách, kam se rád opakovaně vracím i díky osvícenému starostovi. S ním jsme se domluvili na řadě projektů, protože si uvědomuje pomoc, kterou má ze strany obecní knihovny. Ne náhodou se Křtiny staly jihomoravskou vesnicí roku 2017 a její knihovna knihovnou roku. Ale takových příkladů by bylo možné uvést celou řadu. Bohužel ale i opačných – například dlouhodobě se nám nedaří přesvědčit k většímu zájmu o knihovnu zřizovatele ve Slavkově u Brna…

Loni se MZK spolupodílela na organizaci čtenářské soutěže pro děti Jižní Morava čte. Jaký měla ohlas a co nového připravujete na letošní ročník?

Máme už za sebou druhý ročník soutěže, která je mnohem úspěšnější, než jsem doufal. Nápad na její uspořádání vyšel od nás, podařilo se nám pro něj nadchnout břeclavského ředitele knihovny Marka Uhlíře a stali se z nás dobří partneři. Jde vlastně o konkrétní příklad činnosti, která je pro knihovnu logická a přitom nepřenositelná. Nejde však jen o to, že by se mělo zvýšit čtenářství či potřeba čtení. V tomto projektu jde i o vytvoření podmínek pro komunikaci mezi lidmi. Čtenáři by si měli umět povídat o tom, o čem čtou. Přitom by si také měli uvědomit, v čem je čtení nenahraditelné. Podpůrné aktivity prvního ročníku směřovaly současně k obeznámení s tím, co se honosně nazývá regionální identitou. Jde vlastně jen o to uvědomit si význam místa, z něhož pocházím, s nímž sdílím vzpomínky, příběhy a důvěrnou známost. Zvláště ve světě, který se dnes zakládá na evropanství či světoobčanství, je toto vědomí konkrétního místa a pospolitosti důležité. To byly dva hnací motory našeho projektu, který měl za úkol využít čtení a motivovat schopnosti kriticky o čteném přemýšlet. Čtení tedy nebylo cílem, ale nástrojem. Opět se podařilo přesvědčit Jihomoravský kraj, aby na projekt vytvořil dotaci, z níž už třetím rokem mohou knihovny čerpat. Tato soutěž však má ještě další dva důležité efekty. Jednak se i díky mediální kampani podařilo zviditelnit knihovny v kraji, jednak se ukázalo, jak silná je síť našich knihoven a co dokáží, když se spojí. V rámci projektu Jižní Morava čte proběhlo 228 akcí, kterých se zúčastnilo 5574 dětí, včetně rodičů a prarodičů do knihoven zamířilo celkem 7209 účastníků.

MZK je také vědeckovýzkumnou organizací a její zaměstnanci jsou řešiteli řady zajímavých projektů. Na které byste rád upozornil?

Naše knihovna má jednak vlastní vědecké projekty, jednak je přirozeným partnerem pro jiné vědecké a výzkumné instituce. Na půdě naší instituce se aktuálně řeší několik projektů NAKI, a to i ve spolupráci se špičkovými pracovišti Masarykovy univerzity, Vysokého učení technického či Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Máme projekt Grantové agentury ČR, projekty dotované z Institucionální podpory vědy a výzkumu, získali jsme podporu mezinárodního Visegradského fondu, řešíme řadu projektů VISK, dokonce jsme spolunositeli projektu z programu Horizont. Vybírat mezi nimi ty nejdůležitější by nemělo smysl, protože každý rozvíjí některou z činností knihovny a na každý jsme svým způsobem pyšní. Určitě bych však chtěl zmínit projekt Centrálního portálu knihoven, na který s netrpělivostí čekala celá knihovnická obec a který vzbuzuje nejvíce pozornosti. Před třemi roky jsme navíc zavedli systém interních grantů, tedy podpory vědecké činnosti, o niž mohou žádat naši zaměstnanci, který je má motivovat k vědecké práci. Minulý rok jsme jej rozšířili o externí projekty. V rámci soutěže jsme vyzvali i externí badatele k předložení projektů, které by podporovaly badatelskou či ochranářskou práci s našimi fondy. Toto výběrové řízení bylo úspěšné. Díky němu vzniklo opět několik špičkových projektů týkajících se jak průzkumu a ochrany fondů před plísněmi, tak problematiky hudebních či kulturních dějin, které souvisejí se sbírkovou činností knihovny. Všechny vycházejí vstříc skutečnosti, že se posiluje role vědeckovýzkumných center a institucí a jejich podpora založená na kvalitě vědecké a badatelské práce. Chceme na to být připraveni.

Novou součástí MZK je i České literární centrum…

Ministerstvo kultury rozšířilo náš statut o zřízení instituce, která se má starat o propagaci české literatury doma i v zahraničí. Knihovny a literatura je logické spojení. Navíc funkčně jde o téměř totožný úkol. Pro řadu aktivit knihoven je literatura nástrojem jejich komunitní činnosti. Centrum vzniklo úderem prvního ledna 2017, ve skutečnosti se však teprve postupně naplňovalo zaměstnanci a v plném provozu běží teprve od června 2017. Vášní kolem jeho založení bylo nemálo, ale to jaksi patří k českému rybníku. Centrum v tuto chvíli realizuje rezidenční programy, zve zahraniční autory do České republiky, zapojuje se do sítě světových literárních domů, připravuje rezidenční pobyty pro české spisovatele v zahraničí i v České republice, kontaktuje zahraniční literární festivaly – prostě maximálně usiluje o export české literatury do zahraničí. Je vlastně jedním z klíčových nástrojů české kulturní diplomacie, tedy mělo by jím být… Odhaduji, že bude potřeba tak dvou roků, než bude možné jeho činnost zodpovědně hodnotit. Nezapomeňte, že se jedná o typ činnosti, která tady doposud neexistovala, a mnohé procesy je tedy nutné založit od píky. Je třeba hledat inspiraci v obdobných zahraničních institucích, a především navázat s nimi vztahy.

Dokončení příště