Hlavní obsah stránky
Třídění Kongresové knihovny
TEREZA MACHÁČKOVÁ
Mezi klasifikační systémy, které je možné použít pro stavění volně přístupného fondu, patří Třídění Kongresové knihovny (Library of Congress Classification - LCC). Na rozdíl od jiných klasifikačních systémů, které se snaží pojmout veškeré lidské vědění jako abstraktní celek z filozofického hlediska, bylo LCC vytvořeno s čistě praktickým záměrem. Mělo sloužit především k efektivní organizaci sbírek Kongresové knihovny.
Práce na klasifikačním systému začaly v Kongresové knihovně na konci 19. století pod vedením Charlese A. Cuttera. První stručná tabulka základního rozdělení tříd byla zveřejněna v roce 1904 a v roce 1948 byla klasifikace kompletní.
Přestože LCC bylo považováno za úplné před více než padesáti lety, je to systém otevřený a stále přístupný změnám. V případě potřeby není problém do soustavy zakomponovat nové heslo nebo dokonce celou kategorii. Číselné řady, které označují jednotlivá hesla, mají mnoho volných čísel, která je možno obsadit novými hesly. Pokud volná čísla nejsou k dispozici, je možné stávající čísla rozšířit desetinně.
LCC vznikalo podle konkrétního fondu Kongresové knihovny, a proto jsou některé třídy rozvinutější a jdou do větší hloubky než třídy jiné. Znamená to ale také, že všechna hesla odrážejí terminologii skutečně v literatuře používanou. Fond Kongresové knihovny je v současné době velmi rozsáhlý a různorodý takže LCC, které ho reprezentuje, může vyhovovat i jiným knihovnám. LCC se stává univerzálním systémem i díky projektům sdílené katalogizace, kdy si knihovny po celém světě z katalogu Kongresové knihovny bibliografické záznamy včetně LCC nejen stahují, ale také do něj přispívají. Populární je především v akademických knihovnách v USA, ale můžeme se s ním setkat i v Evropě, např. v britských knihovnách nebo ve Varšavské univerzitní knihovně.
Podobně jako jiné systémy se i LCC dělí do hlavních tříd, kterých je 21. Každá ze tříd se označuje jedním velkým písmenem. Hlavní třídy se dělí do podtříd označených dvěma až třemi velkými písmeny a uvnitř každé podtřídy jsou další podhesla, která jdou do takové podrobnosti, jak je potřeba. Pro označení podhesel se používají čísla 1-9999 s možností desetinného rozšíření.
Na rozdíl od jiných systémů LCC nevyužívá rozsáhlého aparátu pomocných tabulek, ale v každé hlavní třídě, podtřídě nebo i na nižších úrovních jsou hesla uspořádána podle určitého schématu, které se dodržuje v celém systému. Některá hesla a podhesla se tak mohou na mnoha místech opakovat. V rámci každé třídy nebo podtřídy jsou vždy nejprve explicitně vyjmenovány možné formy dokumentu (časopisy, sborníky, slovníky…), dále to jsou díla filosofická, historická, biografie, všeobecnosti, a teprve poté přichází na řadu logické členění vědního oboru. Posloupnost v rámci podhesel jde od všeobecného ke konkrétnímu a tvoří tak hierarchické zobrazení lidského vědění. Toto schéma může být v každé třídě jinak rozsáhlé a podrobné, podle toho kolik dokumentů na dané téma má ve svém katalogu Kongresová knihovna.
Signatura, která slouží pro stavění dokumentů na regály, se v systému LCC skládá ze dvou částí. První část tvoří označení třídy, které je alfanumerické a vyjadřuje obsah dokumentu. Druhou část tvoří číslo jednotky, které slouží k rozlišení exemplářů stejné třídy. Číslo jednotky se skládá z části, která vyjadřuje hlavní záhlaví, tzv. katerizačního čísla, roku vydání a označení multiplikátu. Katerizační číslo se skládá z jednoho velkého písmena, kterému předchází desetinná tečka a arabských číslic. Slouží především k tomu, aby v rámci jednoho tématu mohly být dokumenty na regále seřazeny abecedně podle autora či názvu. Rok vydání pak umožňuje díla na stejné téma od stejného autora seřadit chronologicky.
Štítky se signaturou se na knihy lepí tak, aby signatura byla čitelná po řádcích - nejprve písmena reprezentující hlavní třídu a podtřídu, dále číslo odpovídající podtřídě, katerizační číslo představující hlavní záhlaví a nakonec rok vydání.
Díky tomuto systému je možné na regály vedle sebe řadit tematicky příbuzné dokumenty a přitom je stále možné zohlednit také abecední stavění podle autorů a stavění chronologické. Z uživatelského hlediska jde o velmi propracovaný systém, který umožňuje v prostoru volně přístupného fondu snadno se orientovat.
Přestože jde o klasifikační systém, který je poplatný americkému pohledu na svět a je silný zejména v oblasti historie, práva a sociálních věd, byl vybrán jako prostředek pro stavění volně přístupného fondu v budoucí Národní technické knihovně. Je to téměř jediný systém, který byl primárně vytvořen pro fyzické uspořádání volně přístupného fondu. Je dostatečně pružný a přizpůsobivý, stojí za ním silná instituce, jež je zárukou jeho podpory a rozvoje a v neposlední řadě je kladně přijímán uživateli.
POUŽITÁ LITERATURA:
• CHAN, Luis Mai. A Guide to the Library of Congress Classification. 5th edition. Englewood (Colorado): Libraries Unlimited, 1999. 551 s. ISBN 1-56308-500-3.
• BATLEY, Sue. Classification in Theory and Practice. Oxford: Chandos, c2005. 181 s. ISBN 1-84334-083-6.
• SAPON-WHITE, Richard. Subject Analysis course presentations[online]. Oregon State University, 18-Apr-2006 [cit. 2007-01-03]. Dostupný z www: http://hdl.handle.net/1957/1678.