RENÁTA SALÁTOVÁ Renata.Salatova@nkp.cz

SPITZER, Manfred: Kybernemoc! Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví. Přel. Iva Kratochvílová. Vyd. 1.

Brno: Host, 2016. 388 s. ISBN 978-80-7491-792-9.

Při cestě vlakem na Moravu, sedíc vedle svých sestřenic z Nizozemí (22 a 24 let), jsem se ptala sama sebe, zda náhodou netrpí záhadnou kybernemocí, o které píše ve své knize Manfred Spitzer. Uhranutě zíraly do svých smartphonů, neustále je kontrolovaly a byly ve střehu – co kdyby jim něco přišlo?

Další z publikací známého německého lékaře, psychiatra a neurologa Manfreda Spitzera (nar. 1958). Naši čtenáři znají především jeho knihu Digitální demence(Host, 2014). Autor se v ní mimo jiné podrobně věnuje negativním dopadům nadměrného používání smartphonů, jako jsou úzkost, stres, deprese, osamělost či neschopnost soustředit se.

Publikace o kybernemoci je členěna do třinácti kapitol. Obsahuje bohatý poznámkový aparát, který se nachází až na konci knihy. To vnímám jako určitý diskomfort pro čtenáře. Poté je zde obsáhlý seznam použité literatury a rejstřík pojmů. Fotografie a grafy jsou bohužel pouze černobílé.

Autor se zabývá vlivem digitálních technologií na náš každodenní život, problematikou digitálních stop, které po sobě zanecháváme, civilizačními chorobami a vlivem digitálních informačních technologií na rozvoj těchto chorob. Svoje teze dokládá na mnoha provedených výzkumech v Německu i jiných státech. V knize se dočteme o tom, co je kyberkrize, kyberstres, kyberfobie, kyberprostor, m-learning, kyberzávislost, big data a jejich vliv na soukromí, technostres, nomofobie, kyberchondrie, digitální nespavost a mnohé jiné. Každá kapitola věnovaná výše zmiňovaným tématům končí závěrem.

V první kapitole například autor řeší nadváhu. Mohou nám v tom digitální technologie pomoci, či spíše uškodit? Digitální informační technologie nám mohou pomoci efektivně zvládat náš život. Na druhou stranu mohou ovlivnit a ovlivňují děti a dospívající reklamou na fastfoody, nezdravé nápoje i potraviny. V další kapitole popisuje kyberzávislost ve formě závislosti na sociálních sítích, počítačových hrách, internetu. Závislost se tím hůře léčí, čím déle vzniká.

V kapitole týkající se big dat zmiňuje například ceny Big Brother Awards. Jsou to negativní ceny udělované v různých státech úřadům, podnikům, organizacím a jiným subjektům, které pomocí souborů dat narušují naše soukromí. Upozorňuje na to, že necháváme spoustu stop na internetu prostřednictvím sociálních sítí, nákupních karet apod. Anonymita sociálních sítí je skutečně živnou půdou pro kriminalitu. Dočteme se zde také o data miningu a deep learningu.

Škoda, že autor zastává na tuto problematiku pouze skeptický pohled. Málokdy (snad jen s výjimkou používání sociálních sítí staršími lidmi, kteří tak udržují své kontakty například s vnuky v zahraničí, či používání sociální sítě facebook při živelných katastrofách) poukazuje na pozitivní stránku používání informačních digitálních technologií.

V kapitole o kyberstresu autor pěkně a přehledně vysvětluje stres samotný – co ho způsobuje, jaký má dopad na zdraví apod. Kdy stres ještě neškodí, a kdy už ano. Vysvětluje rozdíl mezi akutním a chronickým stresem. Dále poukazuje na technostres, stres ze smartphonů apod. Vysvětluje zde také rozdíl mezi šikanou a kyberstalkingem.

Dalším zajímavým termínem je kyberchondrie (na jeho vysvětlení si dal autor jakožto lékař velmi záležet). Internet je plný nesmyslů ohledně chorob a jejich léčení. Jenže to není chyba internetu, ale lékařů, kteří nedokáží svoje pacienty uspokojivě a pravdivě informovat. Lidé se potom musí „pídit“ po těchto informacích sami. Každý z nás má určitě takovou zkušenost.

V části o digitálním dětství si Manfred Spitzer pokládá otázku, zda jsou e-knihy vhodné pro děti. Doporučuji všem knihovníkům si tuto kapitolu přečíst, zvláště těm, kteří pracují s dětmi. Digitální dětství přechází v digitální mládí, a to je podle autora nepohyblivé, nepozorné, nevzdělané. S tím lze ovšem polemizovat – opět upozornění pouze na negativa při používání informačních digitálních technologií při výuce.

Závěr je věnován digitální nespavosti a digitální depresi. Varuje před šířením digitálního obsahu se sexuálním podtextem. Klade důraz na výchovu mladé generace, neboť ta se musí naučit navazovat sociální kontakty a zažít skutečné vztahy. V poslední kapitole je obsažen nástin, co s tím.

Kniha se nečte jedním dechem, ale ani ne moc dlouho. Pojednává o tematice, která se dotýká nás všech a našeho každodenního života. Myslím, že vyznívá zbytečně negativně a její tematický okruh je možná až přespříliš široký. Spoustu věcí si však při její četbě uvědomíme či znovu připomeneme a ptáme se sami sebe, co s tím můžeme udělat. Jak docílit toho, aby virtuální svět zůstal pouze virtuální a my žili ve skutečném světě se skutečnými vztahy a lidmi? Doporučuji k přečtení a zamyšlení. Myslím si, že každý z nás v knize najde něco, co ho osloví.