Hlavní obsah stránky

TÉMA: Práce knihoven s menšinami a znevýhodněnými: Práce knihoven s kulturními a jazykovými menšinami

KATEŘINA NEKOLOVÁ  Katerina.Nekolova@nkp.cz 

Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru. O tom dnes sním!

Martin Luther King, 1963

Veřejné knihovny mají v České republice jasně dané poslání určené knihovnickým zákonem. Je však zjevné, že mnohé knihovny poskytují mnohem více než jen zákonem stanovené služby. Mluví se o nutné změně v pojetí knihoven, ať už jsou ohroženy krácením rozpočtu či konkurencí v podobě elektronicky dostupných textů. Téma knihovnických služeb v kulturně a jazykově různorodé společnosti se stále častěji objevuje na domácích i zahraničních odborných konferencích, jsou mu věnovány články i samostatné publikace, vznikají pracovní skupiny i metodiky.

Mnoho knihoven se již přeorientovalo na komunitní funkci, nabízí rozmanité kulturní a vzdělávací programy a speciální služby pro uživatele se specifickými potřebami. Jakou roli hrají veřejné knihovny při změnách v kulturním složení obyvatelstva? Mají se angažovat při prosazování tolerance, rovnosti a prevence konfliktů? A jaká může být role knihoven v integrační politice, do níž patří i aktivity zaměřené na přijímající společnost?

Sekce knihovnických služeb pro multikulturní obyvatelstvo IFLA vydala již v roce 2006 Manifest pro multikulturní knihovny, který byl následně v roce 2009 přijat i organizací UNESCO. Díky práci této sekce je také k dispozici již třetí aktualizovaná verze doporučení pro knihovnické služby. Přesto se zatím neustálila jednotná mezinárodní terminologie. Můžeme se setkat s pojmy „interkulturní knihovnictví“, „knihovnické služby pro multikulturní obyvatelstvo“ nebo „knihovnické služby pro migranty/menšiny“. Velmi přitom záleží na vlastní definici cílové skupiny, přístupu k problematice i lokálních zvyklostech a podmínkách. Někteří se chtějí věcně orientovat na nejpalčivější problémy nově příchozích, jiní pracují i s dlouhodobě usazenými skupinami obyvatel, které se však odlišují kulturou či jazykem. Podle některých leží zodpovědnost za bezproblémové soužití na příslušnících menšin, v jiném pojetí je třeba do integrace zapojit i přijímající společnost. Jinak zní, když se mluví o „migrantech“ a „cizincích“, a jinak zní, když se mluví o „nových sousedech“ nebo „uživatelích s odlišným mateřským jazykem“. Někteří se obávají nepříjemností a volí restriktivní opatření, jiní se snaží hledat komplexní řešení, i když nejsou jednoduchá a výsledky někdy nejsou hned viditelné a prokazatelné.

Inspirace

Pokud se orientujeme na uživatele, kteří nově přišli do naší lokality, neovládají jazyk, nemají zázemí, mají odlišné kulturní vzorce a možná i obavy z nepřijetí, je dobré se zaměřit konkrétně na tyto bariéry. Jazyk je pro fungování ve společnosti klíčový. Existují různé formy, kterými můžeme podpořit osvojování jazyka. Vedle klasických jazykových kurzů jsou to i konverzační skupiny, podpora tandemových setkání, doučování dětí nebo nabídka materiálů (učebnice nebo počítačové programy) pro samostudium. Příkladem dobré praxe mohou být jazykové kurzy v Městské knihovně Gallus ve Frankfurtu nad Mohanem. Většinu organizačních záležitostí i lektory zajišťuje spolupracující lidová škola, knihovna nabízí prostor, prohlídky pro účastníky a podpůrné materiály. Propracované koncepty konverzačních skupin mají například také v Norsku a ve Švédsku. Ve vídeňské městské knihovně najdeme celé regály se zjednodušenou četbou, která slouží i jiným znevýhodněným uživatelům.

Dobré vztahy v lokalitě lze podpořit komunitními, kulturními či vzdělávacími akcemi. V ideálním případě jsou do příprav zapojeni rozmanití členové místní komunity. Je také důležité myslet na přístupnost a fungující propagaci. I v českých knihovnách probíhají na vysoké úrovni diskuze, přednášky a výstavy k tématu migrace nebo života v cizích zemích. Porozumění situaci migrantů a menšin mají za hlavní cíl akce typu Živá knihovna (viz s. 346) nebo Divadlo utlačovaných.  

Knihovna může sloužit také jako informační centrum, kde najdete pomoc při hledání zaměstnání, bydlení, vzdělávacích institucí pro děti či lékařské péče. Například v Torontu je taková praxe běžná, v místech s nižší koncentrací nově příchozích mohou postačit relevantní letáčky nebo ochotný personál. 

Pokud chceme získat nové uživatele z řad kulturních a jazykových menšin, je dobré prohloubit spolupráci se spolky, neziskovými organizacemi, jazykovými školami a dalšími institucemi, kde se tato cílová skupina sdružuje. Pobočky barcelonské nebo berlínské městské knihovny mají slovo knihovna v překladech do mnoha jazyků již na fasádě nebo vstupních dveřích. V tomto ohledu za nimi ale nezaostává například ani Regionální knihovna v Karviné. Překlady základních informací o fungování knihovny, cílené prohlídky s tlumočením či s důrazem na porozumění jsou také již zavedené jak v zahraničí, tak třeba v Masarykově veřejné knihovně Vsetín. Finančně náročné se může zdát udržování atraktivního cizojazyčného fondu. V Městské knihovně v Madridu to řeší tak, že na jednotlivých pobočkách vytvářejí centrum vždy pro jeden z mateřských jazyků místní komunity. Pomoci si můžeme i výměnným fondem, centrálním nákupem či spoluprací s kulturními instituty nebo jiným organizacemi.

Situace v českých knihovnách

I když se stále nejedná o cílovou skupinu, která by v českých knihovnách běžně našla odpovídající nabídku, nejsou interkulturní služby v našich podmínkách něčím zcela novým a ojedinělým. Významným počinem v této oblasti byly mezinárodní projekty koordinované Multikulturním centrem Praha, jejichž počátky sahají k přelomu tisíciletí. Jejich výstupem byly i návodné tištěné publikace, které patří dodnes ke stěžejním materiálům vydaným v českém jazyce. Stejně tak se najdou i veřejné knihovny, které se tématu integrace a kulturní rozmanitosti věnují již řadu let. Patří k nim například Krajská vědecká knihovna v Liberci, k jejímž aktivitám patří dlouholetý cyklus akcí nazvaný Prolínání kultur, bezplatné kurzy českého jazyka nebo vydávání romské literatury. Téma si vzal za své i SKIP v rámci Sekce služeb osobám se specifickými potřebami, která zaštiťovala i celodenní seminář o interkulturním knihovnictví uskutečněný v září 2014. Vzdělávací akce k tématu interkulturní komunikace pro zaměstnance knihoven probíhají v různých regionech v posledních letech opět díky organizačnímu zajištění Multikulturním centrem Praha. Další vzdělávání a podporu získaly knihovny v rámci projektu BiblioEduca, který téma kulturní různorodosti také pokrýval. Toto téma bylo zahrnuto již v minulé koncepci rozvoje knihovnictví; v té aktuální je akcentována podpora romské literatury. Podporu pro práci s menšinami a integraci cizinců lze získat dlouhodobě také z programu Knihovna 21. století.

Významným zlomem bylo získání podpory Ministerstva vnitra a Ministerstva kultury, kdy byly veřejné knihovny přizvány ke spolupráci na naplňování Koncepce integrace cizinců. To znamená mimo jiné možnost získání podpory na projekty rozvoje interkulturních knihovnických služeb.

Od roku 2016 se díky tomu konají dvoudenní kurzy interkulturních kompetencí pro knihovnice a knihovníky. Dále proběhly dva pilotní projekty ve vybraných knihovnách a workshop pro management. V roce 2017 byly v rámci projektu připraveny a vytištěny plakáty, které zvou k návštěvě knihovny (viz obálka s. 3), nebo letáky vysvětlující fungování knihoven. V letošním roce probíhají tři projekty podpořené zmiňovanými ministerstvy. Nově se jedná také o zkušební nákup cizojazyčných knih. Do budoucna se jistě počítá s rozvojem těchto služeb jak na centrální, tak na lokální úrovni.