JAROSLAV CÍSAŘ ctenar@svkkl.cz

Knihovna ve věčném pohybu

Daniel Bechný působí ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje (SVK PK) již sedmým rokem. Původně pracoval v Západočeském muzeu v Plzni na pozici etnografa. Je absolventem Západočeské univerzity v Plzni, kde studoval nejprve humanistiku a poté kulturní a sociální antropologii. Od roku 2015 se aktivně účastní příprav konference Knihovny současnosti a při Sdružení knihoven ČR je od minulého roku předsedou Sekce akvizice a Sekce PR a marketing, která se ustanovila nově na konci roku 2017 v Městské knihovně v Praze.

Můžete ve stručnosti představit vznik a historické mezníky existence SVK PK?

Stanovit nejdůležitější mezníky vzniku a historie SVK PK bude na takto malém prostoru asi obtížné, ale mohu se o to pokusit za pomoci sborníků a výročních zpráv. Naše knihovna vznikla 1. ledna 1950 jako Státní studijní knihovna v Plzni, a to zpětně na základě usnesení vlády ze dne 28. února 1950. Svou činnost zahájila ovšem až 1. května – s knihovním fondem čítajícím asi 200 000 svazků. V té době disponovala ze zákona povinným výtiskem na vyžádání. Tehdy zde pracovalo dvanáct zaměstnanců. V letech 1950 a 1951 se náš fond rozšířil nejen o svazky z konfiskátů klášterních knihoven, ale také třeba o sbírku z bývalé Obchodní a živnostenské komory Literárně uměleckého klubu nebo také o významnou knihovnu dr. Otokara Kruliše-Randy. Přírůstky z různých klášterních knihoven pokračovaly až do sedmdesátých let minulého století. V roce 1953 byla v budově bývalého kláštera nejen otevřena čítárna, ale započalo se s celkovou její rekonstrukcí. O rok později se vrátil provoz půjčovny (dočasně umístěné v Západočeském muzeu) do budovy a knihovna změnila svůj název na Státní vědecká knihovna v Plzni. Nově zrekonstruovaná budova dnešní SVK PK se slavnostně otevřela 27. února 1959. To už nám počet přepočtených úvazků pracovníků stoupl na třicet dva.

Měli jste to pestré i v šedesátých a sedmdesátých letech…

Ano, další podstatnou změnou se stalo převedení knihovny pod Krajský národní výbor v Plzni. Psal se rok 1961 a knihovna disponovala svým prvním osobním automobilem. O dva roky později jsme získali právo na úplný povinný výtisk domácí tiskové produkce. Po pražském jaru naopak přichází první omezení v půjčování některé literatury, v roce 1973 dokonce ke stažení 2622 svazků do uzavřeného skladu. Od roku 1976 jsme měli první externí sklad v klášteře v Chotěšově a pracovníci, kterých bylo již šedesát čtyři, obdrželi hodnocení politické angažovanosti a odborných schopností. Rok poté se knihovna stala krajským metodickým centrem. O další dva roky později se rozšířila o dislokovanou Knihovnu pro nevidomé a externí sklad v lobkowiczkém zámku v Křimicích. Knihovní fond byl nově systematizován podle MDT. V roce 1984 jsme založili přírůstkový seznam mikrofiší; produkce byla zastavena v roce 1993 a sbírka se uzavřela o sedm let později.

V „orwelovském“ roce se zavedlo také počítačové zpracování přírůstkového a revizního seznamu československých patentů. O rok později vzniklo oddělení Automatizace a vědeckotechnického rozvoje (AVTR). Již třetím naším depozitářem se stal v roce 1986 zámek v Bušovicích, který máme doposud. Týž rok také zahájila svou činnost krajská katalogizace, která pro krajské knihovny zajišťovala tisk a distribuci katalogizačních záznamů. Počet pracovníků stoupl již na sedmdesát sedm, přibyl nám další sklad v Chotíkově a o rok později ještě jeden, znovu v Křimicích. V roce 1989 jsme instalovali první osobní počítač PP 06 a minipočítač SM 52/2. Tento „server“ záhy následovalo dalších šest osobních počítačů.

Jak se u vás vyvíjela situace po sametové revoluci?

V knihovně ustavené Občanské fórum vyslovilo nedůvěru tehdejšímu vedení knihovny. Dosavadní ředitelka Alena Poslední byla odvolána a novým ředitelem byl jmenován Jaroslav Vyčichlo. Knihovna, dobře vybavená technologicky i personálně, se pak rozhodla jít v procesu automatizace svou vlastní cestou, a tak začal vznikat automatizovaný knihovní systém KIMS (Knihovnický a informační modulární systém). Od 31. 12. 1990 jsme patřili pod Ministerstvo kultury ČR. S pádem komunistického režimu jsme zpřístupnili 3521 knihovních jednotek prohibit, zbavili se skladu v Chotíkově a kvůli nevyhovujícím podmínkám i v Chotěšově a v křimickém zámku. Prostor pro volný výběr, fungující v místě všeobecné studovny od roku 1982, nahradila po deseti letech opět všeobecná studovna s příruční knihovnou. SVK PK se stala v tomto roce jednou ze tří vědeckých knihoven přispívajících do jednoho z prvních souborných katalogů. V roce 1994 došlo k založení přírůstkového seznamu CD ROM, zahájili jsme retrokonverzi lístkového katalogu a poprvé zpracovali výstup z databáze regionálních osobností (REOS). Faktografie zde sahá až k roku 1972, od roku 2010 je databáze zpřístupněna online. O rok později jsme pro veřejnost otevřeli pobočku Rakouské knihovny. S platností zákona č. 37/1995 Sb. jsme v roce 1996 přišli o právo na povinný výtisk veškeré domácí produkce neperiodických publikací. Zároveň byla ale knihovna připojena na internet, kde zveřejnila svou první webovou stránku. Do vínku jsme dostali nové skladové prostory v bývalém vojenském areálu v Plzni-Borech. Rok 1997 byl ve znamení přechodu na pravidla AACR2, zapojení do projektu Kramerius a z finančních důvodů zrušení předplatného většiny zahraničních časopisů. O rok později jsme otevřeli Německou knihovnu.

Co vám přinesl přechod pod Plzeňský kraj?

Do majetku Plzeňského kraje naše knihovna přešla 1. ledna 2000. To už jsme měli osmdesát čtyři přepočtených pracovních úvazků a poprvé svým uživatelům zpřístupnili zahraniční databáze. Rok poté se zřizovací listinou změnil i náš název na Studijní a vědeckou knihovnu Plzeňského kraje. Zároveň odstartovala koncepce výkonu regionálních funkcí. Podle nového knihovního zákona, který vstoupil v platnost s rokem 2002, se SVK PK stala garantem regionálních funkcí v kraji. Své externí pobočky jsme také rozšířili o Anglickou knihovnu. Katalog byl nově provozován online za využití systému Advanced Rapid Library, nicméně finálním systémem se stal Aleph 500, jehož zprovoznění začalo rokem 2003 a definitivní přechod se uskutečnil 2. ledna 2006 – za stálého souběhu se systémem KIMS, jehož vývoj trval až do roku 2002. V roce 2005 jsme přešli z bibliografického formátu UNIMARC na MARC 21. Počátkem roku 2006 jsme získali svůj poslední a největší objekt v areálu Bory, tzv. Bory 2, a také započala jeho celková rekonstrukce. Byla dokončena v roce 2008, ale v průběhu finalizace prací na depozitáři vážně onemocněl a zemřel ředitel knihovny Jaroslav Vyčichlo; jeho nástupkyní se stala Ivanka Horáková. Rok nato byla dokončena také rekonstrukce prvního podlaží v hlavní budově. Trvala dva roky. Poté knihovna poprvé pro inventarizaci fondu nasadila technologii RFID a pořídila svůj první bibliobox. V následujících letech 2009 až 2011 byl ve třetím patře původní sklad proměněný na prostory pro volný výběr. Od roku 2011 mohou čtenáři využívat plně zónu samoobslužného internetu. Naše knihovna se rovněž stala jednou z krajských knihoven přispívajících do článkové databáze ANL…

Roku 2012 jste byl po odchodu Ivanky Horákové jmenován do funkce ředitele vy…

Tento rok bych označil rokem kooperace, a tak za spolupráce s Univerzitní knihovnou Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) byl rozšířen provoz biblioboxů na dnešních šest. SVK PK se také dohodla se ZČU a Dopravními podniky města Plzně na akceptaci jejich karet, které se tak mohou využívat i jako čtenářské průkazy. S rokem 2013 se pojí spuštění vzdáleného přístupu k elektronickým informačním zdrojům přes EZproxy a postupné zavádění nového korporátního designu. V roce 2014 jsme poprvé testovali půjčování e-knih. V době projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 zavedla knihovna do praxe nová katalogizační pravidla RDA. Poslední dva roky své činnosti se zaměřujeme na propagaci svých služeb a dalších činností. To už máme celkem pětadevadesát zaměstnanců.

Čím je SVK PK ve srovnání s dalšími ústředními knihovnami krajů specifická?

V knihovním zákoně mají krajské knihovny jednotně definováno své postavení a svou náplň v systému knihoven ČR. Dohromady tak tvoří jasně čitelnou síť, pokrývající celou naši republiku. Každá krajská knihovna má ale svá specifika, která vychází z politických, demografických a geografických podmínek regionu a jeho celkového historického vývoje. To se podepsalo i na SVK PK, která například nemá žádnou městskou funkci. Ještě výraznějším specifikem je samotný fond, který knihovna shromáždila a shromažďuje a který činí každou knihovnu jedinečnou. Vedle regionálního zaměření fondu se to projevuje zejména skladbou historických fondů, které odrážejí postavení a záliby svých předchozích vlastníků a také sběratelskou činnost nejvýznamnějšího historického celku – Knihovny městského historického muzea v Plzni, dnes Západočeského muzea. Na tento fakt by se podle mě mělo myslet třeba i při srovnávání knihoven, které je často lákavé. Leckdy by se mohlo zdát, že stačí porovnat zhruba stejně velké knihovny ve zhruba stejně velkých městech, ale není tomu tak. V krátkosti jsem se snažil shrnout vývoj naší knihovny a zdaleka jsem neuvedl všechny formující momenty, které vytvářejí její jedinečnost. Letos bych byl rád, abychom aktualizovali svůj profil a zaměření s těsnou vazbou na vytváření našeho fondu s demografickým složením Plzně a širšího okolí. Nutně musíme počítat s existencí Lékařské fakulty UK v Plzni, ZČU a ostatních škol v kraji a sledovat také akviziční politiku dalších knihoven ve městě.

Mohl byste konkretizovat výše naznačenou jedinečnost vašeho knihovního fondu?

V klimatizovaném depozitáři pracoviště historických fondů SVK PK je uloženo kolem 30 tisíc svazků. Z toho je 410 většinou novodobých rukopisů, 174 prvotisků z 15. století (nejstarší byl vytištěn nejpozději v roce 1470), přes 900 tisků bylo vytištěno v 16. století, na 3000 tisků v 17. století a kolem 9000 tisků v 18. století. Vzácné tisky v depozitáři pocházejí i z 19. a 20. století. Mezi ty nejvzácnější patří dva originální tisky Josefa Váchala. V depozitáři je také uloženo asi 5500 svazků knihovny františkánského kláštera v Plzni, která byla vrácena františkánskému řádu, ale ponechána v SVK PK v úschově. Obsahuje 244 rukopisů, většinou novodobých, 187 prvotisků a asi 3500 tisků vytištěných do konce 18. století.

Z hlediska historických celků je nejvýznamnější zmiňovaná Knihovna městského historického muzea. Její součástí je též fond pilsnensií, který obsahuje na 6900 tisků týkajících se obsahově Plzně, sepsaných autory se vztahem k Plzni nebo vytištěných či vydaných v Plzni v letech 1503–1950. Dalšími významnými historickými celky jsou již zmíněná knihovna O. Kruliše-Randy, konfiskáty několika západočeských klášterních knihoven, v roce 1973 zakoupená knihovna Ladislava Lábka a dar knihovny Muzea Chodska z let 1980–1984.

A specifikum knihovnictví ve vašem kraji?

Jestliže jsem na jedné straně zmínil skladbu fondu, tak na té druhé je třeba zdůraznit regionální charakter krajské knihovny. Historický vývoj v kraji se zrcadlí nejen v produkci lokálních nakladatelství, ale také v plnění regionálních funkcí. Zde rozhodují právě geografické a politické podmínky. Výkon regionálních funkcí se v Plzeňském kraji dotýká 494 knihoven, evidovaných u Ministerstva kultury. Dalším (a ne zanedbatelným) faktorem je spolupráce knihovny a zřizovatele, což pochopitelně platí pro všechny knihovny. Dobrá spolupráce umožňuje knihovně růst a vyvíjet se. Bez podobné podpory by jistě nevzniklo například digitalizační pracoviště Plzeňského kraje, které nově naše knihovna provozuje, nebo by nebylo možné uskutečnit další, ať už běžící, nebo plánované projekty.

Můžete některé z těchto projektů a záměrů blíže popsat?

Naváži na předchozí odpověď. Musím zde vyzdvihnout zapojení naší knihovny do dotačního programu EU z Integrovaného regionálního operačního programu, výzva č. 25 Knihovny. V současnosti se rozbíhá druhá etapa projektu s názvem Záchrana ohrožených historických knižních fondů SVK PK, v jehož rámci restaurujeme 261 nejcennějších a nejohroženějších svazků z našeho historického fondu. V souvislosti s touto výzvou pak připravujeme ještě jeden projekt s prozaickým názvem Rekonstrukce depozitáře SVK PK. Povede k významnému rozšíření našich depozitních prostor v areálu na Borech. A protože se nám moc zalíbil projekt Městské knihovny v Praze, která se pustila do produkce vlastních e-knih, rozhodli jsme se to od ní naučit v projektu Transfer know-how výroby e-knih v knihovním sektoru. Věřím, že se nám tak otevřou další možnosti, jak rozšířit služby, a to i pro ostatní kulturní instituce v kraji. Rádi jsme se také zapojili do série debat u „kulatých stolů“ nad proměnou knihovnického oboru v současnosti, které se odehrály pod názvem Knihovna – věc veřejná ve všech krajích. Pustili jsme se i do mezinárodní spolupráce, ale projekt se Státní knihovnou v Řezně je zatím v přípravné fázi, takže prozradím pouze to, že bude zaměřený na systematické zpřístupnění digitalizovaných fondů, jež se týkají přeshraničních témat v Horní Falci a západních Čechách.

Pro knihovny a zvláště Plzeň je ovšem také stěžejní rok 1919, rok přijetí prvního knihovního zákona…

Rozhodně! Pro Plzeň je toto datum důležité i z toho důvodu, že se na vzniku zákona významně podílel i šéfredaktor plzeňské Nové doby Gustav Habrman. Doufám tedy, že se nám příští rok podaří připravit důstojné připomenutí i tohoto druhého stého výročí.