JAN RYLICH > jrylich@gmail.com

Blogování je jednou z nejpopulárnějších aktivit na internetu a drtivá většina jeho uživatelů už nějaký blog přinejmenším četla. Blogování ovšem neznamená jen psaní elektronických osobních deníčků, ale blogy jsou v současné době také velmi zajímavým zdrojem informací z různých oblastí - a to včetně knihovnictví.

Slovo blog vzniklo zkrácením výrazu weblog, což znamená webový deník nebo webový zápisník. Jedná se v podstatě o pokračování klasických deníků, které si lidé píší již od nepaměti. Podobně jako osobní deníčky bývají i blogy psané neformálním jazykem, vyjadřují subjektivní názory autora a mívají nepravidelnou aktualizaci. Nicméně protože existují v digitální podobě, je možné je snadno zpřístupnit libovolnému počtu návštěvníků.

Pro blogy je charakteristické, že nemají zcela přesnou definici, která by je svazovala obsahově či formou. Za blog se obecně považují webové stránky, kam autor vkládá různé zápisky, které se na úvodní stránce zobrazují v opačné chronologii (tj. nejnovější jako první). Jednotlivé příspěvky mají většinou svou unikátní url adresu (tzv. permalink), čtenáři k nim mohou obvykle přidávat komentáře, a poskytovat tak autorovi zpětnou vazbu.

Mnoho tváří blogů

Blogy je možné dělit podle mnoha kritérií. Největší skupinu tvoří blogy osobní, ve kterých lidé píší o svém životě. Zde jsou také největší rozdíly v kvalitě - jen u nás vznikají každý den stovky a tisíce blogů, kam jejich náctiletí autoři napíší pár příspěvků o škole či o oblíbené hudební skupině, a za pár týdnů na blog zapomenou a věnují se něčemu jinému. Na druhou stranu ale existují i blogy, jejichž autoři mají zajímavé názory, které stojí za přečtení.

V posledních letech se blogy staly zcela běžnou součástí webových stránek a služeb a najdeme je téměř všude. Například na zpravodajských serverech se kromě článků a reportáží objevují i blogy redaktorů, kteří tak nabízejí další úhel pohledu na aktuální témata. Blogují i někteří politici, protože se mohou jednak zviditelnit a také zapůsobit na své voliče. Relativně časté jsou i blogy firemní, které pochopitelně zároveň slouží jako součást PR a nástroj marketingu. Své blogy tak má třeba Google, Microsoft nebo u nás např. Seznam.

Některé tematicky zaměřené blogy dokonce připomínají i klasické internetové magazíny. Jsou totiž o cestování, o módě, o kulinářství (například pan Cuketka); některé se věnují ekonomice, jiné nabízejí filmové recenze (například fffilm) a na stránkách dalších jsou třeba komiksy.

Pohled do historie

Jak zde již zaznělo, blogy pokračují v tradici osobních zápisníků (či novinářských sloupků) a nejedná se tedy o nic nového, co bychom dříve neznali. Prostředí internetu však umožnilo okamžité zveřejňování a možnost určité interakce se čtenáři. Přímým předchůdcem weblogů byly tzv. online deníky (online diary), které se objevovaly na počátku 90. let a kam lidé psali své zkušenosti a zážitky.

Samotný termín weblog vznikl 17. prosince 1997. Jeho autorem je americký blogger Jorn Barger. Zkrácené označení blog se objevilo o něco později, v roce 1999. To byl zároveň i rok, kdy blogy přestaly být jen okrajovou záležitostí a jejich počet začal rychle narůstat. Vznikaly totiž první blogovací služby (například blogger.com), které podstatně zjednodušily tvorbu a editaci příspěvků. Svůj blog si tedy mohl založit opravdu každý.

Blogy získaly v dalších letech obrovskou popularitu a staly se „mainstreamem“, tedy již zmiňovanou běžnou součástí internetu. V současné době existují řádově stovky milionů blogů a každý den vznikají desetitisíce nových. Utváří se tak tzv. blogosféra, pomyslná síť tvořená všemi blogy. Na druhou stranu mnoho uživatelů blogování již opustilo (nebo si založili blogů několik), takže počet těch aktivních a pravidelně aktualizovaných je mnohem menší. Blogování je však stále velmi oblíbené a dochází i k určité „profesionalizaci“. Blogy totiž v mnoha případech nenabízejí jen zábavu, ale i aktuální a relevantní informace.

Nové trendy v blogování

Podobně jako všechny služby a technologie i blogování se neustále vyvíjí a objevují se nové typy blogů, které reflektují aktuální trendy. S rostoucí rychlostí připojení k internetu se kupříkladu začaly objevovat blogy s multimediálním obsahem. Vznikly tak třeba photoblogy plné fotografií či tzv. vlogy obsahující primárně video. Nicméně blogů zaměřených na jediný druh multimédií je poměrně málo. Drtivá většina je stále textová a multimediální prvky (obrázky či videa) jsou zpravidla jen doplňkem.

Řada z nás si jistě už několikrát posteskla, že dnešní doba je uspěchaná a hektická. Vše se zrychluje, zkracuje, zjednodušuje, a ani blogy nejsou výjimkou. Autoři nemají čas psát dlouhé texty a ani čtenáři nemají většinou chuť takové články číst. Proto vznikly tzv. mikroblogy, které jsou charakteristické právě svojí délkou (respektive krátkostí). Sem autoři píší obvykle stručné novinky, aktuální nápady, nálady a podobně, a čtenáři (zpravidla rodina a přátelé) tak mohou sledovat, co je nového. Jednotlivé příspěvky bývají omezeny - například 160 znaky, což je délka SMS zprávy. Typickým představitelem mikroblogů je Twitter.

Blogy a knihovny

Výhody blogů je samozřejmě možné aplikovat i v prostředí knihoven. Blog je zkrátka jen další informační kanál, kterým lze komunikovat se čtenáři a uživateli. Knihovna tak může informovat o nových titulech, chystaných akcích a podobně. Oproti klasickým „novinkám na webu“ má možnost být méně formální, a díky komentářům získat i okamžitou zpětnou vazbu. Tyto zprávy pak může prokládat i různými zajímavostmi ze světa či něčím zábavným, čtenáři se budou k webu knihovny mnohem raději vracet.

Příkladů knihovnických blogů není málo; najdeme je v knihovnách veřejných, univerzitních i specializovaných a blogy si zakládají i různé knihovnické asociace. Ostatně svůj blog má například i Kongresová knihovna USA. Doporučuji nahlédnout například do databáze Blogging Libraries Wiki, kde jsou jich doslova stovky. Další blogy jsou pak třeba v příslušné sekci adresáře DMOZ nebo na seznamu LibDex.

I když je zahraničních ukázek celá řada, u nás to už tak slavné není. Blogů českých knihoven je sice jen hrstka, ale o to více alespoň potěší, když člověk na nějaký narazí. Třeba na blog knihovnice z Knihovny Rosice, na blogující vyškovské knihovnice a nebo na Čítárničku knihovny, což je blog Obecní knihovny Dobřenice. Bloguje dokonce i SKIP, tedy Svaz knihovníků a informačních pracovníků, který tímto způsobem informuje zejména o zahraničních konferencích a dalších událostech hodných pozornosti.

Závěrem

O blozích by se dalo hovořit ještě dlouho. Mohli bychom zmínit nejznámější české či světové bloggery (přičemž někteří z nich se blogováním dokonce i úspěšně živí), probrat jednotlivé blogovací systémy (u nás třeba blog.cz či bloguje.cz)nebo věnovat pár slov specifickým problémům (jako jsou otázky objektivity informací, riziko problematických komentářů atd.). To podstatné zde již ale zaznělo a zbývá tedy jen se rozhodnout.

Blogy jsou alternativním zdrojem informací a alternativním komunikačním kanálem. Nejedná se o nic revolučního, ale je to možnost vyzkoušet něco tak trochu jiného. Odpověď na pomyslnou otázku „Blogovat, či neblogovat?“ tedy leží v rukou samotných knihovníků a knihovnic. Možná, že knihovny (nebo jejich čtenáře) tato forma interakce nezaujme. Anebo se naopak knihovnické blogování stane stejně populární, jako je tomu v zahraničí.