JIŘÍ MIKA > mika@svkkl.cz

Knihovnická veřejnost možná ještě nezaznamenala, že od května je na internetu zpřístupněn nový informační zdroj - Slovník českých nakladatelství 1849-1949 (http://www.slovnik-nakladatelstvi.cz/). Jedná se o zatím rozsahem spíše drobnou, obsahem nicméně zajímavou příručku, jejímž autorem je knihovník, bibliograf a odborník na dějiny českých nakladatelství 19. a 20. století Aleš Zach. Jeho dlouholeté působení v tomto oboru bylo zúročeno mimo jiné řadou hesel nakladatelských firem i osobností publikovaných v Lexikonu české literatury. Je podepsán například pod hesly pražských nakladatelství Josef Hokr, Odeon, Václav Petr, brněnského A. Píša nebo litomyšlského vydavatele bibliofilií Josefa Portmana. Lexikon české literatury vznikal v Ústavu pro českou literaturu AV ČR (1. díl byl vydán v roce 1985, letos by měly vyjít poslední svazky) a Aleš Zach byl více než patnáct let v jeho autorském týmu.

Nyní, jak se zdá, si bývalý pracovník ÚČL, dnes soukromý badatel (jak se sám označil v předmluvě k on-line slovníku) dopřál potěšení představit nakladatele, jejichž hesla neprošla přísně stanovenými kritérii Lexikonu české literaturynebo kteří jej zajímají pro nevšední osudy či tvůrčí počiny s nimi spojené. Ve Slovníku českých nakladatelství 1849 až 1949 tak (zatím?) nenajdeme medailonky Hokra, Fromka (Odeon), Petra nebo jiných „velkých“ nakladatelů, jejichž hesla pro Lexikon zpracovali vedle Zacha další autoři. Zato se dočteme třeba o nenápadné edici Ametyst, již v letech 1923-25 v Praze vydával bibliofil Jan Beránek, nebo můžeme rozplétat nitky, které vedly ke vzniku Nakladatelství mladých působícího v období 1941 až 1948 v Kladně.

Zach svou metodu charakterizuje takto: „Při výběru hesel ke zpracování postupuji od okraje ke středu, tedy od drobných osobnostních, efemérních či kuriózních aktivit a regionálních firem přes výrazné programové podniky k neosobním univerzálním nakladatelstvím továrního typu.“ Uživatel si může jen přát, aby autor v naznačeném postupu pokračoval, tedy aby nejen odkrýval další utajená zákoutí z dějin českého nakladatelského podnikání, ale aby se současně začal blížit i k onomu pomyslnému středu. Bez něj by sice mohl vzniknout zajímavý prstenec nakladatelských pozoruhodností, ale zároveň cosi jako skořápka bez jádra.

V době psaní této recenze (konec května 2008) měl slovník kolem stovky hesel. V jejich struktuře vyšel autor z osvědčených zásad Lexikonu české literatury. Pod záhlavím tvořeným názvem nakladatelského subjektu v protokolované nebo nejčastěji užívané podobě najdeme stručnou charakteristiku nakladatelství včetně místa a období působnosti. Samotné heslo má i v nejstručnější podobě vždy dvě části: první obsahuje historii nakladatelství a biografické údaje osob, jež s ním byly spojeny, druhá popisuje jeho produkci s důrazem na knižní edice. Za heslem se mohou objevit informace o propagačních nakladatelských časopisech, věstnících nebo významnějších nakladatelských seznamech a katalozích. Nakonec je citována v přísném výběru (a nutno podotknout ve specifické formální úpravě) použitá literatura.

Paralelně k tomu je vytvářen slovníček osobností, který je propojen s nakladatelskými hesly pomocí odkazů. Zatím obsahuje pouze základní biografické údaje - data a místa narození a úmrtí - a ve vybraných případech také fotografii. Pokud by byl doplněn i o stručné charakteristiky, mohl by se postupně rozrůst na zajímavý informační zdroj pro oblast knižní kultury, neboť nakladatelská činnost k sobě vždy poutala osoby z různých oblastí uměleckého života - spisovatele, výtvarníky, bibliofily, ale i osvícené mecenáše či pouhé nadšence. Z ryze knihovnického pohledu si jej lze představit i s vazbou na Soubor národních autorit.

Zach nezapře praxi lexikografa a bibliografa. Vyjadřuje se v maximální stručnosti a ani odkazy, k nimž on-line verze nepochybně svádí, zbytečně neplýtvá. Aplikace, kterou po technické stránce připravil Filip Zach, je vybavena snadno zvládnutelným a účinným fulltextovým vyhledáváním. Vedle něj zůstala zachována tradiční slovníková pomůcka - řazení hesel podle abecedy. Jednoduchými symboly jsou odlišena hlavní hesla nakladatelská od hesel personálního slovníčku.

Zdůrazněním abecedního řazení jako by Aleš Zach naznačil, že se úplně nevzdává myšlenky na knižní vydání slovníku. Opatrně se o něm zmínil i v průvodním textu k elektronické verzi. Kdyby se k tomuto kroku rozhodl, příručka by se s ohledem na časové zaměření do roku 1949 výborně doplnila s nedávno vydanou Encyklopedií českých nakladatelství 1949-2006 od Jana Halady. Zároveň by se však musela poměřit s Lexikonem české literatury, s nímž se z tohoto hlediska překrývá. Zach by musel přinést něco nového ať už po věcné stránce nebo ve způsobu zpracování hesel. Ve slovníku teď zpřístupněném na internetu se mu jistý přesah za existující publikace podařil.