JAN RYLICH > jrylich@gmail.com  

Jak již v této sérii článků zaznělo, jedním z hlavních pilířů tzv. Webu 2.0 je zacílení na jednotlivé uživatele a jejich vzájemnou interakci. Sociální sítě jsou toho typickým příkladem, protože pomocí moderních technologií přenášejí do virtuálního světa internetu vztahy a vazby mezi lidmi. Stojí tedy sociální sítě za pozornost? A pokud ano, mohou je nějakým způsobem využít i knihovny?

Nikdy nebyla komunikace tak snadná jako dnes. Díky moderním technologiím mohou být lidé v kontaktu téměř kdekoliv a kdykoliv. Mohou spolu komunikovat ve skupinách, být ve vzájemné interakci. Tyto aktivity (ať už reálné či internetové) lze označit jako vytváření sociálních sítí. Klíčovým prvkem sociálních sítí je budování komunit - a internet není výjimkou. I na webu spolu mohou jednotliví uživatelé komunikovat, sdílet své zážitky a zkušenosti, vyměňovat si soubory či informace, a zároveň se prezentovat ostatním.

Z důvodu tohoto „komunitního charakteru“ označujeme internetové sociální sítě často také jako komunitní weby či portály. Podobně jako blogování navázalo na psaní deníčků, tak komunitní weby vycházejí z klasických „reálných“ komunit - jako je rodina, škola, pracovní prostředí a podobně. V některých případech tyto sociální vazby kopírují realitu (například když spolu komunikují členové rodiny, kolegové apod.), a v jiných případech jsou tyto vazby čistě virtuální (v případě, že se uživatelé znají jen a pouze z on-line prostředí).

Interakce a komunikace

Ačkoliv mají jednotlivé služby a portály svá specifika, základní struktura sociálních sítí je většinou podobná. Ústředním prvkem je tzv. uživatelský profil, kde o sobě mohou registrovaní uživatelé napsat zajímavé informace, nahrát svou fotografii (či celá alba) a tak dále. Profil je v podstatě taková „veřejná občanka“, která slouží primárně k identifikaci a získávání prvních informací o ostatních lidech.

Vzájemným prohlížením profilů ale interakce pochopitelně nekončí. Ba naopak, sociální sítě zpravidla nabízejí hned několik možností komunikace, například diskusní fóra, chaty či posílání osobních vzkazů. Některé komunitní weby umožňují také vyměňování různých obrázků a animací (tzv. gifts, e-cards, stopy a podobně), což je de facto obdoba neverbální komunikace.

Mezi další aktivity uživatelů lze řadit např. hodnocení fotografií, přidávání komentářů či průběžnou aktualizaci svého statusu (kam může uživatel v několika slovech napsat, co třeba právě dělá - jedná se v podstatě o formu mikroblogu). Kromě toho nabízejí sociální sítě většinou i založení klasických blogů, tvorbu jednoduchých webových prezentací, uploadování multimediálního obsahu a další.

Příklady komunitních portálů

Jedním z nejznámějších příkladů je služba MySpace, velmi oblíbená zejména v USA. Vznikla v roce 2003 a v současné době je v její databázi téměř 250 milionů registrovaných uživatelů. Pochopitelně ne všechny účty jsou aktivní a pravidelně využívané, ale to platí de facto pro všechny on-line služby. Vedle jednotlivců si své „stránky na MySpace“ zakládají často i různé hudební skupiny, protože je velmi snadné připojit ukázky hudby či videa. MySpace tedy tak trochu supluje i klasické webové stránky.

Druhou nejvýznamnější sítí je Facebook. Ten byl spuštěn v roce 2004 a může se pochlubit přibližně 125 miliony uživatelů. Ačkoliv má méně registrací, od dubna 2008 překonal MySpace v počtu unikátních návštěvníků a počtu zhlédnutí stránek. Facebook je tedy nyní nejnavštěvovanějším komunitním portálem. Jeho úspěch pramení jednak z celosvětové popularity (zatímco 70 % uživatelů MySpace je z USA), ale také z povedeného designu, lepší podpory komunitních aktivit a celé řady zajímavých interaktivních mini-aplikací, které je možné umístit na své profilové stránky.

Z velkých zahraničních služeb si zaslouží zmínku ještě přinejmenším LinkedIn. Na rozdíl od předchozích služeb „pro všechny“ se jedná o síť profesionální, se zaměřením na sféru businessu. Většina ze 30 milionů uživatelů jsou tedy odborníci z oblasti marketingu, médií, IT a podobně. Tomu odpovídá i rozvržení profilů - zájmy a záliby zde nahrazuje profesní životopis a místo přátel jsou zde například obchodní partneři.

V českém prostředí se podobně zaměřené všeobecné či dokonce profesionální sítě v podstatě nevyskytují a většina našich komunitních webů funguje primárně jako diskusní fóra a seznamky. Cílovou skupinou jsou také zpravidla děti a mládež, zatímco starší uživatelé obvykle přecházejí např. na zmiňovaný Facebook. Mezi naše nejznámější sociální sítě patří server Líbímseti.cz a portál Lidé.cz, který provozuje česká internetová jednička Seznam.

Druhá strana mince

Vše má své výhody i nevýhody, a je tedy nezbytné zmínit také některá rizika, která se právě k sociálním sítím vztahují. Tím pravděpodobně největším je hrozba zneužití osobních údajů. Je proto velmi důležité, aby si uživatelé vždy pořádně rozmysleli, co o sobě na internet napíší, a především se vyvarovali zveřejňování osobních a citlivých údajů, jako jsou například adresy a podobně. Do problémů se mohou dostat samozřejmě především děti, ale opatrní by měli být i dospělí.

V komunitě odborníků je pochopitelně riziko řádově nižší než na seznamce pro náctileté, nicméně na internetu obecně je vhodné dávat si pozor. Kromě zveřejnění osobních informací je zde i riziko spamu (nevyžádané či škodlivé reklamy), jehož tvůrci rádi zahlcují všechny adresy, na které narazí. Na sociálních sítích se někdy objevují i tzv. falešné profily, které nepatří osobám, za něž se vydávají. Existují i případy krádeže profilů, a tak by se nemělo podceňovat ani zabezpečení. Kupodivu docela dost uživatelů používá jako heslo slovo „heslo“ nebo jednoduché sekvence jako „xxxx“ či „1234“. Není ani vhodné používat stejné přístupové údaje k různým službám (např. na portál, do diskuse a ještě do e-mailu).

Sociální sítě a knihovny

Knihovny a jejich zaměstnanci mohou sociální sítě využívat ve dvou rovinách. Jednak čistě osobně, tj. že si samotní zaměstnanci někde zařídí profily, a mohou tak komunikovat se svými známými. Někteří z těchto známých budou pravděpodobně z knihovnického prostředí, a postupem času tak může vzniknout určitá neformální skupina, ke které se mohou hlásit další a další knihovníci a knihovnice. Jednalo by se zkrátka o jednu z mnoha on-line aktivit - podobně jako mohou diskutovat o filmech nebo politice, mohli by si povídat i o knihovnictví.

Druhou možností je zvolit si přímo nějakou odborně a profesně zaměřenou sociální síť. Pro knihovny existuje zahraniční projekt library20.ning.com, který se specializuje právě na oblast Knihovny 2.0. Portál obsahuje všechny obvyklé komunit-ní prvky, tj. profily, diskuse, blogy, multimédia, novinky atd., takže možností interakce mezi uživateli je více než dost. Síť vznikla na komunitní platformě ning.com 1. března 2007 a v současnosti má přes tři a půl tisíce registrovaných členů.

Závěrem

Sociální sítě jsou pozoruhodným virtuálním prostředím, ve kterém spolu mohou lidé komunikovat a vyměňovat si informace bez ohledu na geografickou polohu. Tyto sítě navíc kombinují celou řadu různých služeb (jako diskuse, chaty, blogy apod.), což uživatelům umožňuje integrovat všechny související on-line aktivity na jedno místo, na jeden portál. A ačkoliv se s tímto prostředím pojí i některá rizika, dodržováním základních zásad opatrnosti je možné je snadno minimalizovat.

Díky sociálním sítím je tedy možné vybudovat určitou znalostní a komunikační platformu, kterou by mohly využívat všechny knihovny, a sdílet tak své postřehy, nápady a zkušenosti. Nezáleží na tom, jestli bychom se připojili k nějaké stávající síti, nebo si vybudovali vlastní - v první řadě je důležité prozkoumat sociální sítě jako takové. Vyzkoušejte si tedy, alespoň pro zajímavost, nějakou službu; protože jedině tak sami zjistíme, jestli nám tyto on-line komunity mají co nabídnout.