VÍT RICHTER Vit.Richter@nkp.cz

Novelou autorského zákona č. 122/2000 Sb. z roku 2006 byla Národní knihovně ČR uložena povinnost hradit kolektivním správcům (Dilia a Ochranná organizace autorská) odměny za půjčování autorských děl v knihovnách ČR ve výši 0,5 Kč za jednu absenční výpůjčku. Analýza výpůjček ve veřejných knihovnách ČR vychází z dat, která byla pro tento účel shromážděna za dosud poslední zkompletovaný rok – 2015.

Na základě statistických údajů o počtu výpůjček uskutečněných knihovnami se pravidelně provádí výpočet odměn za půjčování v uplynulém roce. Za rok 2015 byla takto uhrazena částka více než 23,7 milionu Kč (s DPH). Kolektivní správce má současně povinnost vybranou částku rozúčtovat a předat jednotlivým autorům. Pro tento účel shromažďuje Národní knihovna ČR (NK ČR) ze vzorku 28 knihoven různých velikostí¹ údaje o výpůjčkách v podobě ISBN. ISBN následně umožňuje dohledat v databázi České národní bibliografie podrobné bibliografické údaje o půjčovaných dílech. Předmětem analýzy za rok 2015 bylo 3 174 693 absenčních výpůjček (bez prolongací a evidovaných prezenčních výpůjček), které se uskutečnily z celkem 57 244 různých titulů. V roce 2015 bylo ve všech veřejných knihovnách registrováno celkem cca 39,2 milionu primárních absenčních výpůjček. Uvedený vzorek tedy tvoří cca 8,1 % z celkového počtu výpůjček, které se uskutečnily ve veřejných knihovnách provozovaných obcemi a kraji.

Výpůjčky

Půjčovaná díla (57 244 různých titulů) byla původně vytvořena v 64 různých jazycích. Největší podíl (52 %) představovala díla napsaná v angličtině, 32 % tvořila díla v češtině. Všechny ostatní jazyky byly zastoupeny pouze 16 %, přičemž největší podíl z nich (5 %) měla díla německých autorů, následovala francouzská literatura (3 %) a slovenská literatura (2 %). Všechny ostatní jazyky se potom pohybovaly již pod úrovní jednoho procenta.

Trochu jiný pohled nám umožňuje analýza sledovaného objemu výpůjček (3 174 693 výpůjček). Největší frekvenci (64 %) výpůjček zaznamenala díla britských a amerických autorů. Výpůjčky českých autorů tvořily 23 % z celkového počtu výpůjček, následovaly výpůjčky německých (4 %) a francouzských autorů (2,4 %). Na úrovni více než dvou procent (2,2 %) z celkového počtu výpůjček se pohybovala díla slovenských autorů. Následuje švédština (1,5 %), španělština (0,46 %), italština (0,33 %), polština (0,31 %) a ruština (0,25 %). Ostatní jazyky tvořily necelá dvě procenta (1,9 %) výpůjček.

V posledních čtyřech letech můžeme zaznamenat, že proporce mezi půjčováním děl v angličtině, češtině a ostatních jazycích se mění jen velmi zvolna nebo kolísají na hranici statistické chyby. Pokud jde o skladbu výpůjček, lze sledovat mírný pokles zájmu o produkci v angličtině, oproti tomu se o něco více půjčuje původní česká literatura nebo překlady z ostatních jazyků.

Půjčování nové a starší literatury

Trochu jiný pohled na výpůjčky veřejných knihoven nám umožňuje analýza vypůjčených děl podle roku jejich vydání. Z celkového počtu výpůjčených děl, tj. 57 244 různých titulů, bylo 57 % vydáno v posledních deseti letech. Pouze 43 % titulů připadlo na knihy starší deseti let.

Při podrobnější analýze zjišťujeme, že největší počet děl vypůjčených v roce 2015 tvořila díla vydaná v letech 2008 až 2015, kdy se počet vypůjčených titulů pohyboval nad hodnotou tři tisíce titulů. Je patrné, že přibližně po osmi letech zájem o vydané tituly téměř rovnoměrně lineárně klesá – z děl vydaných do roku 1990 je možné zaznamenat pouze 527 titulů, které byly v roce 2015 ve sledovaných knihovnách půjčeny alespoň jedenkrát.²

Ještě průkaznější je vliv stáří vydání knih při sledování počtu výpůjček. Plných 78 % výpůjček se uskutečnilo z titulů vydaných v posledních deseti letech. Tituly se starším vročením se na počtu výpůjček podílely pouze 22 %. Při podrobnějším pohledu zjišťujeme, že k největšímu počtu výpůjček (439 tisíc) došlo z titulů získaných v druhém roce po vydání knihy. Z tohoto hlediska můžeme pozorovat postupný vzestup zájmu o tituly vydané v běžném roce, v následujícím roce po vydání dosáhne objem vypůjčených titulů určitého vrcholu a potom následuje postupný pokles. O knihy vydané před dvaceti pěti lety byl více než šestapadesátkrát nižší zájem, než o tituly vydané v roce 2014.

Analýza výpůjček z posledních pěti let ukazuje, že ve sledovaných knihovnách postupně narůstá objem starší části knihovního fondu (nárůst vypůjčených děl vydaných před více než deseti lety z 35 % v roce 2011 na 43 % v roce 2015). Naopak proporce celkového počtu výpůjček se nemění – objem výpůjček z fondu staršího než deset let se pohybuje v rozmezí 21 až 22 %.³

Z tohoto hlediska je zdůvodnitelný standard⁴ pro doplňování knihovních fondů, který považuje za optimum desetiprocentní roční obnovu knihovního fondu. Zájem o starší tituly přirozeně klesá, ale je také odrazem samotného fungování veřejných knihoven, které provádějí průběžně aktualizaci svého knihovního fondu, tj. vyřazují starší, málo využívané tituly a nahrazují je novými přírůstky. Tímto způsobem postupně klesá objem nabídky starších titulů. Starší tituly si návštěvníci knihoven mohou objednat prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby z jiných knihoven, zejména krajských, které plní archivní funkci a garantují dostupnost literatury pro svůj kraj. Podmínkou ovšem je, aby systém uchování starší literatury i meziknihovních služeb dobře fungoval a knihovna si v rozpočtu rezervovala přiměřené finanční prostředky na úhradu poštovného.

Zajímavým údajem je také sledování průměrného obratu půjčovaných titulů. Je celkem přirozené, že nové přírůstky vykazují vyšší obrat než starší literatura, ale můžeme si všimnout zajímavého rozdílu mezi průměrným obratem českých a zahraničních titulů. Například díla zahraničních autorů vydaná v roce 2014 dosáhla hodnoty průměrného ročního obratu 174 výpůjček, u české literatury to bylo pouze 73 výpůjček. Vedle toho díla vydaná v roce 1990 měla obrat 17 výpůjček (zahraniční autoři) a 13 výpůjček (domácí autoři). Analýzou celé časové řady od roku 1990 do roku 2015 lze zjistit, že překladová literatura dosahuje přibližně o 40–50 % vyšší obrat než česká literatura, tj. návštěvníci knihoven si půjčují mnohem více díla zahraničních autorů než původní českou tvorbu. Podrobné vysvětlení tohoto jevu nemáme k dispozici, ale jedno se nabízí zcela přirozeně – do češtiny se překládají díla, která jsou úzkým výběrem z celkové zahraniční produkce. Většinou se jedná o díla, která jsou již ověřena čtenářskou oblibou a trhem v zahraničí, a to jim zajišťuje i vyšší oblibu v českém prostředí.

Dokončení příště

1. SVK Ústí nad Labem, KM Hradce Králové, KJM v Brně, KM Ostravy, MK Tábor, MK Kutná Hora, MK v Třebíči, Knihovna Kroměřížska, Šmidingerova knihovna Strakonice, MK Břeclav, MK Bohumín, MK ve Svitavách, MKBN Domažlice, MK Ústí nad Orlicí, MK Beroun, MK Nymburk, MK v Hlučíně, MK Bílina, MK Dačice, MK Třeboň, MK Tišnov, MK Kaplice, MK Světlá nad Sázavou, MK Chotěboř, MK v Milevsku, MK Tanvald, MK Český Brod, MK Dobruška.

2. Pro zpřesnění je nezbytné zdůraznit, že údaje o výpůjčkách se shromažďují na základě čísla ISBN, z toho také vyplývá, žepředmětem analýzy nebylo půjčování knih bez identifikačního čísla ISBN. Toto omezení se týká zejména starší literatury vydané před rokem 1989, protože systém ISBN byl v ČR zaveden v roce 1989. Přidělování ISBN je dobrovolné, z toho lze usuzovat, že ani v současnosti nejsou všechny knihy vydané na území České republiky ISBN vybaveny, a proto může docházet k mírnému zkreslení.

3. Viz poznámka 2.

4. Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 2. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2013. 11 s. ISBN 978-80-7050-628-8. Dostupné také z:http://knihovnam.nkp.cz/docs/bench/Standard_pro_dobrou.pdf.