MIROSLAVA MIKUŠKOVÁ> mikuskova@kmo.cz  

Přesně tato myšlenka mě napadla na závěr koncertu dvou nevidomých hudebníků Armanda Battistona a Mária Biháryho. Koncertu, který byl pomyslnou třešničkou na dortu festivalu Dny umění nevidomých na Moravě (DUN, květen až červen 2008), a který se poprvé konal, ač šlo již o 14. ročník, i v Ostravě.

Tentokrát byl ve znamení tvorby italských nevidomých umělců. Základním kamenem festivalu byla výstava malířských prací Giuseppe Noferiho a sochařských artefaktů Felice Tagliaferiho, uvedená pod názvem Viděno srdcem III. Exponáty zapůjčilo Homérovo museum v Anconě. Dalším italským umělcem byl, již v úvodní větě zmíněný, jazzman Armando Battiston. Nemenšími lákadly ovšem byly koncerty významných českých hudebních virtuosů Jana Budína, Vladimíry Kolkové a Petry Feistauerové (jinak také Trio Vega), Davida Šugárka a Mária Biháryho. Ten vystoupil na společném koncertu s Armandem Battistonem v hudebním klubu Templv proslulé Stodolní ulici.

Přiznám se, že o festivalu tohoto jména jsem měla velmi neurčitou představu, a kdyby nebylo mé návštěvy pražského ústředí SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR) a setkání s Mgr. Poláškem a PhDr. Novotným, asi bych žila v této nevědomosti ještě nějakou dobu. Zpětně si uvědo-muji a doufám, že nejsem sama, že by to byla škoda.

Ráda bych nastínila první krůčky nového adepta na pořádání tohoto festivalu. Při již zmiňovaném setkání jsem viděla několik reportáží z různých ročníků festivalu DUNa odjížděla jsem rozhodnutá, že pokud to jen trochu půjde, Ostrava se do této akce rozhodně musí zapojit. Připadalo mi to jako další velmi logický krok v posunutí bariér mezi světem vidoucích a nevidomých prostřednictvím umění - což je ten nejpříjemnější způsob.

Něco jiného jsou ovšem představy o akci, která svým myšlenkovým nábojem, významem a dokonale zvládnutou organizací přiláká desítky, v mých snech až stovky lidí, a něco jiného je takovou akci poté připravit.

Velkou injekcí energie pro mě bylo, že mnoho lidí (ze SONS, vedení knihovny, kolegy a kolegyně) můj záměr oslovil a slíbili mi pomoc. Dokonce nám byla dána taková důvěra vedením SONS, že Ostrava měla celý festival zahajovat. To byla velká výzva a dnes snad už mohu říct, že jsme nezklamali.

Zahájení festivalu se ujal biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz a prezident SONS Josef Stiborský. O pěvecký zážitek se postarala mladá, nevidomá a skvělá studentka Janáčkovy konzervatoře Pavla Čichoňová.

Velkou zásluhu na úspěchu festivalu měly nejen zajímavé exponáty italských umělců, ale také excelentní výkony českých koncertních hudebníků, kteří svým neformálním a přátelským chováním jen potvrzovali, že velký člověk a umělec je obvykle velmi skromný.

Myslím, že Ostrava byla tak trochu originální, neboť oficiální program obohatila i o ukázky práce těch, kteří ještě nejsou uznávanými umělci, ale výsledky jejich aktivit jsou úžasné. Součástí bohatého programu byla totiž i výstava výtvarných a keramických prací slabozrakých a nevidomých žáků ZŠ v Opavě v Havlíčkově ul. a kreseb žáků ZŠ se speciálními vzdělávacími potřebami v Ostravě-Hrabové. Návštěvníci, kteří viděli tato vpravdě malířská a keramická díla, nechtěli uvěřit, že jsou výsledkem práce dětí s tak těžkým postižením.

Ani já jsem zprvu věřit nechtěla. Pak jsem ovšem byla přímým účastníkem výtvarných dílen, které byly tak trochu specialitou ostravské části festivalu. Zrakově (ale i jinak) handicapované děti spolu se zdravými dětmi tvořily pod vedením mexického sochaře Davida Treviňa Escobeda různé „věcičky“. A věřte, ztratila jsem řeč. Nesmírné tvůrčí zaujetí a smysl pro detail vytvořil z kousku hlíny opravdová originální dílka a řekla bych, že mnohdy nápaditější než ta, která tvořili v těchto workshopech stejně handicapovaní dospělí účastníci.

Na závěr bych ráda zmínila velmi vstřícný postoj všech státních i nestátních organizací, které festival podpořily, neboť jak všichni víme, vždy jde především o peníze. A v tomto směru bych si troufala říct, že představitelé krajů i měst festivalu fandí a ve svých rozpočtech na něj pamatují.Vím zcela určitě, že v případě Moravskoslezského kraje tomu tak je. Ovšem chci zdůraznit, že v Ostravě nezůstali pozadu ani radní města a jeho obvodů a výrazným způsobem se na zdárném průběhu festivalu podíleli. Díky finanční pomoci obvodu Moravská Ostrava a Přívoz jsme mohli realizovat tvůrčí dílny, obvod Slezská Ostrava nám „za hubičku“ propůjčil svůj krásný sál Obřadní síně, stejně jako Janáčkova konzervatoř a gymnázium.

A výsledek? Je obsažen v názvu tohoto článku. Jsem v podstatě zdravá, ale to, co jsem měla možnost pozorovat, prožívat a zkoušet, mě přesvědčilo, že jsem někdy byla „slepá“.

Doufám, že těch, kteří přijdou příští a další roky obdivovat schopnosti zrakově handicapovaných, bude stále více. Zaslouží si naši úctu.

Výstava Výraz doteku II mexického sochaře Davida Treviňa Escobeda v Knihovně města Ostravy

Knihovna města Ostravy je institucí, která se systematicky snaží o poskytování kvalitních služeb handicapovaným spoluobčanům. Jedním z oddělení ústřední knihovny je i Zvuková knihovna pro nevidomé a slabozraké. Byla zřízena v roce 1975 jako pobočka Knihovny a tiskárny K. E. Macana v Praze a její fond je určen pro občany nevidomé a těžce zrakově postižené. V současné době čítá zhruba 3 500 nahraných knižních titulů a eviduje 221 čtenářů. Po kompletní rekonstrukci budovy ústřední knihovny v centru města v roce 2006 získala Zvuková knihovna i důstojné a kapacitně naprosto vyhovující prostory. Knihovna se snaží podpořit sociální integraci zdravotně postižených do společnosti realizací kulturních a společenských aktivit - jsou to besedy s významnými handicapovanými osobnostmi kulturního života (Olga Štěpánová), ale i tvořivé dílny (skládání krabiček pro rozesílání zvukových knih) a odborné semináře. 

Jedna z možností se rýsuje i ve vytvoření stálé expozice tzv. haptického umění. Knihovna města Ostravy spolupracuje už druhým rokem s mexickým sochařem Davidem Treviňem Escobedem, který se zaměřuje na umění pro nevidomé. Prostřednictvím jeho prací se naši čtenáři už v loňském roce seznámili s haptickým uměním. Výstava jeho soch s názvem Výraz doteku(Expresion para el Tacto) byla přijata velmi příznivě a návštěvníci knihovny se začali o uměleckou tvorbu nevidomých a pro nevidomé zajímat stále intenzívněji.

Ve spolupráci tedy pokračujeme a letos díky finanční podpoře města Ostravy vznikla výstava Výraz doteku II, která volně navázala na festival Dny umění nevidomých na Moravě 2008. Specifikum tohoto uměleckého projektu tkví ve snaze přiblížit umění speciální skupině obyvatel - lidem nevidomým a těžce zrakově postiženým, kterým donedávna byla téměř zapovězena možnost užívat si estetického zážitku v oblasti výtvarného umění (jako je sochařství a malířství) a podpořit tak i jejich sociální integraci. Podstatné je i to, že návštěvníci expozice z řad vidících se unikátním hmatovým způsobem mohou vcítit do světa zdravotně postižených. Otevírá se také možnost pro další umělce z řad zdravotně postižených tuto expozici rozšiřovat a prezentovat v ní vlastní tvorbu.

Město Ostrava v rámci své sociální politiky podporuje sociální integraci zdravotně postižených do společnosti řadou kulturních, sportovních a společenských aktivit. Finanční podporou této výstavy město i knihovna ještě lépe a výrazněji prezentují svoji péči o handicapované občany. Problematika haptického umění je totiž stále více diskutována a přibývá počet umělců, kteří se mu věnují, a také počet výstavních síní, které toto umění prezentují.

Výstava trvala v ústřední knihovně do konce září, je ale možnost i jiným knihovnám expozici, nebo její část, zapůjčit.