Zuzana Helinskyje odborná knihovnice s rozsáhlými mezinárodními obchodními zkušenostmi. Během posledních dvaceti let pracovala v různých zaměstnáních poskytujících mezinárodní knihovnické služby. Pravidelně vystupuje na konferencích a přednáškách pro studenty a pracující. Po přestěhování z Československa do Švédska v roce 1969 získala titul v oboru filologie a historie na Lundské univerzitě a má magisterský titul v oboru knihovnictví a informační věda z Boras Bibliotekshogskola. Několik let pracovala na různých pozicích v oddělení periodik Lundské univerzity, zpočátku se zabývala vývojem jeho katalogizačního systému. Její mateřštinou je čeština a plynně hovoří též rusky, švédsky a anglicky. V práci přichází do styku s dalšími slovanskými jazyky jako je slovenština, srbština a polština a také s jazyky skandinávskými - dánštinou a norštinou.

Dotaz: Slyšeli jsme o mnoha změnách v dánské administrativě. Co z toho plyne pro dánské knihovny?

Odpověď: Změny, fúze a včleňování menších institucí do větších jsou nyní naprosto běžné, a proto se v Kodani konala 1. listopadu 2007 na toto téma jednodenní konference s názvem Mergers - Fusion or Confusion?: Copenhagen, Denmark (Fúzování - včleňování anebo zmatek?).

Dánsko prochází nyní administrativními změnami celé infrastruktury. Statní, komunální a městské instituce se slučují, a s tím je samozřejmě spojena spousta změn a problémů. Stejný trend, fúze a včleňování menších institucí do větších můžeme však pozorovat v celé Evropské unii.

Například Kodaňská univerzita včlenila úplně všechny samostatné instituce a knihovny z důvodu, že je Dánsko malá země, poloviční ve srovnání s Českou republikou, a její vzdělávací instituce budou mít větší možnost se prosadit v konkurenci, pokud se spojí v co největší celky. Globalizace a dostupnost informací prostřednictvím internetu se všeobecně považují za příčinu vzrůstající konkurence v informační společnosti. Stejný vývoj můžeme v nedaleké budoucnosti očekávat i v České republice.

V Dánsku to není jen otázka akademických knihoven, ale i městské a obecní knihovny jsou zasaženy změnami v administrativě. Po tomto novém rozdělení zmizely Amty (města a obvody), kterých bylo 15, a komuny (kterých bylo 271) a nahradilo je 5 regionů a 98 komun. Velké regiony integrují všechny knihovny, a tím bohužel ruší některé menší. Diskuse, místy velice ostré, o těchto ožehavých otázkách jsou nyní na denním pořádku a je těžké najít hned něco pozitivního.

Na konferenci v Kodani, kam přijelo i mnoho knihovníků z Anglie, Švédska a Finska, jsme se snažili najít také eventuelní pozitivní stránky, které může fúzování přinést pro zaměstnance. Ty negativní stránky jsou úplně jasné, a to si jistě čeští knihovníci už také zažili.

Protože některé knihovny už prošly celým procesem, bylo zajímavé se dozvědět, jak to dopadlo, co způsobily administrativní změny a jestli je to skutečně vždycky jenom špatné, nepříznivé a děsivé. Také jsme se od nich dozvěděli, jak se mohli anebo nemohli připravit, jakými problémy prošli a jak to funguje nyní.

Rozhodně fúzování a přechod na jinou administraci nevidí mnoho zaměstnanců pozitivně. První reakcí je samozřejmě strach (co bude se mnou) a stres (zase něco nového), ale jako nejhorší se ukázalo nejasné, mnohoznačné poselství.

Sloučit dvě různé kultury knihoven je těžké, ale není to nemožné a nakonec, pokud se soustředíme na výhody a pozitivní stránky, je sloučení docela dobře proveditelné. Mezi výhody patří samozřejmě zmenšení vnitřní administrativy, lepší podmínky pro nákupy hlavně elektronických zdrojů a lepší vývoj informačních technologií. A také možnosti vývoje a ovlivňování budoucnosti personálu a sloučení všech katalogů. Zkušenosti zaměstnanců z mnoha různých pracovišť usnadnily porozumět různým problémům. Je velice důležité, aby byl důvod ke změnám srozumitelný všem. Možnost viditelného úspěchu v rámci větší instituce je jistě zajímavá, často má větší knihovna lepší marketingové možnosti.

Nevýhody fúzování a včleňování jsou ovšem značné. Zaměstnanci jsou nejistí, co z toho plyne pro každého z nich, a cesty k důležitým rozhodnutím jsou často delší a spletité. Dalším problémem je, kde vzít extra peníze nebo čas na tyto změny. Když větší instituce splyne s menší, znamená to také, že obě ztratí svou identitu a změní svou vnitřní kulturu. Proto je nutné se skutečně často setkávat tváří v tvář s novými kolegy a šéfy, což pomáhá k vyřešení spousty problémů. Komunikace mezi zaměstnanci musí být častá, opakovaná, pravidelná a precizní.

Centralizace je časově náročná a stojí dost peněz. Všichni víme, že se kyvadlo pravidelně kýve mezi centralizací a decentralizací. Moje naděje je, že se nejen kývá zprava doleva, ale že nás každá změna vede přes všechny překážky kupředu a že se vždycky aspoň něco naučíme.