KATEŘINA SLUŠNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Může knihovna při výpůjčce dokumentu žádat po uživateli, aby si prohlédl půjčované dokumenty a podepsal doklad s tímto zněním? „Prohlédněte si půjčované dokumenty a ihned hlaste případné poškození. Jinak bude zjištěná škoda připsána k úhradě Vám.“

V dnešním článku se zaměříme na vztah knihovny a čtenářů z obecnější perspektivy.

Jednou z běžných situací, k nimž při činnosti knihovny může docházet, je, že při vracení knih knihovník zjistí poškození knihy, čtenář uvádí, že v takovém stavu si knihu již vypůjčil. Za běžné typy poškození pro účely tohoto článku považujeme podtrhávání, poznámky, chybějící strany. Pokusíme se proto přiblížit, jak na tuto situaci nahlíží litera zákona.

Na vztah mezi knihovnou a čtenářem lze aplikovat ustanovení § 659 a násl. občanského zákoníku, smlouvu o výpůjčce. Uzavřením této smlouvy vznikne čtenáři právo knihu po dohodnutou dobu bezplatně užívat. Uzavření této smlouvy nevyžaduje žádnou zvláštní formu.

Knihovna, v řeči zákona označovaná jako půjčitel, je povinna předat čtenáři (vypůjčiteli) knihu ve stavu způsobilém k řádnému užívání, tedy užívání v souladu s účelem, k němuž kniha slouží. V případě, že by tak knihovna neučinila a čtenáři tím vznikla škoda, odpovídá za tuto škodu knihovna. Ta je také povinna přiměřeně čtenáře poučit o případných zvláštnostech při užívání konkrétní knihy. Např. pokud kniha obsahuje volné přílohy nebo CD, upozornit čtenáře na takovou skutečnost.

Z výše uvedeného vyplývá, že je žádoucí, aby knihovník již při předávání publikaci prohlédl a případně seznámil čtenáře se specifiky konkrétního výtisku.

Na druhou stranu čtenář je oprávněn užívat knihu řádně a v souladu s účelem, kterému obvykle slouží. Je však povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. Pokud není mezi knihovnou a čtenářem dohodnuto jinak, není oprávněn ji přenechat dalším osobám. V případě, že čtenář přenechá knihu třetím osobám se souhlasem knihovny, odpovídá čtenář za ztrátu, zničení či poškození publikace sám.

Čtenář je tedy povinen knihu udržovat ve stavu, v němž mu byla předána, vyjma běžného přiměřeného opotřebení. Čtenář však odpovídá za nadměrné opotřebení knihy, kterým může být např. její poškození. Čtenář je tedy povinen knihu opatrovat tak, aby byla zachována její podstata. V případě ztráty, zničení nebo poškození odpovídá čtenář za škodu dle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu.

Protože odpovědnosti za škodu při výpůjčce z fondu knihovny byl věnován článek v předchozích číslech časopisu, zrekapituluji na tomto místě jen podstatné skutečnosti:

Náhrada škody je upravena v § 442 a § 443 občanského zákoníku. Aby knihovna resp. knihovník mohl úspěšně požadovat po čtenáři náhradu škody, musí být schopen prokázat (důkazní břemeno v tomto případě nese poškozený, tedy knihovna), že ten konkrétní čtenář o vypůjčenou knihu nepečoval řádně, např. při nakládání s knihou porušil knihovní řád příslušné knihovny, a v důsledku toho došlo ke vzniku škody.

Závěrem lze tedy doporučit, aby knihovní nebo výpůjční řád stanovil čtenáři povinnost knihu při převzetí zkontrolovat a případné poškození nahlásit knihovníkovi. Takové zakotvení povinnosti čtenáři ale není samospasitelné, neboť prokazovat pochybení konkrétnímu čtenáři bude vždy knihovna. Proto je více než žádoucí, aby byly knihy kontrolovány nejen při jejich vracení, ale zejména při předání čtenářům, a o stavu knihy byl při předání sepsán záznam, který čtenář potvrdí. Jedině tak lze eliminovat následné spory o to, zda kniha byla poškozena již při vypůjčení.