MILENA MEDKOVÁ > mmedkova@oavm.cz  

V roce 1995 jsem nastoupila na Obchodní akademii a Vyšší odbornou školu ve Valašském Meziříčí jako profesionální pracovník ve školní knihovně. Již v tom roce si tehdejší ředitel školy ing. Jaroslav Halašta velmi dobře uvědomoval, že pokud chce škola prosperovat a nabídnout žákům zajímavé studijní prostředí, musí zřídit moderní a především funkční informační centrum.

Od 1. září 1995 bylo na škole takovéto středisko otevřeno. Od prvopočátku mělo plně automatizovaný knihovní fond, profesionálního pracovníka na plný úvazek, poskytovalo knihovnicko-informační služby, zapojovalo knihovníka do koncepce rozvoje informační výchovy na škole.

Když jsme informační centrum otevřeli, říkala jsem si, že je jen otázkou několika málo let a tato centra budou vznikat na všech středních a alespoň na velkých základních školách jakožto nedílná součást výchovně vzdělávacího procesu. Bohužel nestalo se tak. Budování a rozvoj informačních a studijních center škol (ISCŠ) zůstává stále v rovině teoretické, naráží na nepochopení ředitelů škol a nedostatek finančních prostředků na jejich vybudování, udržení a rozvoj. Navíc na vlastní zkušenosti mohu doložit, že metodiky či standardy, které zpracoval tým - PhDr. Zdeněk Jonák, Mgr. Ludmila Čumplová*, jsou díky obrovskému rozvoji informačních technologií a internetových služeb a s tím související ztrátou zájmu studentů o tradiční informační zdroje již dávno překonány. V následujících řádcích přináším svůj názor na nezbytnost budování ISCŠ v moderní škole.

V současné době je velmi frekventovaným pojmem jak v teorii, tak praxi tzv. koncept zdokonalování školy (school improvement). Význam tohoto pojmu je možné chápat jako úsilí učinit školy co nejlepším místem pro učení žáků. Jde o každoroční zlepšování výsledků každého žáka díky neustálému zvyšování kvality a efektivity školy. Zdokonalování školy musí vycházet z úsilí, aspirací a dovedností těch, kteří jsou nejblíže k žákovi: učitelů, vedení školy, rodičů a ostatních členů tvořících „komunitu učících se“. Nedílnou součástí konceptu zdokonalování školy je bezesporu funkční informační a studijní centrum školy.

Prostředí školy se mění na prostředí ryze konkurenční. Je třeba, aby vzdělávací instituce co nejrychleji reagovaly na proměny společenských požadavků a podmínek a provedly nezbytné změny, protože jinak jim hrozí, že v nové konkurenci nebudou schopny obstát.

V řízení a chodu vzdělávacích institucí došlo v poslední době k mnoha pozitivním změnám, které podle mého názoru napomáhají vzniku nadstandardních služeb, mezi které můžeme řadit i moderní školní knihovnu.

Nejzásadnější jsou [SLAVÍKOVÁ, 2003]:

Nezávislost

Školy jsou více nezávislé na centrálních úřadech, získaly větší samostatnost až na úroveň právní subjektivity, ale i s tím spojenou vyšší odpovědnost za své svobodné rozhodování. Přesun tvorby rozhodnutí na nejvhodnější úrovně (tzv. princip subsidiarity) s sebou nese větší závažnost rozhodovacích procesů a jejich význam pro praktickou činnost (například volba programu a dalších aktivit školy). Nové řízení školy předpokládá vyšší odborné znalosti a dobrou orientaci v takových oborech, jakými jsou legislativa, ekonomika, účetnictví, výpočetní technika. Výrazný význam informačního systému školy vyžaduje zavádění nových způsobů a prostředků řízení včetně výpočetní techniky v řídícím i ve vzdělávacím procesu.

Vztah k pracovníkům

Řízení již nespočívá pouze v oddaném plnění úkolů daných shora a v přikazování podřízeným, ale přesouvá se do úrovně jiné kvality práce s lidmi.

Významným článkem řízení je nový styl personální práce spočívající v získávání, motivování a vedení lidí, v péči o jejich růst, ve vzájemné spolupráci a v jasném vymezení jejich kompetencí (spoluúčast na tvorbě koncepce a plánu, vlastní aktivita, nápady, samostatnost a odpovědnost za svěřený úsek, včetně provozních pracovníků). Právní subjektivita vyžaduje i demokratický systém přijímání a propouštění pracovníků.

Vazba k veřejnosti

Novou podobu mají vazby školy s vnějším okolím (veřejné vztahy - public relations). Jde převážně o větší otevřenost školy k rodičovské veřejnosti, spolupráci na partnerské úrovni, kontakty školy se společenskými institucemi, profesními iniciativami, sponzory, nadacemi atd.

Koncepce a programy

Nově vzniklo také konkurenční prostředí škol a soutěžení s institucemi. Školy si vytvářejí vlastní koncepci a vzdělávací program s nabídkou různých aktivit a akcí jako služby veřejnosti. Mnohá škola si vytváří svou image, vydává brožury, letáčky, prezentuje se na veřejnosti.

Přestože škola není podnik, jsou základní manažerské činnosti pro podniky, školy i pro jakékoli jiné subjekty univerzální. Výrazným rozdílem je však skutečnost, že škola pracuje s živým materiálem - studenty, a proto ve školském managementu musí platit i jedna ze základních zásad úspěšnosti výchovně vzdělávacího procesu: žáci, studenti musejí chtít spolupracovat, chtít se učit, nechat se vychovávat, nechat se měnit.

Dobře fungující informační centrum školy není jen místem pro samostudium studentů, pracovník ISCŠ by se měl zapojit do budování informačního systému školy a podílet se na marketingovém výzkumu.

Informační systém školy představuje snahu vedení školy o systematizaci toků informací nezbytných pro řízení školy za účelem jejich rychlé a efektivní využitelnosti. Podle Světlíka můžeme tento systém definovat jako: „systém všech procedur vytvořených za účelem shromažďování, analýzy a vyhodnocování informací nezbytných pro kvalitnější plánování, organizování, řízení a kontrolu aktivit školy“ [1996].

Základní a zároveň nejdůležitější částí informačního systému školy je systém vnitřních informací. V průběhu běžného provozu školy dochází ke shromažďování řady informací. Každá škola vede přehledy svých žáků včetně adres, věku, předchozího vzdělání, výsledků případných přijímacích zkoušek, studijních výsledků, kázeňských problémů apod. Vedení základní dokumentace ve škole stanovuje Školský zákon č. 561/2004 v § 28.

Kromě evidence týkající se žáků, personální dokumentace, popřípadě hospodářské a účetní evidence shromažďuje škola informace podchycující proces vzdělávání, např. rozvrh hodin, přehledy zastupování chybějících vyučujících, příčiny absence vyučujících, přehledy o výsledcích přijímacího řízení aj. Využití výpočetní techniky a existence řady nabídek kvalitního softwarového vybavení dává velké možnosti pro zpracování těchto informací do statistikých přehledů pro potřeby školy.

Většina vnitřních informačních systémů škol byla vytvořena pouze k tomu, aby zachytila a evidovala údaje v souladu s ustanovením zákona nebo vyhlášky, nikoliv proto, aby tyto informace mohly být smysluplně využívány pro řídící práci. Ředitelé škol však potřebují relevantní a snadno dostupné informace k tomu, aby jejich rozhodnutí byla správná.

Efektivní a účinný vnitřní informační systém školy poskytuje vedení školy cenné specifické informace, které jsou levné, snadno dostupné a ověřitelné. Jeho další rozvoj, například propojení v rámci lokální počítačové sítě, zefektivní využití systému.

Při vytváření vnitřního informačního systému vzdělávací instituce by měly být splněny podmínky dostupnosti, rychlosti, co největší úplnosti a relevantnosti získaných informací.

Je zapotřebí dát do souladu představy ředitele o tom, jaké informace jsou pro jeho rozhodování potřebné s tím, jaké informace skutečně potřebuje, a s tím, co je ekonomicky únosné. Proto je nutné před budováním informačního systému školy odpovědět na otázky:

• jaká rozhodnutí se budou dělat,

• jaké informace k tomu budou potřeba,

• jaké informace jsou k dispozici,

• jaké informace jsou skutečně třeba,

• které informace jsou potřebné každodenně, týdně, měsíčně, jednou za rok,

• jaký software umožní tyto informace získat.

Systém externích informací poskytuje informace o jevech a trendech, které probíhají ve školním mikro a makroprostředí. Řada z nich je běžně školám k dispozici v odborném či denním tisku, odborné literatuře, Věstnících MŠMT, oběžnících školských úřadů či v jiných publikovaných zdrojích, které obsahují údaje relevantní školské problematice. Jiným zdrojem informací je účast pracovníků na školeních, seminářích či konferencích. Mezi důležité externí zdroje patří taktéž statistické ročenky a přehledy vydávané vládou či MŠMT, nejrůznější oborové elektronické informační zdroje dostupné prostřednictvím sítě internet.

Marketingový výzkum prováděný vzdělávací institucí se skládá ze čtyř základních kroků: vymezení problému a stanovení cílů výzkumu, získávání informací, analýza údajů a závěry a opatření.

Informační specialista (knihovník informačního centra školy) disponuje z hlediska své profese řadou informací. Patří mezi ně především sekundární údaje získané z vnitřního a vnějšího informačního systému školy. Sekundární údaje zahrnují v tomto případě informace, které již byly zjištěny a zpracovány pro jiný účel. Stejně jako u sekundárních údajů i u sběru primárních údajů je třeba mít na zřeteli, aby údaje byly objektivní, relevantní, nezkreslené a přesné. Mezi základní metody získávání primárních údajů patří pozorování, průzkum a experiment.

Vymezení problémů a cílů 

Hlavními cíli může být zjištění přitažlivého učebního programu, zjištění efektivity komunikace školy s veřejností, image školy atd.

Zdroje informací a získávání informací vedoucích k identifikaci hlavních problémů mohou být:

• připomínky rodičů,
• průzkum mezi zaměstnanci nebo studenty školy,
• hodnocení školy,
• sekundární údaje.

Analýza údajů

Jakmile byly marketingovým průzkumem zjištěny a shromážděny potřebné údaje, je dalším krokem jejich zpracování a analýza. Výběr metod statistické analýzy zjištěných dat závisí na cíli studia a způsobu získávání údajů. Analýza by měla dát odpověď na řadu praktických otázek - které faktory a v jaké míře ovlivňují zájem o určitou školu, jak studenti hodnotí výuku jednotlivých předmětů, jaká je image školy v očích veřejnosti apod. Celková úspěšnost a použitelnost průzkumu závisí i na tom, jak jsou výsledky prezentovány managementu školy.

Využití informací

Závěrem celého průzkumu by mělo být vedení vzdělávací instituce schopno aplikovat zjištěné údaje a využít je zejména při strategickém plánování rozvoje vzdělávací instituce, při rozhodování o jednotlivých částech marketingového mixu, tzn. při tvorbě kurikula, při distribuci vzdělávacích programů.

Závěr

Informační a studijní centra škol (ISCŠ) jsou nedílnou součástí vzdělávacího procesu a informačního systému školy. V rámci tohoto procesu jsou ISCŠ základem pro jakoukoli dlouze termínovanou strategii informační gramotnosti, vzdělávání a informačního zajištění chodu vzdělávací instituce, přičemž informační gramotnost je nezbytným předpokladem pro rozvoj osobnosti 21. století. Zajištění informační gramotnosti žáků a studentů znamená vytvářet u nich dovednosti a návyky práce s informacemi, podporovat potřebu jejich získávání a vyhledávání, ale také je učit informace kriticky hodnotit, zpracovat a využívat ve studiu i při vlastním sebevzdělávání. To vše v návaznosti na výukový program školy a v úzké spolupráci s pedagogickým sborem. Dobře fungující marketing a management školy se neobejde bez fungujícího informačního systému školy. Rozhodování není v postatě nic jiného než proces vyhodnocování a srovnávání informací. Pro porovnávání a vyhodnocování je třeba mít k dispozici dostatek relevantních informací. Chce-li vedení školy mít potřebné informace, musí nalézt způsob jejich průběžného získávání tak, aby při vzniku určitého problému měl management podklad pro svá kvalifikovaná rozhodnutí.

* V žádném případě ovšem nelze upřít PhDr. Z. Jonákovi a Mgr. L. Čumplové velkou snahu, kterou vyvíjejí na poli rozvoje ISCŠ.

LITERATURA:

1 SVĚTLÍK, J. Marketing školy. 1. vyd., Zlín: EKKA, 2007. 382 s. ISBN 80-902200-8-8

2 SLAVÍKOVÁ, L. Řízení školy a pedagogického procesu: vývojové aspekty managementu a řízení školy. [1. vyd.]. Brno: Paido, 2003. 257 s. ISBN 80-7315-057-3